ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

O kýž ses oddal křjdlu tmawé noci, Co tě nebeská pomsta nezrútila Dřjw, než učit měls’ odrodilče Národowost zhanobit slowanskau. Kdo stáhna čistau národowost s sebe, Oblekne bjdný odrodilosti šat; Černý pekelnjk sám, co otrok, Táhne dolu s sebe ráz člowěcký. Odstup kdo podlé srdce chowáš w prsau, Odstupte hnusnj národa zrádcowé, Shlednauc’ by wás snad wlastenecké Twáře, slzau nepomokly hořkau. Kdo prawdu poznal, tenť neomámený Cizjm za hřjchem kulhati přestane; O před swětem žeť prawda geště W rauchu šerém oděná spočjwá! W křiwau koleg tak staupili otcowé, Táhnauce s bludným, zaslepeným swětem; Co medle, gasná gimžto swjtj Hwězda, gegich synowé si počnau? Otče spočjwey, gá se ginau beru Cestau, křiwá gest njž mne si wyprawil, Odpusť že už syn twých potomně Následowat kročegu nemuže. Wlastnjmu bratřj padneme národu Opět we náruč, k nám se přidá swatau Kdo prawdu cjtj, ten kdo láskau Národowau zahořel we ňádrách. Gednau odewsad prawda se zaskwěge; Dotud gi hágit nikdy nepřestánem’; Wěčná potom nám sroste chwála, Když w nowě krásně we Tatře switne.