Básně Augusta Horislawa Škultétyho
Autor: August Horislav Škultéty
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Tibor Várnagy, Eva Studeničová
Smutno gest w hágjch, ticho nad palauky, Omdlená těžkém země we snu dřjmá, Když bledau twářj na pahorky njzké Slunce pozjrá. Tak žiwot lidský podobá se stjnu, Kdežto cit w ňádrách ledowých wyhasnul; Nelze tam božské, ana pryč utjká, Slasti požjwat. Srdce nač pewných we prsau přebýwá, Gestli ostatnjm člowěkem nehýbe, Gestli w oslablé neumj přeljwat Žjly udatnost? Co zdaliž w mutném kalu bezčinosti Má se duch slawský wždy genom potápět, Zdaž nenj už nic coby mohlo srdcem Hnauti kamenným? Lásko poswátná, co hořjš za národ, K nám také zaswjt, a necitliwosti Wazby roztrhnauc, co našich rodáku Pautaly srdce; Plápolem rozniť ducha nám mladistwým, Ať se rozpustj ledowé na Tatrách, Ať se podpustj zelená dolinka Šjře wodičkau.
O autorovi
August Horislav Škultéty
spisovateľ, etnograf, podnecovateľ slovenskej literatúry a vzdelanosti
