ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Z Polsky.)

Jeden Rusín ztrativ morovou nákazou ženu i děti, utekl ze spustlé chatrče své do lesův a hledal tam ochrany. Bloudil po celý den, a k večeru udělal sobě z chvojí boudu, roznítil oheň a unaven usnul. Po půl noci probudil jej silný povyk. Vstane, poslouchá: slyší zdaleka nějaký zpěv a při tom zvuk bubínkův a píšťalek. Poslouchá a diví se velmi, že se tu někdo tak raduje a veselí, kdež vůkol zuří smrt. Povyk přicházel blíž a blíž, a poděšený podolák spatřil, an širokou cestou táhne chumel. Byl to zástup podivných oblud, u prostřed zástupu jel vůz, černý a vysoký, a na něm seděla Morová žena. Za každým krokem přibývalo neustále strašlivé družiny: neb po cestě téměř všecko napořád se měnilo v obludy. Mdle hořel oheň jeho, jen sporá hlaveň ještě něco dýmu vydávala; ale jak mile se přiblížil chumel, hlaveň zdvihla se na nohy, vztáhla dvě ruce a žhavé uhlí proměnilo se jí v dvé blýskajících očí, a začala zpívat s jinými zároveň. Sedlák zůstal jako zkamenělý; uděšen chopil sekeru a chtěl obludu nejbližší uhodit; ale sekera z ruky mu vylítla, proměnila se u vysokou postavu ženskou s černými vlasy, a zpívajíc zmizela mu před očima. Chumel táhl dále, a podolák viděl, jak stromy, křoviny, sovy i kulichové, u vysoké postavy se proměňujíce, rozmnožovaly ten zástup, jenž strašlivým byl zvěstovatelem strašlivé smrti. Sedlák upadl o sobě nevěda, a když ho ráno teplé slunéčko zbudilo, bylo nářadí, které s sebou vzal, polámáno a potlučeno, šatstvo roztrháno a potrava zkažena. I poznal, že nikdo jiný mu tolik toho zlého nespůsobil než ten morový chumel; i děkoval Bohu, že zůstal aspoň na živě, a šel dále hledat ochrany své a potravy.