Báje a pověsti
Autor: Karel Jaromír Erben
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Nina Dvorská, Dušan Kroliak, Jana Jamrišková, Zuzana Berešíková, Monika Kralovičová
(Z Polsky.)
Byly tři sestry, všecky zrostlé a krásné, ale nejmladší byla nejkrásnější. Přijel pán z daleké Ukrajiny, potkal sestry na louce, když trhaly kvítí a byliny na věnec, i oblíbil sobě nejmladší a chtěl si ji vzít za ženu. Za několik dní šly sestry do lesa na jahody, a nejstarší, zamilována jsouc do pána, nejmladší sestru svou zabila. Prostřední sice bránila jí, ale ubránit nemohla. Po té vykopala hluboký hrob a tělo její tam pochovala, rodičům pak řekla, že sestru sežrali vlci. Přijel pán, táže se po své nevěstě a všickni jemu plačíce vypravují, jaké neštěstí se jí přihodilo. Hořce a žalostně oplakal její smrt; ale čas ukojil zármutek jeho, a vražednice těšíc pána, naklonila sobě srdce jeho tak, že požádal za její ruku a den ke sňatku byl ustanoven.
A na hrobě zabité sestry vyrostla vrba; šel tudy pastýř, udělal sobě z proutku té vrby píšťalku a začal si pískat. Ale jak se podivil! píšťalka nepískala jako jiné, nébrž zpívala neustále písničku hlasem truchlivým:
„Hrej, pastýři, hrej! Bůh ti pomáhej! starší sestra mě zabila, mladší sestra mne bránila: hrej, pastýři, hrej, Bůh ti pomáhej!“
Pastýř šel k matce a k otci zabité, a píšťalka neustále se ozývala týmiž slovy. Když pak matka začala pískat, uslyšela písničku:
„Hrej, mamičko, hrej! Bůh ti pomáhej! starší sestra mě zabila, mladší sestra mne bránila: hrej, mamičko, hrej, Bůh ti pomáhej!“
Potom vzal otec píšťalku a slyší totéž:
„Hrej, tatíčku, hrej, Bůh ti pomáhej!“
Prostřední sestra na to s pláčem vzala píšťalku od otce, a pořád jedna písnička:
„Hrej, sestřičko, hrej! Bůh ti pomáhej! starší sestra mě zabila, ty’s, sestřičko, mne bránila: hrej, sestřičko, hrej, Bůh ti pomáhej!“
Vražednice slyšíc tu píseň, zbledla; tehdy otec a matka podali jí píšťalku: ale sotva že se jí dotkla ústy, ihned krev zabité sestry polila jí tváře, a píšťalka zazpívala naposledy ještě písničku:
„Hrej, sestřičko, hrej! Bůh tě potrestej! ty’s to, sestro, mě zabila, mladší sestra mne bránila! ty’s to, sestro, mě zabila, neb’s mi štěstí záviděla! do jámy’s mne pochovala, černou zemí zasypala; vyrostly ti tam vrbičky, co budou zpívat písničky: hrej, sestřičko, hrej, Bůh tě potrestej!“
Tak ten zločin přišel na jevo; i přivázali vražednici za ruce i za nohy k divokým koním a za živa ji roztrhali. A pán jí nikoli nelitoval, ale vzal sobě za ženu sestru pozůstalou.
O autorovi
Karel Jaromír Erben
český spisovateľ, básnik, prekladateľ, literárny historik, zberateľ českých ľudových piesní a rozprávok, jeden z hlavných predstaviteľov romantizmu v…
