Báje a pověsti

(Z Polsky.)

Jedna nádennice měla dvě dcery, ale jedna byla její vlastní dcerka, a druhá pastorkyně. A poněvadž se sama musila svýma rukama živiti, musily i ty dívky dělati na sebe — celé jaro i léto všecky tři kopaly v zahradách a v poli žaly, a v zimě předly koudel. Když pak nastala zima, dostala od hospodyň hromadu lnu na spředení; děvčata jedny druhých navštěvovaly a do půlnoci zpívajíce i pohádky sobě vypravujíce, předly úkolem. Ale že ty dvě dívky nebyly sobě pravé sestry, proto taky spolu k jiným na přástvu nechodily, nébrž jedna šla na jeden konec vsi a druhá na druhý. V jednom konci vsi byla pustá chalupa. Jednou u večer šla ta jedna dívka, pastorkyně, na přástvu k jiným, i spatřila v té chalupě světlo. Jsouc žádostiva zvěděti, kdo se tam asi přistěhoval, vešla do chalupy; a tu ji popadl nějaký mladý pán v krátkém kabátě k tanci, a děvče tak se ho leklo, že až udělalo kříž. Jak mile dívka se požehnala křížem, hned ji ten mladý pán pustil a velmi pěkně jí prosil, aby si sedla a předla, že jí tak bude pomáhati, že do půl noci ze všech děvčat nejvíce napřede. Dívka si sedla a předla, i ačkoli ještě daleko bylo do půlnoci, všecko vypředla, a mladý pán řekl: „Spředla’s, panno, koudel, pojďme tancovat.“ A dívka mu odpověděla: „Třeba já spředla koudel, tancovat nepůjdu, dokud si neodpočinu a se nenajím.“ A ten mladý pán běžel a přinesl jí mnoho všelikých lahůdek, a když je snědla, řekl: „Spředla’s, panno, koudel, spředla’s a najedla jsi se, pojďme tancovat.“ A ona mu zas odpověděla: „Třeba já spředla koudel a se najedla, tancovat nepůjdu, dokud se nenapiju vody.“ A ten mladý pán běžel a přinesl jí čisté vody ze studánky, a když se jí napila, řekl: „Spředla’s, panno, koudel, odpočinula’s, najedla se’s i napila — pojďme tancovat.“ A ona mu odpověděla: „Třeba já spředla koudel, odpočinula, najedla se i napila, tancovat nepůjdu, dokud se dříví v komíně nerozhoří a nebude jasněji.“ A v tom kohout zakokrhal, a mladý pán v tom krátkém kabátě zmizel. Pastorka šla domů a přinesla macoše třikrát více přediva než její nevlastní sestra. A tak ta pastorka každý večer chodila do pusté chalupy příst, a ten mladý pán pokaždé jí pomáhal a všecko jí přinášel jedno po druhém; ale ona vždycky s tancem odkládala dotud, až kohout zakokrhal, a pak třikráte více přediva doma maceše odváděla než její sestra. A když byla macecha žádostivá zvědět, kam chodí příst a kdo jí tak pomáhá, pověděla jí pastorkyně pravdu, a macecha tam potom poslala taky svou vlastní dcerku.

I šla ta macešina dcerka do pusté chalupy a brzy potom přiběhl taky ten mladý pán v krátkém kabátě a řekl jí: „Koudel, panno, koudel, pojďme tancovat.“ A ona odpověděla: „Přines mi jíst a pít, a udělej oheň, aby bylo světlo, a půjdu tancovat.“ A ten mladý pán běžel, přinesl všecko a v komíně udělal jasný oheň, a proto že se dcerka macešina ani taky nepožehnala křížem, popadl ji k tanci, dvakráte se s ní zatočil a po třetí jí ukroutil hlavu a postavil do okna, duši pak vzal a odletěl. Časně ráno potom šla matka okolo pusté chalupy, a když spatřila v okně hlavu dcery své, řekla: „Oj, musila má dcerka mnoho napříst, proto že kouká oknem a směje se.“ Ale jak vešla do chalupy, tu teprv viděla všecko, jak bylo.