ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Z Veliké Rusi.)

Byl jeden chlapec, sirotek, jmenoval se Vašíček. Šel do světa a přišel do lesa. Tam stála chaloupka, a v té chaloupce nikoho nebylo; ale na stole byla sklenice s vodou a kus chleba. On si sedl za stůl, jedl a pil, ale chleba ani vody neubývalo. Pak si lehl, aby si, odpočinul; a když si odpočinul, vstal a šel dál. Šel, šel, a přišel konečně zase do té chaloupky. A tu za stolem ležel dědeček a před ním na stole ta sklenice s vodou a ten kus chleba. „I dědečku!“ řekl Vašíček, „já jsem šel do světa a přišel jsem do tvé chaloupky, a tu jsem se najedl a napil.“ — „Nu, nic nedělá,“ řekl dědeček, „najez a napí se zas.“ A Vašíček najedl se chleba a napil se vody, a zůstal v chaloupce s tím dědečkem; byli tu spolu živi.

Jednou povídá dědečkovi: „Dědečku, mohl bys mne oženiti.“ A dědeček mu dal klíče: „Odevři všecky tři světničky, co mám v zahradě, najdeš tam tři nevěsty. Která se ti nejvíce bude líbiti, tu si vezmi.“ Vašíček vzal klíče a odevřel všecky tři světničky. Jedna ta nevěsta pěkně zpívala, druhá ještě lepší, a třetí ještě lepší. I vzal si tu třetí a oženil se s ní. Po některém čase povídá: „Dědečku, dovol, abych se podíval domů k mamince.“ A dědeček mu dovolil.

Přijel se ženou do vsi, odkud byl, a lidé mu řekli: „Vašíčku, tvá maminka válí se v krčmě.“ A Vašíček řekl ženě: „Ty,“ povídá, „počkej tu, já půjdu se podívat, zdali se moje maminka válí v krčmě.“ Šel do krčmy, a žena mu zatím uletěla. „Řekněte mému hloupému muži,“ povídá, „aby mne hledal po tři dni, a tehdy mu se zle povede!“ I pověděli mu lidé: „Žena ti uletěla, a vzkazuje ti, abys jí hledal po tři dni, a tehdy se ti zle povede.“ I vrátil se k dědečkovi a vypravoval, co se mu přihodilo; a dědeček dal mu koně: „Vsedni naň,“ povídá, „ale nepobízej ho, ať sám jde, kam chce!“ Vašíček vsedl na koně a kůň ho dovezl do lesa a tu zůstal státi. Vašíček slezl s koně a dal se do pláče. Letěla vrána: „Krá, krá! co pláčeš, Vašíku?“ — „Jak pak nemám plakat? žena mi ušla, a poručila mi, abych jí po tři dni hledal, a že se mi zle povede!“ — „Chyť se mne, Vašíčku, za nohy; já tě donesu k tvé ženě. Tehdy on se chytil vrány za nohy, a ona ho vzala a vynesla na nebesa, kde jeho žena byla. A žena jeho povídá: „Podejte mi konev vody, ručník a zrcadlo!“ Sluhové jí podali, ona se umyla, koukla do zrcadla a povídá svému otci a matce: „Nu, já jsem chytrá; ale můj hloupý muž je ještě chytřejší: vrána ho vynesla na nebesa!“ A vrána Vašíčkovi povídá: „Vašíčku! drž se lepší za nohy, sic tě žena zabije a se mnou bude zle!“ Po té vrána ho snesla dolů na zem.

Vašíček šel a plakal. Ryba z moře mu povídá: „Vašíčku! co pláčeš?“ — „Jak pak nemám plakat? žena mi ušla a řekla, abych jí po tři dni hledal a že se mi zle povede.“ — „Nu,“ řekla ryba, „vlez mi do huby!“ Vašíček vlezl rybě do huby; a žena jeho povídá: „Podejte mi konev vody, ručník a zrcadlo!“ Podali jí; umyla se, podívala se do zrcadla a povídá otci svému a matce: „Tatíčku! mamičko! já jsem chytrá, ale můj hloupý muž je ještě chytřejší: je u ryby v hubě!“ — A ryba řekla Vašíčkovi: „Vašíčku! honem vylez ven, sic bude s tebou i se mnou zle!“ A Vašíček vylezl rybě z huby.

Šel a plakal. Nějaká holka mákala prádlo a zeptala se ho: „Vašíčku! co pláčeš?“ — „Jak pak nemám plakat? žena mi ušla a řekla, abych jí po tři dni hledal a že se mi zle povede!“ — „Lehni si tuhle do truhly,“ povídá, „a já tě přikryju prádlem.“ Vašíček si lehl a holka ho přikryla prádlem. Tehdy žena jeho povídá: „Přineste mi konev vody, ručník a zrcadlo!“ Když jí to podali, podívala se do zrcadla a povídá otci svému a matce: „Tatíčku! mamičko! mého hloupého muže tu není, zmizel; snad už umřel!“ — A Vašíček potom si tu holku vzal za ženu, co ho přikryla prádlem. A když jeli od oddavek, stará jeho žena potkala ho na cestě s dary; měla ty dary na talíři a chtěla jej tak otráviti. A jak mu je podávala, Vašíček skočil, talíř jí vyrazil a všecky ty dary rozházel. Potom ji vzal a přivázal koni k ocasu a po šírém poli ji rozvláčel.