ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Z Charvatska.)

1

Jednou pásli pasáci koně a bývali přes noc na pastvě. I viděli každou noc hořet oheň; ale když potom hledali, ohniště nikdež nebylo. Tehdy řekl jeden z nich, že tu noc vyleze na dub a bude pozorovat, co to? I vylezl na dub a tu přiběhl hubený vlk, provlekl se třikráte skrz obruč i stal se starým člověkem, a vlci přišli za ním a první jich přinesl mu husu i dal mu ji; a on ji upekl, maso snědl a kosti dal vlkům. Když to snědli, tehdy jim ustanovil, co který toho léta dostane. Jednomu řekl: „Ty dostaneš krávu.“ A tak každému, co jeho bude. A poslednímu řekl: „Ty dostaneš to, co je na tom dubě.“ A ten chlapec byl strachem už celý černý. Po té všickni odešli; ale ten, který toho chlapce dostal, zůstal pod dubem a začal jej podkopávat, aby dub upadl a on mohl chlapce sníst, ale nepodařilo mu se to do rána. A když nastal den, přišli pastýři, vlka zahnali a chlapce vzali dolů. A ten chlapec potom po celý rok nikam z domu do pole nevyšel, než jen okolo stavení chodil. Když minul rok, šel s pastýři zase v noci na pastvu. Tu pastýři usnuli, a vlk přišel, chlapce popadl a sežral.

2

Byli dva bratři a jeden z nich byl vlčím pastýřem. Ten jeden byl velmi bohatý, měl mnoho vepřového dobytka, a bratr jeho, ten vlčí pastýř, chodil mu každou noc na dobytek a pokaždé mu kus i dva zabil. A ten bratr si myslil: „Kdo mi asi ten dobytek zabíjí?“ I šel potom hlídat. Čekal, čekal a spatřil tam vlka, a nevěda, že to jeho bratr, vlčí pastýř, jenž se byl učinil vlkem, uhodil po něm a zabil jej. A když ho zabil, tehdy stal se místo něho sám vlčím pastýřem. I zdržoval se potom neustále při stavení, obcházeje kolem, a lidé ze stavení jej bili, nevědouce, že to on. Jednou večer přišel taky pod okna i poslouchal, co si ve stavení vypravují. A oni náhodou právě si o něm vypravovali. Jeden povídá: „On bude tak dlouho vlkem, dokud neokusí posvěceného masa.“ A on to všecko slyšel. Za čtyry dni potom byly velikonoční svátky; i šel tedy číhat, až ponesou ženy maso z kostela. A vida jednu, ana jde z kostela s masem, a byla to právě žena z jeho stavení, i přiběhl k ní; a ona se ho ulekla, košík i s masem zahodila a utíkala domů. Tu se najedl svěceného masa a stal se zase člověkem; potom vzal košík a šel domů. Doma pak byla veliká radost, jedli a pili a veseli byli.