Báje a pověsti

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň , tak ako už hlasovalo 75 čitateľov.

Autor: Karel Jaromír Erben

Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Nina Dvorská, Dušan Kroliak, Jana Jamrišková, Zuzana Berešíková, Monika Kralovičová


SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

49. Vědma přirozená

(Z Jižní Rusi.)

Člověk jeden se oženil a vzal sobě ženu z druhé vsi. A v jeho stavení zůstávali taky ještě otec, matka a mladší bratři. Když pak jeho žena byla v jiném stavu, tehdy řekla jemu tchyně: „Přivez ji ke mně do kouta, já sama bydlím ve stavení.“ A on tak učinil. A když pak už nastala ženská práce, vyšel ven ze stavení a díval se tam oknem. A co byste myslili? Tchyně vzala provázek a natáhla jej přes světnici křížem, z koutka do koutka. A děťátko už za kamny leželo a plakalo. Tehdy ona hvizdla a děťátko ze zákamní vyskočilo a po tom provázku běželo sem tam a zase za kamna. Muž viděl, že se tu něco čertovského provozuje a rozzloben vešel do stavení: „A teď, ženo, se oblec, pojedem domů!“ Tchyně mu to všelijak chtěla rozmluvit, ale on stál na svém: „Ne, pojedem!“ I jeli. Na cestě bylo jim přes potok jet. On zastavil: „Vstaň, ženo, z vozu!“ A žena vstala. — „Rozviň dítě a polož na zem!“ — Ona nechtěla. Tehdy on ji bičem, i musila dítě rozvinout a na zem položit. Pak přejel vozem se ženou přes potok. „A teď hvízdni!“ Žena hvízdla, a dítě se vzchopilo a přes vodu! a běhalo kolem vozu. Muž zůstal omámen, až mu ruce sklesly. „Což to hle je?“ začal se ženy vyptávat. „Což jiného?“ řekla, „nežli že já a moje matka jsme přirozené vědmy; tak u nás vždycky dělávají s dětmi. Jen se nic neboj: přirozená vědma není tak zlá jako učená. Ona jen se obraňuje nečisté síle, ale sama nikomu neubližuje.“