ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Z Charvatska.)

Jeden žebrák přišel už pozdě večer do nějaké vesnice a prosil pro pána Boha za nějaký dárek. Když pak ho ti lidé zdrželi při večeři a dlouho se opozdil, prosil, aby se nad ním smilovali a popřáli mu tu noclehu. Ale ti lidé nemohli se dlouho ? tomu odhodlat, neb tu měli jinou nesnáz, že se totiž hospodyně čekala do kouta. Ale žebrák tuze jich prosil a tak dlouho, až mu dovolili spát za vraty na slámě. Bylť pak ten žebrák sám anděl od pána Boha poslaný, proto že ti lidé byli velmi bohabojní a pána Boha vzývali. I viděl ten žebrák ďábla, an bedlivě vyřezával ze dřeva dítě, které chtěl té ženě, až by porodila, podvrhnout a její pravé dítě vzít. Když pak žena porodila, ďábel tím pilněji řezal, aby měl své dítě hotové. Y tom to jeho dítě kýchlo, a žebrák řekl, aniž se ďábel toho nadál: „Pozdrav pán Bůh i anděl boží!“ Na to se ďábel rozzlobil a hodil žebrákovi to dítě, až se celé na malé kousky roztlouklo, i řekl: „Tu máš, na! když ti ho je líto.“ Potom ráno pověděl to žebrák hospodáři a hospodář mu pěkně poděkoval.