SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

51. Pláč po mrtvých

(Z Jižní Rusi.)

Jedna žena plakala dlouho po svém synu. „Kéž bych ho mohla, třeba mrtvého, ještě uhlídat!“ I poradili jí lidé, aby šla v noci do kostela, když se všickni umrlci sejdou, i aby vzala s sebou, pro všelikou příhodu, kohouta. Tehdy ona šla a stála u kostela. O půlnoci vidí, an ze hřbitova jde zástup umrlcův, a mezi nimi jde také její syn a nese konev slz; to ty, jež matka vyplakala. Když ho spatřila mezi mrtvými, leknutím dala se na útěk domů. A on ucítiv matku svou, běžel za ní. Tu ona začala shazovat se sebe oděv. Co koli odhodila, to všecko uchopil a roztrhal. A když už doběhla domů na práh, tu kohout zakokrhal! Umrlec upadl a ona za den umřela taky. — Synovi těžko, když máti po něm naříká; a matce vesele odpočívat, když děti po ní pláčou.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama