Porekadla Slovákov moravsko-uherských

Capa zahradnikom spraviť.

Cepy mu do ruky. (Nehodí se do škol.)

Ces sklenicu mad lízať (marná čáka.)

Cestu prěsekať.

Coky psota na stranu, chudoba sa žení.

Cudzú roliu žněš.

Cudzé ruky lahké, ale něosožné.

Cudzí statek nikdá sa nědarí.

Cudzé veci za svým pánom kričiá.

Cudzé čižmy nosiť (cuzím statkem se honositi.)

Cudzé pšeno oháníá, a jeho vlastnié vrabci zobú (cuzých věcí sobě všímá, ale o své nepečuje.)

Cvik cviku uhýbá. (Moc nad moc.)

Čaká ako vrána na sopel.

Čas platí, čas tratí.

Čas sa rychlo míná.

Čas sa vyčkať musí.

Častá krápej i kameň porazí. (I skrovná sila časem mnoho može.)

Častokráte psieček malý velikého vepra svalí.

Čeho-s sa bál, něubál-s sa.

Čert a ďábel všechno jedno.

Čert je pánom.

Čert sa ihrá.

Čertovi do kuchýně priisť.

Čertu slúżil, čert ho vzial.

Či jsi už sjedol postruhně? (Už jsi tu?)

Čím hore, tím dolou (čim výše tým horši pád.)

Čím schod vysší, tím pád nizší.

Čím starší baran, tím tvrdší roh.

Čím věčší šelma, tím lěpšé sčastiě.

Čiň už to, už iné, tak sa ti čas mině.

Čistotný ako hrách pri cestě.

Človek bez kázára čo kóň bez kantára.

Človek ryšavý a bárnavý málo kedy dobrý.

Človek na svetě okolo smrti sa pletě.

Čnosť a peknosť je milá společnosť.

Čnosť a sčastie visiá na tenkej niti.

Čnosť sama sa chválí.

Čnosť so závistiú chodí.

Čo Boh dá, s tým do kabely.

Čo bolo v loni nikt nědohoní.

Čo človeku býva milé, nětbá byť-by bolo hnilě.

Čo ie v piesni, nek (nech) sa klesní.

Čo ie vzácné nenie lacné.

Čo ie živé to siä hybá.

Čo jsi hladal, to našol-s.

Čo jsi si navaril, zěc (sněz.)

Čo Jurko něpochopí, tému sia Juro něnaučí.

Čo hláva to rozum.

Čo hluchý nědočuje, to si domyslí.

Čo chceš, urobi.

Čo chytrý nědohoní, to lěnivý doleží.

Čo chytil, něch má (nech si drží.)

Čo kočka rodí, to myši loví.

Čo koho má potkať, tého něujdě.

Čo koň premože, to komár němože.

Čo kto hliadá to dostává.

Čo kto liúbí to ho hubí.

Čo kto má v komore, to vydá do kuchýně.

Čoky psovi ot oltára. (To sem nepatří.)

Čo mihně to zlihně.

Čo mnoho to mnoho (přiliš.)

Čo mrť, to trť.

Čo musím, rád učiním.

Čo na iazyk prijdě (prindě.)

Čo něchceš sebě samému, něrobi druhému.

Čo nělze predělať, darmo na to žehrať.

Čo něpanovala, nikdy čas něnastaví.

Čo oko něvidí, to srdce něbolí.

Čo oko vidí, ruka vezmě.

Čo osla na most dohnať.

Čo pátého kolěsa k vozu potreba.

Čo po mně zostane, něviém.

Čo po něm ai s koněm, bez tak byl slepý. (Nenie čeho žalěti.)

Čo prejiem, prepijem, to užijem.

Čo rektor vybláčí, rektorka vyvláčí.

Čo sa hybe, něver mu.

Čo sa nosí, dráť sa musí.

Čo sa vleče, nieuteče.

Čo sia vždy jié, to sa prejié.

Čo si násěješ, to žať buděš.

Čo jsmo dlužni zóstali, platíme.

Čo staré, to němilé.

Čo strézvému na srdcu, opilému na iazyku.

Čos ty zpríčil, to on zmaždil (zhmoždil) a dohonil.

Čo viác to lepšié.

Co v srdcu vre, v ústách kypí.

Čo vyklopkal, to nětlotkal (Co promluvil, o tom nerozmýšlěl.)

Čo vy usamíte, to svaté i pravé.

Čo zlě nabyto, mnohem horšej otbyto.

Čuč ako voš pod chrástou.

Čuje i prátěl i osel.