ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Sahni za tvoju pazuchu.

Sam sebě lep na krídla hotuje.

Sapún prišla predávať.

Sedí panna v kútě, dobrá-lis najdú tě.

S breha na potopu sa dívat. (Bezpečenstvo.)

Sbit rohy.

S bubný na ptáky.

Sčastié noclehy mení. (Jest nestálé.)

S dobrým pomalu.

Sedlo na psa vložiť.

Se mnú sa všecko terhá.

S hluchým sa shovárať.

Schované veci sa sjidú, (snidú.)

Sirota něvolná ale seběvolna. (Svévolna.)

S konia na osla presednút.

Skorá sejba často zmýlá a pozdná všdycky.

Skorej lék než jed.

Skorej preskoč, pak hviždi.

Skoro kykyrikať.

Skúpý vela trávi, a lenivý vela chodí.

Skúpý všdy tratí.

Slaninu na psa zveriť.

Slepý je, kto ces riečicu něvidí.

Sloboda nade všecko.

Sloboda vlézť, ale nějiesť.

S loparom idě.

Slovák ako repa. (Čirý člověk.)

Slova, reči nenie konca.

Sliubiť paňsky, splniť sedliácky.

Sliuby ako na pniu húby.

Sliuby sa sliubujú, blázni sa radujú.

Slnko něvždy sviéti.

Sluší ti ako psu uši.

Slza vysychá.

Smrť nižádného něobierá.

Sokol sovou vyseděný.

So smrtiú nikto něpil oldomášu, (litkup.)

So stiěňú sa pasovať. (Strašidel sě báti.)

Spadol s konia na somara, a zo šafle do žochtára.

Spí ako myš na mechu.

Sprostý ako barannij roh, aneb kapustný hlób, (hlúb.)

Srdce pod lavicu pustiť.

Sťahni (otnimi) kuklu, uzrieš šalbu.

Starému psovi a starému sluhovi jeden plat.

Staroba hotová choroba.

Starou měrou mu nameral.

Starý je to kalendár. (Skušený.)

Starý pes, starý rektor, (učitel.)

Starý priátel, staré víno najlepšié.

Stojacá voda hnije a smrdí.

Stoj chliebé, zjiem tia.

Studený a těplý vetor a jedných ust vypuščať.

Suchý Marec, mokrý Máj, budě humno ako háj.

Svada nědá osohu.

Svatý Petor laje, kto sebe něpraje.

Svetom pachně.

Svet mu kvitně.

Svój svého našol.

Šadě (všadě) bol, a nikdě něobstál.

Šaty na hostách trhať.

Šic (čic) kocúr na myši, něsloboda k Mariši.

Škoda krásy, kdě rozuma nenie.

Škoda lebo osoh, smrť lebo život.

Šturmuje ně k zámku, ale k mešku.

Šubenica mu chybí.