ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Kalendár robiť.

Kalendár tarendár, (lhár.)

Kameň pohnutý často něobrostě mechom.

Kameň ti v ušoch, a sól v očoch.

Kam noha, kam ruka, kam ocas, kam hlava.

Kam uprel, tam chce.

Kapr čertom obsedlý.

Kára nenie vóz.

Kašu pohubiť.

Každá čtnosť má svého haňca.

Každá liška svój chvost chválí.

Každá šelma poznačena.

Každá ulica (cesta) jest mu úzka.

Každé dobrodinié diáky zaslúží.

Každé hráblě k sebě hrabú. (Každý sobě najviece přeje.)

Každej veci zpósob.

Každý čas má svój čas.

Každý dar diačno ber.

Každý hriech má svoju pokutu.

Každý má svú vlastniú krěhkosť.

Každý má svú žlť, (žluč.)

Každý na mna kváče.

Každen najlépěj vié, kdě ho bolí, črevíc tlačí, kúše a svrbí.

Každý počátek tverdý.

Každý pod seba hrabě.

Každý pták líubí svoje hniezdo.

Každý sebě najblizšij.

Každý sebě sčastié kuje.

Každý vlas ruozno sa ježí.

Kdě dlužoba, tam chudoba.

Kdě dvoja blázni spávajú, tam tretiého hliadajú.

Kdě jedna beda, tam i druhá.

Kdě je dobrý koněc, dobrá je celá vec.

Kdě je najviáce opichačóv, najméně je pšena. (Kto se nadmíru chlubí, málo v něm dobrého.)

Kdě je studénka, voda je chutnějšá.

Kdě dóstojnosť, tam pýcha.

Kdě ho strčí, tam trčí.

Kdě koho bolí, tu i ťapká.

Kdě němožeš preskočiť, prekroč.

Kdě nenie kázně, tu něbývá bázně.

Kdě nenie protivníka, tu nenie bitky.

Kdě nenie rozeprě, tu nětreba sporu.

Kdě pán do kútov nahliédá, tu gazdovstvo dobre stojí.

Kdě sa dobre vodí, tam sa rádo chodí.

Kdě sa zliahněš, tam sa ťahněš. (Toužíme po svej vlasti.)

Kdě sám čert něstihně, starú bábu nastrčí.

Kdě Slověnka, tu spev.

Kdě si zmokol, tam sa suš.

Kdě služba, tam výslužka.

Kdě ťa neprosiá, nech ťa čertia něnosiá.

Kdě vláda, tam pravda.

Keďby keď něbolo, všecko by dobré bolo.

Keď chceš blázna mať, kup si.

Keď chytiá hromnice, othazuj onice, keď pustiá hromnice, chytajže onice.

Keď kóň zdochne, nach psóm tráva rostně.

Keď korytnačka zajáca prebehně.

Keď máš koč, len sa voz.

Keď nětěče, kvápka.

Keď Pánbóh chce, aj motyka vystrelí.

Keď prijděš medzi vrány musíš kvákať jako ony.

Keď ptáčka lapajú, pekně mu pískájú.

Keď sa dva bijú, tretiému osoh ženú.

Keď sa pán smeje, celý dvór je vesel.

Keď sa páni svadiá, sedliáci ruvať sa musiá.

Keď sa teläťu dobre vodí, idě na lad, nohu zlomí.

Keď sa jiésti chce, něbývajú veseli.

Keď sokol zahuben, bije ho i vrána.

Keď spí, ani chlěba něpýtá.

Klaď psovi hlavu na stól, a on vždy pode stól.

Klín vo hláve.

Kliúčem drevo kálať, a sekyrou dvére otvárať.

Koho má čert ziáti, nětreba ho kliáti.

Koho Pánbóh potrestať chce, najpervéj mu rozum vezmě.

Koho ráz popálí kaša, vždy ju duchá.

Kohút na svém smetisku smelšij.

Kolěnko v šachoriú hliädá.

Koľko hláv, toľko smyslóv, klobúkóv.

Koľko krajóv, toľko obyčajóv.

Kolok kolkom treba vybiť.

Komára cedíš, ťávu hltáš.

Komár slánku nesě.

Komu hus’ tému prasiä.

Komu Pánbóh nědá, kováč něukuje.

Komu pán, tému páni.

Komu sa ako liúbí, komu kapusta, komu hlubi.

Komu sa nělení, tému sa zelení.

Koňa hliadá, a na koňu sedí.

Koňa, ženu i flintu nikdá něpožičaj.

Konca kráju němá.

Konie za ovsom behajú, a osli ho dostávajú.

Kóň obecný chrbát (chrbet) má košlavý.

Kóň žádá jarmo a vól sedlo.

Kopyta vytrčiť. (Hovadsky umriéti.)

Ko streše sa pritisknúť. (Ochranu nalezti.)

Košulia zo saka, a gatě zo sítiá.

Kotku v mechu kúpiť.

Kotél hrncu závidí.

Kozička sól oblizuje, koza so solničkou bere.

Kóža pila, kóža derž.

Krakoriá: kup’ si též tak jako i já.

Kráľ velký pán, a lopatou cukru nějédá.

Krása čo tráva vadně.

Krásná panna polovica vena.

Kratká reč i pekné slovo vymóže u pánou mnoho.

Krev nenie voda.

Krídla vyvyšuje. (Pyšní sě.)

Krkavci si liétajú, holubi v lečkách váznú.

Krútí z piesku bič. (Špatný postředek.)

K starej srok, ko mladej krok.

K tému hrncu dosť tej poličky.

Kto často do mlýna chodí, zamúčí sa.

Kto do něba pluje, v jeho vlastniú tvár slina bije.

Kto do teba kameněm, ty do něho chlěbem.

Kto drévěj do mlýna donesě, tému drévej melú.

Kto druhého čtí, sám z tého chválu má.

Kto druhému jámu kopá, sám do něj upadne.

Kto dva zajáce honí, nižádného něchytí.

Kto jako robí, tak sa mu vodí.

Kto jazyk nědusí, často pokoj ruší.

Kto je skorý, nenie hlup.

Kto chce chlěba, nech dělá (robí) čo treba.

Kto chce komu něčo dáť, němá sia ho chce-li ptáť.

Kto chce pěknú ženu máť, musí na niu nákládať.

Kto liehá medzi otruby, prichodí svini pod zuby.

Kto lahko uverí, hneď sa v léb uderí.

Kto leží, ten leží, kto umrel, ten tam.

Kto malému daru něvdiačen, velkého něhoden.

Kto má mrcha ženu, nětreba mu chrenu.

Kto má sádlo, tému snadno.

Kto mešec tratí, nechť hrbátom platí.

Kto miluje povóli, tého hlava něbolí.

Kto mlčať něumié, ani mluviť něumié.

Kto mlčí, ten sa priznává.

Kto mluví čo sa mu chce, musí slyšať čo sa mu něchce.

Kto mnoho prosí, málo nosí.

Kto najdrévej veděl, na tom sadél.

Kto něbojuje, něvíťazí.

Kto nědočuje, nach sa domyslí.

Kto někomu dať chce, nepýtá sa či chce.

Kto němá chuti, lehko vykrútí.

Kto němastí, vezí vo chrasti.

Kto němá v hlave, musí mať v patě.

Kto němá vóli, všecko ho bolí.

Kto němiluje robotu, všdycky svatí sobotu.

Kto něseje, ten něveje.

Kto němóže s koč byť, nech pěší ide. (Každý buď živ jak mohovitosť jeho stačí.)

Kto něrad robí, tému vždycky hody.

Kto něskoro chodí, sám sebe škodí.

Kto o nebe něstojí, pekla sa něbojí.

Kto pomaly jié, pomaly robí.

Kto rád dává, dvakrát dává.

Kto ráz počtivosť utratí, tému sa viac něnavrátí.

Ktorá slěpka (kura) mnoho kodkodáče, málo ta vajec nese.

Kto sa blátem umývá (oběrá), zamaže sa.

Kto sa drgá (duje), nech sa guje, žujá. (Na nezdobníka kára.)

Kto sa haňbí, něklade na gamby. (Nenají se.)

Kto sa hněvá, nech sa o zem buší.

Kto sa narodil k babce, nědochádzá ke grošu.

Kto sa pytá, něrad dává.

Kto sa rád túlá po noci, hliadá kyjovej němoci.

Kto sa ručí, ten sa mučí.

Kto sa topí, aj slámy, bridvy sa lápá.

Kto sa z mládi učil leda, bude volať v stári: beda!

Kto si mála něváží, po mnohu ať něbaží.

Kto si něprezre oči, prezre meščok.

Kto móže svojim býť, nech druhého nenié.

Kto svój mešec utratí, nech chrbátem zaplatí.

Kto v létě něrobí, ten v zímě nědrobí.

Kto už umrel, ten tam, moje nožky sem tam.

Kto vladnější, ten múdrejší.

Kujem ti zuby.

Kukučka pávovým periém sa durí.

Kúpil za piať prstou i za šestú dlaň. (Ukradl.)

Kupy (krhly) suché, dievky hluché.

Kura slěpku učí.

Kurence (kuriátka) svoju slěpku ztratily.

Kvestári, pletkári.

Kyjovej masti někomu dáť.