ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Království Audské bývalo druhdy jedním z nejznamenitějších a jest dodnes nejbohatší v celé Indii. Ovládali je různí mocní a malomocní vladaři. Malomoc jednoho z nich, šacha Vajada Aliho, umožnila dne 6. února 1857 připojení jeho říše k území Společnosti.

Událo se to sotva několik měsíců před propuknutím vzpoury, a tato území stala se potom také jevištěm nejděsnějšího rubání a na to nejstrašnějších odvet.

Dvě jména měst, Luknov a Kavnpur, nabyla od oné doby skutečně smutnou slávu.

Luknov jest hlavním, Kavnpur jedním z nejdůležitějších měst dřívějšího království.

Plukovník chtěl se odebrati do Kavnpuru; po jízdě podél pravého břehu Gangu, a širými rovinami plnými indychových plantáží jsme tam z rána dne 29. května dorazili. Po dva dny pohyboval se ocelový obr průměrnou rychlostí tří mil za hodinu, při čemž jsme urazili oněch dvě stě padesát kilometrů mezi Allahabadem a Kavnpurem.

Teď byli jsme vzdáleni tisíc kilometrů od svého východiska, od Kalkuty.

Město Kavnpur má asi 60.000 obyvatel. Pokrývá na pravém břehu Gangu úzký, pět mil dlouhý pruh. Leží zde také posádkou 7000 mužů.

V celém městě by cizinec marně hledal pozoruhodnou stavbu, ačkoliv prý jest prastarého původu a dokonce prý vystavěno bylo ještě před křesťanskou érou. Zvědavost nás rozhodně nevylákala do Kavnpuru; nýbrž přivedlo nás sem pouze výslovné přání sira Eduarda Munroa.

Dne 30. května časně z rána opustili jsme svůj tábor. Banks, kapitán Hod a já provázeli jsme plukovníka a šikovatele Mac Neila na této bolestné cestě, jejíž nejdůležitější místa sir Eduard Munro chtěl posledníkrát navštíviti.

Jest nutno, abychom věděli následující, co zde krátce dle vypravování inženýrova podávám.

„Kavnpur, který v době připojení království Audského byl střežen velice spolehlivým vojskem, obsazen byl v době výbuchu vzpoury pouze dvěma sty padesáti muži královské armády, proti třem plukům domorodé pěchoty, 1, 53 a 56, dvěma plukům jízdy a baterii dělostřelectva armády Bengalců. Mimo to žil zde značný počet Evropanů, úřadníků, obchodníků a j., dále osm set padesát žen a dětí 32. královského pluku, který tábořil v Luknově.“

„Plukovník Munro bydlil již několik let v Kavnpuru. Zde seznámil se také s mladou dívkou, která se stala později jeho chotí.“

„Slečna Honlayova byla rozkošná, duchaplná mladá Angličanka šlechetné povahy a velkodušného smýšlení, hrdinná a hodna, aby ji muž, jakým byl plukovník, miloval, obdivoval a zbožňoval. Bydlila se svojí matkou v bungalovu poblíže města, v němž Eduard Munro se s ní roku 1855 oženil.“

„Dvě léta po sňatku, 1857, když v Miratu se odehrály první výstupy vzpoury, musel plukovník Munro ihned nastoupiti ke svému pluku. Zanechal manželku a tchyni v Kavnpuru, žádal je však, aby se ihned připravily k odjezdu do Kalkuty. Plukovník si pravil, že Kavnpur není bezpečný, a pozdější události jeho tušení bohužel v plné míre potvrdily.“

„Paní Honlayová a lady Munroová zdržely se poněkud s odjezdem, což mělo nejhorší následky. Ubohé ženy byly překvapeny událostmi a nemohly Kavnpur již opustiti.“

„Divise, k níž náležel pluk plukovníka Munroa, stála tehdáž pod velením generála sira Hugha Wheelera, přímého, poctivého vojína, který stal se brzy obětí zákeřnického jednání Nany Sahiba.“

„Nabob sídlil tenkráte ve svém zámku v Bilhuru, deset mil od Kavnpuru, a předstíral stále nejlepší shodu s Evropany.“

„Víte, milý Mauclere, že první pokusy vzpoury udály se v Miratu a Delhách. Dne 14. května stihla o tom zpráva do Kavnpuru. Téhož dne počal se také již 1. pluk sipojů chovati nepřátelsky.“

„Tu nabídl Nana Sahib vládě své služby. Generál Wheeler byl rozhodně špatně zpraven, že věřil v poctivost onoho bídníka, jehož vojáci se skoro současně zmocnili budovy pokladního úřadu.“

„Téhož dne porubal nepravidelný pluk sipojů, který byl na pochodu do Kavnpuru, své evropské důstojníky před branami jmenovaného města.“

„Teď objevilo se nebezpečí v celé velikosti. Generál Wheeler nakázal všem Evropanům, aby se uchýlili do kasáren obývaných ženami a dětmi 32. pluku Luknovského, — do kasáren to ležících těsně u silnice do Allahabadu, jediné, odkud mohla dojíti očekávaná pomoc.“

„Tam musili se odebrati i Lady Munroová a její matka. Po celou dobu tohoto nuceného pobytu byla mladá žena svým druhům v neštěstí bezměrně oddána. Starala se o ně osobně, podporovala je svými penězi, dodávala jim slovy i skutky odvahy a byla jim pravou matkou, šlechetného srdce a, jak jsem již řekl hrdinnou ženou.“

„Zbrojnice zatím byla odkázána ochraně vojáků Nany Sahiba.“

„Teď však rozvinul zrádce prapor vzpoury, a dne 7. června podnikli sipojové z jeho návodu útok na kasárny, které hájilo pouze tři sta boje schopných vojáků.“

„Tito stateční lidé bránili se však dle možnosti proti palbě útočníků, přes opravdové krupobití střel, přes nemoci všeho druhu, umírajíce hladem a žízní, nastalť brzy nedostatek potravin, a studny záhy byly bez vody.“

„Drželi se až do 27. června.“

„Tu navrhl jim Nana Sahib, aby se vzdali s jistými podmínkami, a generál Wheeler na to neprominutelným způsobem přistoupil, ač ho lady Munroová důtklivě prosila, aby se boje ještě nevzdával.

Dle úmluvy měli všichni muži, ženy a děti — as pět set osob, také lady Munroová a její matka — vstoupiti na lodi a odplouti po Gangu do Allahabadu.“

„Sotva však lodi odrazily od břehu, počali sipojové na ně vražednou palbu a zasypávali je dělovými kulemi a kartáči. Následkem toho se některé potopily, jiné počaly hořeti. Jediné lodi podařilo se odplouti na několik mil.“

„Na této nalézaly se lady Munroová a její matka. Na okamžik se zdálo, že jsou zachráněny. Žoldnéři Nanovi je však pronásledovali, zajali je opětně a odvlekli je zpět do cantonmentu.“

„Tam rozdělili zajaté, muže ihned usmrtili, ženy a děti zavřeli s oněmi, které dne 27. ušly smrti.“

„Celkem bylo na dvě stě obětí, které očekával dlouhý smrtelný zápas, a které umístili v bungalovu, jehož jméno ,Bibi-Ghar‘ nabylo smutné slávy.“

„Od koho jste se však dověděl o těchto strašlivých podrobnostech?“ tázal jsem se Banksa.

„Od starého šikovatele 32. pluku královské armády,“ odvětil mi inženýr. „Tento muž tehdá unikl jako zázrakem a byl od radži Raišvarahského — provincie království Audského — i s několika jinými uprchlíky přijat velmi lidumilně.“

„Co se stalo s lady Munroovou a její matkou?“

„O tom, co se dále dělo, milý příteli, nemáme zpráv od očitých svědků, můžeme si to však snadno domysliti. Vždyť sipojové byli pány Kavnpuru, alespoň do 15. července — devatenáct — devatenáct století! Nešťastní zajatci čekali od hodiny k hodině na spásu, která přišla bohužel příliš pozdě.“

„Již od nějaké doby spěchal generál Havelock z Kalkuty Kavnpuru na pomoc a vtrhl tam, když byl buřiče několikráte porazil, dne 17. července.“

„Dva dny před tím však, když se Nana dozvěděl, že královské voje přešly řeku Pandu-Naddi, umínil si, že zvěční poslední hodiny svého panství ohavným hromadným krveprolitím. Domníval se, že jest vůči dobyvatelům Indie ke všemu oprávněn!“

„Několik mužů, kteří sdíleli zajetí se ženami v Bibi-gharu, bylo porubáno před jeho očima.“

„Teď zbylo ještě mnoho žen a dětí, mezi nimi také lady Munroová a její matka. Oddělení 6. pluku sipojů obdrželo rozkaz, aby je okny bungalovu postřílelo. Poprava počala; poněvadž však Naně Sahibovi, který musel pomýšleti na ústup, nešla dosti rychle, poslal krvelačný kníže také ještě několik mohamedánských řezníků mezi své katany — a teď nastalo vraždění jako na jatkách!“

„Následujícího dne naházeli ženy a děti, živé i mrtvé, do blízké studně, a když přitrhli Havelockovi vojáci, ještě prý se ze studně, až po vrch naplněné mrtvolami kouřilo!“

„Teď počala odveta. Větší počet buřičů, spoluvinníků Nany Sahiba, padl generálovi Havelockovi do rukou. Tento vydal děsný rozkaz, jehož znění nikdy nezapomenu.“

„Studna, v níž nalézají se pozůstatky ubohých, na rozkaz Sahibův zavražděných žen a dětí, zasype se hlínou a zřídí se v podobě hrobu. Oddělení evropských vojínů pod vedením důstojníka vykoná dnes večer tuto zbožnou povinnost. Dům a místnosti, v nichž odbývalo se vraždění, nebudou čištěny a myty krajany obětí. Brigádník žádá, aby každá kapka nevinné krve byla odsouzenci odstraněna jazykem a olízána před vykonáním rozsudku smrti. Po přečtení rozsudku smrti bude tudíž každý přiveden k onomu domu, aby tam část podlahy očistil. Bude přísně dbáno toho, aby tato práce co možno nejvíce se příčila náboženskému citu odsouzených, a žalářník nechť nešetří biče, bude-li toho třeba. Po skončené práci bude rozsudek vojenského soudu vykonán vedle domu na šibenici.“

„Tak zněl,“ pokračoval Banks hluboce dojat, „onen denní rozkaz, který byl přesně proveden. A přece ubohé oběti nežily již — byly již zavražděny, zmrzačeny, roztříštěny. Když plukovník Munro, který přibyl dva dny později, chtěl vyhledati mrtvoly lady Munroové a její matky, nenalezl ničeho — — ničeho!“

To vše sdělil mi Banks před naším příjezdem do Kavnpuru a teď ubíral se plukovník Munro k onomu místu, kde tenkráte odbývalo se ono strašlivé krveprolití.

Před tím však hodlal vyhledati bungalov, v němž dříve bydlila lady Munroová a kde strávila své mládí, místo, kde ji naposled spatřil, práh, na kterém ji naposled objal.

Tento bungalov nalézal se poněkud osaměle za předměstím, nedaleko cantonmentu. Trosky, zčernalé zbytky zdí, několik pokácených, teď uschlých stromů, to bylo vše, co zbylo z domu dříve tak útulného. Po šesti letech nalézal se tedy bungalov v témže stavu, do kterého jej uvedly ruce vrahů.

Strávili jsme hodinu na tomto osamělém místě. Sir Eduard Munro kráčel mlčky těmito troskami, které vyvolaly v jeho nitru tolik upomínek. Vzpomínal na ony šťastné doby, které se mu již nikdy nevrátí. Viděl snad opětně mladou dívku, kterak vesele pobíhala ve svém rodném domku, v němž ji kdysi poznal, a chvílemi zamhouřil oči, aby lépe rozeznal obrazy, které se vznášely před jeho duší. —

Náhle však se prudce a přece násilně obrátil a odváděl nás odtud.

Banks doufal, že se plukovník spokojí návštěvou onoho bungalovu… chyba lávky! Sir Eduard Munro si as umínil, že vyprázdní tento hořký kalich až na dno. Prohlédnuv si obydlí lady Munroové, chtěl vidět i kasárny, v nichž mnoho nevinných, pro které se jeho hrdinná manželka tak obětovala, musilo vytrpěti veškeré hrůzy obležení.

Tyto kasárny leží na rovině před městem, a teď staví se chrám na onom místě, kam tehdáž musili uprchnouti obyvatelé Kavnpuru. K těmto kasárnám vede dlážděná, krásnými stromy ostíněná cesta.

Zde tedy odehrálo se první jednání děsné tragedie, zde žily, trpěly a prožily smrtelný zápas kdysi lady Munroová a její matka, když vzdání se přivedlo tolik obětí do rukou Nany Sahiba, jež on zasvětil strašlivé smrti již tenkráte, když zrádce slíbil, že je propustí do Allahabadu. V okolí nedokončené dosud stavby bylo vidět tu i tam zbytky zdí co svědectví opatření k obraně, které generál Wheeler dal zříditi.^[5]

Plukovník Munro stál dlouho nepohnutě a mlčky u těchto trosek. Viděl asi před sebou ty strašlivé výstupy, jejichž jevištěm byly — po bungalovu, kde žila lady Munroová tak šťastně, kasárny, v nichž nevýslovně trpěla!

Teď zbývala již jen návštěva Bibi-gharu, onoho příbytku, který proměnil Nana Sahib v žalář, a kde zela kdysi ona studna, která pojala oběti jeho ukrutnosti.

Když Banks viděl, že se plukovník obrací oním směrem, uchopil ho za ruku, jako by ho chtěl zadržet.

Sir Edvard Munro pohlédl mu přímo do očí a pravil děsivě klidným hlasem:

„Pojďme!“

„Munro, prosím tebe…“

„Půjdu tedy sám!“

Náš odpor byl marný.

Ubírali jsme se tedy k Bibi-gharu, před nímž prostírá se zahrada osázená krásnými stromy.

Zde zvedá se gotické osmihranné sloupořadí obklopující místo dřívější studny, jejíž ústí jest nyní zakryto kameny, které tvoří jakýsi podstavec, nad nímž vznáší se anděl milosrdenství, jedno z posledních děl dláta Marochettiho.

Lord Canning, generální guvernér Indie v době děsné vzpoury roku 1857, dal zříditi tento náhrobek dle náčrtku ženijního plukovníka Yuby a chtěl dokonce sám nésti i útraty.

Plukovník Munro nemohl se ubrániti slzám na onom místě, kde obě ženy, matka a dcera, sražené katany Nany Sahiba, uvrženy byly snad ještě živé do studny. Sklesl na úpatí pomníku na kolena.

Těsně vedle něho stál šikovatel Mac Neil a plakal tiše.

Nám všem plakalo skoro srdce, poněvadž jsme nenalézali slov, abychom ho potěšili v tomto nezhojitelném zármutku, kdežto jsme přece doufali, že sir Eduard Munro prolije zde poslední slzy.

Ach kdyby byl býval mezi prvními vojíny, kteří vnikli do Kavnpuru a kteří se dostali po onom bezpříkladném vraždění do Bibi-gharu — zármutek by ho byl zajisté usmrtil.

Jeden z anglických důstojníků sděluje o tom následující zprávu, kterou Rousselet uvádí ve své zmíněné knize:

„Hned po našem vniknutí do Kavnpuru pátrali jsme po ubohých ženách a dětech, o kterých jsme věděli, že se nalézají v moci onoho hnusného Nany Sahiba, dozvěděli jsme se však příliš brzy o jejich hanebném zavraždění. Trýzněni neukojitelnou touhou po pomstě a proniknuti pocitem ukrutných utrpení, které musely vystáti ony ubohé oběti, cítili jsme, že se v nás probouzejí zcela cizí, zuřivé myšlenky. Polo šíleni vrhli jsme se k místu obětí. Ustydlá krev, smíšená s různými hadry, pokrývala až po kotníky podlahu onoho malého prostranství, v němž byly uvězněny. Dlouhé hebké vlasy, kusy oděvu, střevíčky malých dětí a jejich hračky povalovaly se po potřísněné podlaze. Krví postříkané zdi svědčily o strašném smrtelném zápasu. Zvedl jsem malou modlitební knihu, na jejíž první stránce byla napsána tajemná slova: „27. června opustili lodi… 7. července, zajatci Nany… nešťastný den.“ To nebyl však jediný děsný pohled, který nás očekával. Ještě hroznější byl pohled na onu hlubokou studnu, do níž byly uvrženy zmrzačené trupy oněch něžných tvorů!…“

Sir Eduard Munro nebyl přítomen, když se první voje Havelockovy zmocnily města. Přišel teprve dva dny po této strašné oběti lidské. A teď spatřil pouze místo, kde byla kdysi ona děsná studna, bezejmenný hrob dvou set obětí Nany Sahiba.

Zde podařilo se Banksovi s pomocí šikovatele odvésti ho násilím.

Plukovník Munro zajisté nikdy nezapomněl oněch dvou slov, která vyryl jeden z vojáků Havelockových svým bodákem na roubení studny:

„Remember Cawnpore!“

„Pamatuj na Kavnpur!“