ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Neviděl jsem nikdy užaslejších a udivenějších zástupů než byly ony, jež stály z rána dne 6. května na silnici z Kalkuty do Čandernagoru, o čemž obličeje mužů, žen a dětí, Indův i Angličanů vydávaly neklamné svědectví. A vskutku byl tento úžas zcela přirozený. S východem slunce opustil totiž jedno z posledních předměstí hlavního města Indie podivuhodný povoz, smíme-li vůbec tímto jménem označiti zvláštní stroj, který se pohyboval podél pobřeží řeky Hugly. V čele, a dle všeho jako jediná hybná síla malého vlaku, kráčel klidně a tajemně ohromný, asi dvacet stop vysoký, třicet stop dlouhý a přiměřeně široký slon. Jeho chobot byl zahnut do výše jak ohromný roh hojnosti, užším koncem do výše. Oba kly, celé pozlacené, čněly hrozivě jako dva srpy z čelistí. Tmavozelené, nepravidelnými skvrnami poseté tělo kryla bohatá, pestrá pokryvka se stříbrnými a zlatými ozdobami, ovroubená velkými třapci a spleteným třepením. Na zádech zvířete nacházela se jakás ozdobná vížka s kulatou, dle indického vzoru zhotovenou střechou, a ve stěnách jejích upraveny byly velké skleněné čočky, podobné sklům ve světlíkách lodních.

Slon vlekl vlak sestávající ze dvou ohromných vozů či spíše dvou skutečných domů, jakýchsi pohyblivých bungalovů, z nichž každý spočíval na čtyřech kolech, jejichž náboje, věnce a loukotě byly ozdobeny řezbami. Z kol bylo ostatně vidět pouze spodní část, poněvadž ostatek pohyboval se v krytých bubnech, jež zakrývaly napolo spodek ohromných těchto vozů. Skládací můstek, jenž se poddával každému záhybu, spojoval první vůz s druhým.

Dovedl-liž pak jediný, třeba sebe silnější slon, táhnouti obě tyto masivní stavby tak zcela bez námahy? Toto záhadné zvíře to dovedlo. Jeho široké nohy se zvedaly a dopadaly automaticky s nejpřesnější pravidelností jako stroj a dalo se ihned z kroků do klusu, aniž bylo potřebí pobídnutí hlasem nebo ostnem mahuta.

To ovšem muselo sváděti v úžas diváky, dokud nebyli dosti vzdáleni. Když se však kolos přiblížil, shledali toto a úžas jejich přecházel v obdiv:

Nejprve zaslechli jakési odměřené hučení a šumění, velice podobné zvláštnímu ryku tohoto obra indické fauny. Dále vystupovaly ze vztyčeného chobotu v krátkých přestávkách kotouče bílé páry.

A přece zdálo se, že je to slon. Bylo nade vši pochybnost jisto, že jeho vrásčitá, černě zelenavá kůže pokrývá onu mohutnou kostru, kterou příroda uštědřila králi tlustonožců! Jeho oči leskly se jako živé! Údy jeho se pohybovaly!

Tak tomu bylo. Kdyby však některý odvážlivec byl vložil ruku na mohutné zvíře, bylo by se mu ihned vše vysvětlilo. Celek byl vlastně velice zdařilý stroj, překvapující napodobení, který i zblízka zdál se býti živý a jenž tím oklamal oči každého.

Ve skutečnosti byl slon z ocelového plechu a kryl ve svém těle úplnou silniční lokomotivu.

Tento přístroj, neboli „steam-house“ (parní dům), abychom užili správného názvu, byl inženýrem slíbený pohyblivý dům.

Parní vůz, či lépe parní dům sloužil za obydlí plukovníku Munroovi, kapitánu Hodovi, Banksovi a mně.

V druhém vládl šikovatel Mac Neil lidem patřícím k výpravě.

Banks splnil svůj slib, pukovník Munro svůj také, a proto vydali jsme se z rána dne 6. května tímto neobyčejným způsobem na cestu, abychom navštívili severní kraje indického poloostrova.

K čemu však měl býti dobrý tento umělý slon? Proč tolik fantasie, jež se nesrovnává s praktickým smyslem Angličanů?

Posud nenapadlo nikomu dáti lokomotivě tvar čtvernožce, nechť se tato pohybovala po makademu silnice nebo po kolejích železnice!

Přiznávám se, že se nás všech při prvním pohledu na tento překvapující stroj zmocnil nemalý úžas. Přečetné otázky „jak“ a „proč“ dopadaly jako krupobití na přítele Banksa. Silniční lokomotiva byla zhotovena dle jeho plánu a pod jeho dozorem. Kdo, pro Bůh, připadl na ten bizarní nápad, skrýti ji za ocelovými stěnami mechanického slona?

„Milí přátelé,“ pravil Banks klidně a vážně, „znáte radžu Buthanského?“

„Znám ho,“ odvětil kapitán Hod, „či lépe znal jsem ho, poněvadž před třemi měsíci zemřel.“

„Tak jest,“ dotvrzoval inženýr; „nežli však zemřel, nejen že žil, nýbrž žil i zcela jinak než ostatní lidé. Především miloval ve všem nádheru. Neodepřel si nic — pravím nic — co si jednou umínil. Jeho mozek pracoval stále, aby vymýšlel to nejnemožnější, a byť by tento orgán zůstal nevyčerpatelným, byl by se přece radžův měšec vyčerpal, kdyby se byly měly uskutečnit všecky jeho vrtochy. Byl bohat jako všichni nabobové dřívější doby. Jeho pokladny naplněny byly zlatem. Jeho náruživostí bylo pouze, rozhazovati peníze méně banálním způsobem než miliony jeho spolubratří. Jednoho dne napadla ho myšlenka, která ho brzy tak ovládla, že mu nedala spáti, myšlenka, na kterou byl by Šalamoun býval hrdým a kterou by byl zajisté uskutečnil, kdyby byl již znal páru, byla to myšlenka cestovati zcela novým způsobem a míti povoz, o jakém dosud nikdo ani nesnil. Znal mne, povolal mne ke svému dvoru a sdělil mi sám plán svého pohyblivého přístroje. Byli byste na omylu, kdybyste se domnívali, že jsem se při tomto návrhu radži dal do smíchu. Chápal jsem dobře, jak tato velkolepá myšlenka mohla vzniknouti v mozku indického radži, a choval jsem pouze přání, abych je co nejdříve uskutečnil ke spokojenosti mého poetického zákazníka i mne samého. Seriosní inženýr nemá každý den čas pohybovati se v říši fantasie a obohacovati faunu z Apokalypsy nebo tvory z Tisíce a jedné noci novým živočichem dle svého rozmaru. Myšlenka radži dala se uskutečniti. Vždyť víte, že mechanikou dá se provésti skoro vše. Dal jsem se do práce, a povedlo se mi umístiti v tomto obalu z ocele, který představuje slona, parní kotel, stroj a tender silniční lokomotivy, se vším příslušenstvím. Pohyblivý rypák, který se dá dle potřeby vztyčiti nebo snížiti, posloužil mi za komín; excentry podařilo se mi spojiti nohy zvířete s koly přístrojů; oči jeho zařídil jsem jako čočky majáku, abych z nich nechal vyzařovati dvě elektrická světla, a tak zhotoven byl umělý slon. Však tvorba nešla mi jen tak snadno od ruky. Musil jsem překonati mnohou překážku, která se nedala rozuzliti na ráz. Tento motor — můžete si jej nazvati třeba velkou hračkou — stál mne mnohou bezesnou noc, tak že můj radža, který svoji netrpělivost skoro již ani na uzdě udržeti nemohl a skoro neustále v mé dílně se zdržoval, zemřel dříve, než poslední úder kladiva strojníkova upravil jeho slona tak, aby mohl počíti svoji cestu krajem. Ubožák nemohl již svůj pohyblivý dům vyzkoušeti. Jeho dědici však, střízlivější lidé než byl on, pohlíželi na stroj s hrůzou a pověrčivostí jako na dílo blázna. Snažili se co nejrychleji zbaviti se ho za každou cenu obstojnou, i koupil jsem jej já na plukovníkův účet. Pochopíte nyní, milí přátelé, proč a jakým způsobem pouze my na celém světě, za to ručím, máme nyní k službám parního slona s osmdesáti koňskými či spíše osmdesáti slonními silami po třech stech kilogrammetrech!“

„Výborně, Bankse, výborně!“ zvolal kapitán Hod. „Mistrovský inženýr, který je mimo to umělcem, básníkem ocele a železa, toť v dnešní době bílá vrána!“

„Po smrti radžově a zakoupení jeho slona,“ pokračoval Banks, „nemohl jsem se odhodlati rozkotat stroj a vrátiti lokomotivě její obvyklý tvar.“

„Jednal jste také zcela správně!“ zvolal kapitán. „Ó, náš slon je skvostný a velkolepý! A jaký obdiv vzbudíme s tímto mohutným zvířetem, až nás potáhne širými rovinami a džunglemi Hindostanu! Toť myšlenka radžovská! A této myšlenky využitkujeme, není-liž pravda, pane plukovníku?“

Plukovník Munro se tomu pousmál. To znamenalo u něho úplný souhlas se slovy kapitánovými. Usnesli jsme se tudíž pevně, že se na cestu vydáme, a tak byl ocelový slon, podivuhodný tvor, umělý leviathan vyhlédnut k tomu, aby vlekl pohyblivé obydlí čtyř Angličanů, místo aby vozil jednoho z nejbohatších radžů indického poloostrova ve vší jeho slávě.

Silniční lokomotiva, při níž zužitkoval Banks veškeré vymoženosti moderní vědy, byla zhotovena následovně:

Mezi čtyřmi koly umístěn byl celý mechanismus, s válci, písty, parní rozdělovatel, napájecí pumpa, excentry a nad ním zavěšen byl kotel. Tento rourový kotel, bez zpětného průchodu plamene, měl šedesát čtverečních metrů výhřevní plochy. Zaujímal přední část prostory ocelového slona, jehož záda v zadu ukrývala tendr určený pro zásoby vody a paliva. Mezi kotlem a tendrem, které byly oba montovány na jednom podstavci, zůstalo volné místo pro topiče. Pro strojníka určena byla malá, na hřbetě slona se nalezající věžička, ve které se ve případě hrozícího nebezpečí mohli všichni ukrýti. Před očima strojníkovýma nalézaly se pojišťovací záklopky a tlakoměr k udání napětí páry, při ruce regulátor a páka, z nichž první řídil pravidelný přítok páry, druhá vedla k přesunovači, jímž působilo se na stroj, že se pohyboval buď ku předu nebo zpět.

Z věžičky mohl strojvůdce skrze tlusté, skleněné čočky, zasazené do úzkých okének, viděti pohodlně na cestu před sebou a měniti pomocí pedálové páky postavení předních kol a tím umožňovati pohyb v jakémkoli oblouku.

Péra z nejlepší ocele, upevněná na osách, nesla kotel a tendr, aby při nerovnostech cesty mírnila nárazy. Kola sama, nad pomyšlení dobrá a dokonalá, byla na obvodu rýhována, aby se mohla vtiskati do půdy a neklouzala se.

Stroj pracoval, jak prohlásil Banks, silou osmdesáti nominálních koňských sil, které se však daly stupňovati na stopadesát effektivních koňských sil, aniž bylo třeba obávati se výbuchu. Stroj zhotovený dle soustavy Fieldovy měl dvojaté válce s měnivou rejkou. Neprodyšně uzavřený obal kryl celý mechanismus na ochranu před silničním prachem, který by jej byl jinak brzy poškodil. Jeho hlavní předností však bylo, že málo potřeboval a mnoho vykonal. V porovnání s výkonem byla spotřeba stroje neslýchaně nepatrná, nechť se topilo uhlím nebo dřívím, poněvadž rošt byl přizpůsoben každému palivu. Normální rychlost této silniční lokomotivy odhadnul inženýr na pětadvacet kilometrů za hodinu, na příznivé půdě mohla však dosíci až čtyřiceti kilometrů. Jak jsem již podotkl, nemohla se kola smekati, poněvadž svým rýhováním vtiskala se do půdy, nýbrž i proto, že závěs stroje na pérách nejlepšího druhu byl tak dokonalý, že vyrovnával stejnoměrně váhu stroje, která bývá kymácením se vozu na to či ono místo posunována. Vzdušnými brzdami měli kola úplně ve své moci, tak že je mohli pozvolna neb rázem zastaviti.

Podivuhodná byla také lehkost, s jakou stroj překonával stoupání. Banks docílil těchto výsledků tím, že bral bedlivě zřetel k váze i hnací síle stroje, která působila na každý píst jeho lokomotivy. Tak mohla vystupovati po srázích 10 — 12 centimetrů na jeden metr stoupajících, výkon to velmi pozoruhodný.

Ostatně jsou indické silnice, Angličany založené, které mají několik tisíc mil délky, v stavu skutečně výtečném, tak že hodí se znamenitě k převážení břemen. Jmenujeme jen Great Trunk Road, která protíná poloostrov a má délku dvanácti set mil, t. j. skoro dvou tisíc kilometrů.

Prohlédněme si nyní steam-house, jejž umělý slon vlekl za sebou.

Banks zakoupil od dědiců nabobových na účet plukovníka Munroa nejen silniční lokomotivu, nýbrž i povozy, které táhla. Nebude nám divno, že radža Buthanský dal i tyto zaříditi dle svého vkusu a indické mody. Nazval jsem je pohyblivým bungalovem, a toto jméno zasloužily právem, neboť oba vozy jsou pravým zázrakem domácí architektury.

Představme si dvě pagody bez minaretů, s krytem na dvojitém krovu, tvořícím zakulacenou kupoli, s přístavky před okny, které spočívají na vyřezávaných pilířích, okrášlených jemnými ozdobami z různého dřeva, s konturami, tvořícími elegantní oblouky, a s bohatými verandami na přední i zadní straně. Ano! Dvě pagody, jež jako by byly odneseny s posvátného pahorku Sonnaghurského, a jež připiaté k sobě, ve vleku ocelového slona měly nastoupiti cestu po silnicích indických.

Musíme se zmíniti ještě o jedné vlastnosti zázračného slona, která neobyčejně stroj tento velmi účelně doplňovala, totiž že mohl také plovati.

Dolní část sloního těla, v níž jsou stroje, tvoří totiž skutečnou lodici z lehkého plechu, jíž umožňují plouti velmi důmyslně umístěné válce se vzduchem. Přetíná-li vodní proud cestu, vrhne se slon do něho, vozy jej následují, a nohy zvířete, pohybované táhly, přepraví celý steam-house. Toť znamenitá výhoda, zejména v rozlehlém území Indickém, kde se nalézá mnoho řek, přes něž dosud nevedou mosty.

Tak vypadal tedy tento ve světě jediný povoz, a tak si jej přál rozmarný radža Buthanský. Třebas však Banks vyhověl jeho fantastickému přání a dal motoru podobu slona a vozům zevní tvar pagod, přece uznal za dobré zaříditi vnitřek dle vkusu anglického, a to na dlouhou cestu. I to se mu povedlo.

Steam-house sestával, jak jsem již řekl, ze dvou vozů, jejichž vnitřní šířka obnášela neméně než šest metrů. Byly tedy širší než osy kol, které měřily pouze pět metrů. Poněvadž byly vozy zavěšeny na velmi dlouhých a neobyčejně pružných perách, vyrovnaly se nárazy při jízdě tak dokonale, jako nepatrné otřesy na dobře stavěných železnicích.

Přední vůz byl patnáct metrů dlouhý. V předu kryla veranda, na lehkých sloupech spočívající, prostorný balkon, na němž mohlo se pohodlně procházeti deset osob. Do salonu vedla dvě okna a dvéře, mimo to opatřen byl ještě dvěma okny po stranách. Salon, v němž nalézal se stůl a knihovna a kolem něhož táhly se kypré pohovky, byl umělecky vyzdoben a skvostnými látkami potažen. Silný smyrnejský koberec kryl jeho podlahu. „Tattisy“, t. j. jakýsi druh vetiverových stínidel, před okny umístěné a stále svlažované voňavou vodou, udržovaly příjemný chládek nejen v salonu, ale i ve vedlejších kabinách sloužících za ložnice. Se stropu visela „punka“, již pohyboval řemen, dokud byly vozy v pohybu, a potom sluha, když se zastavily. Bylo opravdu nutno použíti veškerých pomůcek ke zmírnění nesmírného vedra, které v některých měsících dosahuje ve stínu až 45 °C.

Na druhé straně salonu, naproti dveřím k verandě, vedly druhé, z drahého dřeva zhotovené dvéře do jídelny, která byla osvětlena nejen postranními okny, nýbrž i světlíkem z matného skla. Uprostřed postavený stůl poskytnul osmi osobám dosti místa; poněvadž ale jsme byli jen čtyři, měli jsme náležité pohodlí. Bufety a stolky, opatřené veškerým přepychem stříbrných úborů, skla a porcelánu, které vyžaduje anglický komfort, tvořily další zařízení jídelny. Rozumí se samo sebou, že veškeré křehké předměty stály do polovice ve zvláštních zářezech, jako na lodích a že byly chráněny proti jakýmkoli nárazům i na nejhorších cestách, budeme-li kdy nuceni se po nich ubírati.

Dvéře na konci jídelny ústily na chodbu, která vedla ke druhému balkonu, nad kterým opětně se vypínala veranda. Podél chodby nalézaly se čtyři pokojíky se strany osvětlené, v nichž stála postel, umyvadlo a malá pohovka, a které byly zařízeny zrovna tak jako kabiny velkých transatlantických parníků. První pokojík určen byl pro plukovníka Munroa, druhý v pravo pro inženýra Banksa, další pro kapitána Hoda, kdežto můj nalézal se v levo od pokojíku plukovníkova.

Druhý, dvanáct metrů dlouhý vůz opatřen byl jako první balkonem s verandou, jenž byl spojen s prostrannou kuchyní, po jejíchž stranách nalézaly se dvě hojně zásobené špižírny. Tato kuchyně byla rovněž ve spojení s chodbou, která se rozšiřovala ve čtverhrannou místnost, jídelnu to služebnictva, osvětlenou oknem ve stropě. Po stranách nalézaly se čtyři pokojíky pro šikovatele Mac Neila, strojníka, topiče a sluhu plukovníka Munroa; dále u zadní stěny další dvě kabiny, jedna pro kuchaře, druhá pro sluhu kapitána Hoda; jiné místnosti sloužily za zbrojnici, lednici, skladiště atd. a vcházelo se do nich balkonem na zadní části vozu.

Vidíme, že Banks zařídil obě pohyblivá obydlí steam-housu zrovna tak prakticky jako pohodlně. V zimě mohla se zahřívati vzdušným topením, vedoucím z lokomotivy, mimo to postavena byla v salonu a jídelně ještě dvoje malá kamna. Mohli jsme tudíž také klidně čeliti všem nepohodám studeného počasí, i v předhořích Tibetských.

Rozumí se, že ani vysoce důležitá otázka stran potravin nebyla zanedbána, vezli jsme s sebou tolik vybraných konserv, že se mohla jimi společnost živiti po celý rok. Největší část zásob našich sestávala z konservovaného masa z nejlepších továren, zejména z masa vařeného a dušeného a z oněch „murghiů“ neboli paštik ze slepičího masa, jichž se na celém indickém poloostrově spotřebuje veliké množství.

Následkem nových způsobů přípravy, které dovolují dalekou dopravu tekutých potravin v koncentrovaném stavu, nemělo se nám nedostávati ani mléka k první snídani, která předchází snídani vlastní, ani masité tresti pro „tiffin“, který se podává před večeří. Mléko, které se odpaří, až nabude hustoty syrobu, dá se do plechových, hermetický uzavřených krabic obsahu as 450 gramů, z něhož získáme přidáním pětinásobné váhy vody asi tři litry tekutiny. Tato směs má totéž složení jako čerstvé, dobré mléko. Podobně zhotovuje se masitá tresť, která se nejprve zavaří, pak sformuje v tabulky, které rozpuštěny ve vodě, dají výtečnou polévku.

Led, který jest v teplých krajinách velmi důležitý a příjemný, mohli jsme si v krátké době zhotoviti pomocí známého přístroje Carréova, v kterém se následkem vypařování tekutého čpavku teplota rychle značně sníží. Jedna místnost, ležící ve zmíněné zadní části vozu sloužila za lednici, v které jsme mohli svou loveckou kořist dle libosti uschovati. Byla to, jak každý snadno pochopí, výtečná pomůcka, která nám za všech poměrů zajišťovala výtečnou potravu.

Také ve sklepě nalézala se hojnost nápojů. Francouzská vína, různá piva, kořalky, arak na prvním místě a v dostatečném množství pro prvý čas.

Podotýkám při tom, že naše cesta neuchylovala se nikde daleko od obydlených krajů poloostrova. Vždyť Indie není pouští. Kdo neskrblí rupiemi, může si tam pohodlně opatřiti vše potřebné a ještě více. Na sebe samy budeme odkázáni nejvýše snad při přezimování v severní části, na úpatí Himalaye. Ještě i tu měli jsme zajištěnu co nejpohodlnější existenci. Praktický duch našeho Banksa pamatoval právě na vše a mohli jsme mu svěřiti směle starost o naše zásobování.

Směr naší cesty — který byl ostatně stanoven jenom v zásadě a mohl býti dle okolností změněn — byl následující:

Z Kalkuty chtěli jsme se ubírati údolím Gangu až k Allahabadu a procestovati království Audské až k prvním výběžkům Tibetu, tam chtěli jsme v některém místě tráviti několik měsíců, aby kapitán Hod měl příležitost hověti své lovecké zálibě, a pak vrátiti se až do Bombaye.

Celá cesta obnášela asi devět set mil, při čemž ovšem celý dům i se svými obyvateli cestoval s námi. Kdo by otálel za těchto poměrů jen okamžik vykonati třeba několikráte za sebou cestu kolem světa?