ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Jednou v zimě František šel se svým bratrem Lvem z Pezury k Porcionkule; bylo tak chladno, že se třásli zimou. František zavolal k sobě bratra Lva, který šel před ním, a pravil mu: „O bratře Lve, dej Bůh, aby naši bratří podávali po vší zemi příklad svatého života; nicméně zapiš, že v tom nezáleží radost dokonalá.“

Poodešed nemnoho dále, František opět zavolal bratra Lva.

„A zapiš dále, bratře Lve, že jestli naši bratří budou uzdravovati nemocné, vyháněti ďábly, činiti slepé vidoucími nebo budou-li křísiti mrtvé, kteří již čtyři dni v hrobě leží, — zapíš, že ani v tom nebude radosti dokonalé.“

A poodešed ještě dále, František pravil Lvu: „Zapiš dále, bratře Lve, že jestli by naši bratří znali všechny jazyky, všechny vědy a všecka písma, jestli by prorokovali nejen o budoucnosti, nýbrž znali by všechny taje svědomí a duše, — zapiš, že ani v tom by nebylo radosti dokonalé.“

Poodešed ještě dále, František opět zavolal Lva a pravil: „A dále zapiš, bratře Lve, ovečko Boží, že kdybychom se naučili mluviti jazyky andělskými, kdybychom poznali dráhy všech hvězd, a kdyby se nám objevily všechny poklady zemské a kdybychom poznali všechna tajemství života ptáků, ryb, všech zvířat vůbec, lidí, stromů, kamenů i vod, — zapiš, že ani to nebylo by radostí dokonalou.“

A pokročiv ještě maličko, František opět zavolal bratra Lva a řekl mu: „Zapiš dále, že kdybychom byli takovými kazateli, že bychom obrátili všechny pohany na viru křesťanskou, — zapiš, že ani v tom nespočívala by radost dokonalá.“

Tu bratr Lev řekl Františkovi: „V čem tedy, bratře Františku, záleží radost dokonalá?“

A František odvětil: „Hned povím, v čem. V tom, že jestli, až přijdeme do Porcionkuly zabláceni, promoklí, promrzlí a hladoví a poprosíme, aby nás pustili, a vrátný nám řekne: Co vy, poběhlíci, touláte se po světě, pokoušíte lidi, kradete almužnu chudých lidí, pryč odsud! a neotevře nám; — a jestli my tehdy se neurazíme, nýbrž s pokorou a láskou si pomyslíme, že má vrátný pravdu, že sám Bůh mu vnukl, aby takto zacházel s námi, a promoklí, prostydlí a hladoví ztrávíme ve sněhu a ve vodě noc do jitra, nereptajíce na vrátného, tehdy, bratře Lve, toliko tehdy bude radost dokonalá.“