ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Jsi tak pohroužen v četbu užitečných knížek, že se mrzíš, když tě vytrhují z tohoto zaměstnání. Směješ se člověku světskému, kterého těší jalové zábavy, a myslíš, že čísti užitečnou knihu není nikdy věc zahálčivá. Směj se však raději sobě samému, protože čísti užitečnou knihu jen tak, t. j. jen k vůli sobě, jak ty ji čteš, je též zaměstnání jalové a zahálčivé: strasti a nespokojenost budou vás trápiti stejnou měrou. Vždyť ani ty nebudeš moci říci: „Nechať stane se tak, jak je vůle Boží,“ nýbrž budeš říkati:

„Ach, jak jsem nešťastný! Chtěl jsem se zaměstnávati čtením překrásné a velmi užitečné knihy, a hle, místo toho abych vyhověl žádosti tohoto dotěrného člověka!“

„Ale,“ odvětím tobě já, „zdali pak tvá povinnost záleží také v tom, abys četl knihy tehdy, když obracejí k tobě o pomoc? Ty máš si býti vědom i pomníti toliko toho, co chce Bůh, abys konal nyní, a čeho nechce. Včera zařídil věc tak, abys byl o samotě, abys rozmlouval sám s sebou, abys četl, psal a připravoval se k dobrým skutkům. Ale dnes poslal k tobě lidi, kteří tě prosí, abys jim pomohl skutkem. Tím samým jakoby Bůh chtěl říci:

„Vystup ze své samoty, a ukaž ve skutečnosti, čemu jsi se naučil, protože nadešel i tobě i lidem čas, abyste uviděli užitek z toho, o čem jsi četl a myslil.“

Hleď, abys si neutržil ostudy; nereptej na lidi proto, že tě vytrhli z tvého zaměstnání; vždyť, kdyby nebylo lidí, komu bys sloužil a k čemu by bylo čísti knížky o tom, jak sloužiti co nejlépe lidem?

(Epiktetos.)