ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Učený brahmín přišel jednou k moudrému králi a pravil: „Znám se dobře ve svatých knihách a proto chtěl bych tě naučiti pravdě.“ — Král mu odpověděl: „Myslím, že jsi ani sám dosti nevnikl ve smysl posvátných knih. Jdi a hleď nabýti pravého pochopení; potom tě vyvolím za svého učitele.“

Brahmín odešel.

„Což pak jsem se neučil tolik let písmu svatému,“ mluvil k sobě, „a on mi praví, že mu nerozumím. Jak hloupě mluvil král.“

Ale nicméně pročetl ještě jednou pozorně svaté knihy. Když však opět přišel ke králi, dostal tutéž odpověď.

To přimělo ho zamysliti se. Vrátiv se domů, zavřel se ve své komůrce a oddal se znova studiu písma svatého. Když pak začal chápati vnitřní smysl jeho, stalo se mu jasné, jak nicotná jeho bohatství, čestné úřady, dvorní život a žádost pozemských statků. Od těch čas zasvětil se cele sebezdokonalování, rozmnožování Božského živlu v sobě, a nevracel se více ke králi.

Minulo několik let a král sám přišel k brahmínu a spatřiv ho, an byl všecek proniknout moudrostí a láskou, padl před ním na kolena a pravil: „Nyní vidím, že jsi opravdu pochopil smysl písma svatého a jsem nyní hotov, dovolíš-li, býti tvým žákem.“

(Brahmánská moudrost.)