ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Nečekáš-li ničeho a neprosíš-li se o nic ostatních lidí, nemohou ti býti lidé hroznými, jako není včele hroznou včele druhá, jako koni není hrozným kůň druhý. Pakli však jest štěstí tvé v moci druhých lidí, pak se jistě budeš báti lidí.

Tím také jest třeba začíti: jest třeba odříci se všeho toho, co nám nenáleží, odříci se toho tou měrou, aby to nebylo naším pánem, odříci se hovění svému tělu a všeho, co je s tím sloučeno; odříci se lásky k bohatství, k slávě, úřadům a hodnostem; v tom smyslu odříci se svých dětí, ženy, bratří. Nutno je si říci, že nic z toho není naším majetkem.

V tom případě neukáže se potřeba, abychom ničili lidské násilí násilím. Tamhle je vězení; jakou mám škodu z toho já, má duše, že tu stojí? K čemu je bořit, k čemu útočiti na lidi, kteří si vedou násilně, k čemu je pobíjet? Jejich věznice, řetězy, zbraně neporobí mé duše. Tělo mi mohou odníti, ale duch můj je svoboden, jemu nikdo nemůže v ničem překážet a proto žiji si tak, jak chci já.

A jak jsem toho došel? Podčinil jsem vůli svou vůli Boží. Chce-li tomu Bůh, abych měl horečku, i já tomu chci. Chce-li On, abych dělal toto a nedělal onoho, i já tomu chci. Chce-li On, aby se mi přihodilo to neb ono, i já tomu chci. Nechce-li On, nechci ani já. Chce-li On, abych umřel, abych byl podroben mukám, i já chci umřít, i já chci přetrpěti muka.

(Epiktetos.)