ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Lidé se trudí, znepokojují a rozčilují tehdy, když jsou zaměstnáni vnějšími věcmi, jichž nemají v moci. V těch případech se rozčileně táží sebe samých: „Co si počnu? co to bude? co z toho pojde? Aby mne to neb ono nepotkalo.“ Tak se děje těm, kteří se starají ustavičně o to, co jim nenáleží.

Naopak, človek zaměstnaný tím, co je v jeho moci, a domnívajíci se, že život jeho má se nésti k sebezdokonalování, nebude se tak znepokojovat. A kdyby se i začal rozčilovati nad tím, podaří-li se mu jíti za pravdou a vyhýbati se lži, řekl bych mu: „Utiš se, vždyť to, co tě trápí, jest v tvých vlastních rukách; hleď si jen svých myšlenek a skutků a usiluj vší silou o své polepšení. Proto neříkej: ,Čo to bude?‘ Vždyť vše, cokoli se stane, obrátiš sobě v poučení a prospěch.“

„Ale zemřu-li v boji s neštěstím?“

„Copak na tom? V tom případě zemřeš smrti člověka počestného, konaje to, co ti bylo vykonati. Neb ježto musíš tak jak tak zemříti, bude zajisté nutno, aby tě smrt zastihla při nějaké práci. A při čem chceš, aby tě smrt zastihla? Já aspoň bych si přál, aby mne našla při práci důstojné člověka, při práci dobré a užitečné všem lidem; aneb aby mne nastala v tu dobu, kdy se snažím polepšiti se. Tenkráte mohl bych pozdvihnouti ruce své k Bohu a zvolali: ,Hospodine, ty víš sám, pokud jsem využitkoval to, co jsi mi dal, abych pochopil tvé zákony. Zdali jsem ti činil výčitky? Bouřil-li jsem se proti tomu, co se se mnou dálo? Vyhýbal-li jsem se plnění svých povinností? Děkuji ti za to, že jsem se narodil, děkuji ti za všechny tvé dary. Dosti jsem jich užil: vezmi si je zpět a vládni jimi, jak ti je libo, — vždyť jsou tvoje!‘“

Může-li býti lepší smrt? A abys se dožil takové smrti, není ti třeba odříkati sa mnohých věcí, ačkoli, pravda, právě tím mnoho získáš. Zachce-li se ti však udržeti to, co není tvé, jistě přijdeš i o to, co jest tvé.

Kdo chce míti úspěch ve světských věcech, ten po celé noci bez přetržení nespí, ustavičně se lopotí a klopotí, podkládá se mocným lidem a vůbec počíná si jako podlý člověk. A konec konců čeho se vším tím dopracoval? Docílil toho, že ho zahrnou nějakými poctami, že se ho bojí, a že stav se představeným, rozhoduje o těch a oněch činech. A ty bys nechtěl přičiniti se aspoň poněkud o to, abys se zbavil všech takových starostí a abys mohl klidně spáti, ničeho se neboje a ničím se nesouže? Věz, že takového klidu duševního nelze dosíci darmo.

(Epiktetos.)