ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Činí-li lidé zlo, činí je sobě samým; tobě nemohou zla učiniti. Nejsi zrozen k tomu, abys páchal zlo a hřešil zároveň s lidmi, nýbrž k tomu, abys jim pomáhal v dobrých skutcích a abys v tom nalézal své štěstí.

Věz a pomni, že je člověk sám tím vinen, je-li nešťasten, protože Bůh stvořil všechny lidi ke štěstí a nikoli k tomu, aby byli nešťastni.

Ze všeho toho, co nám Bůh na tomto světě propůjčuje, odevzdal nám jednu část k úplně volnému použití: ta činí jaksi náš majetek; druhá část je mimo naši moc, t. j. nenáleží nám: nic z toho, co mohou jiní svázati, znásilniti, nám odníti, nenáleží nám, a vše to, co nikdo a nic nemůže překaziti a poškoditi, činí náš majetek. A Bůh ve své svrchované dobrotivosti dal nám v náš majetek právě to, co jest také pro nás skutečným blahem. To znamená, že Bůh není naším nepřítelem; On naložil s námi jako dobrý otec: nedal nám jen to, co nám nemůže způsobiti blaha.

A proto moudrý člověk stará se jen o to, aby plnil vůli Boží a přemýšlí v hlubině své duše takto: „Přeješ-li si, Hospodine, abych ještě žil, budu žíti tak, jak Ty velíš; budu volně užívati té svobody, kterous mi dal ve všem, co mně náleží.

Ale nepotřebuješ-li mne více, staniž se vůle Tvá.

Žil jsem dosud na zemi jedině proto, abych Ti sloužil; pošleš-li na mne smrt, odejdu ze světa, poslouchaje Tě jako služebník, jenž chápe rozkazy i zákazy svého pána. Ale dokud zůstanu na zemi, chci býti tím, čím Ty chceš, abych byl.“

(Epiktetos.)