ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Pohleďte, jak chce žíti otrok. Především chce, aby byl propuštěn na svobodu. Myslí, že bez toho nemůže být ani svobodným ani šťastným. Uvažuje takto: kdybych byl propuštěn na svobodu, byl bych ihned úplně šťasten: nebyl bych nucen konati služby pánovi a otročiti mu, mohl bych mluviti, s kým je mi libo, jako se sobě rovným, mohl bych jíti, kam bych chtěl, neptaje se nikoho.

Ale jakmile jej pustí na svobodu, hned hledá, komu by se zalichotil, aby u něho poobědval, protože ho pán už nekrmí. Proto je odhodlán každou ohavnost podstoupiti. A sotva si našel byt a zaopatření, upadl v otroctví znova, a to ve mnohem těžší než dříve.

Začne-li takový člověk bohatnouti, hned si opatří nějakou prostopášnou ženštinu jako milenku. A hle, začíná strádati a plakati. Když pak je mu obzvláště zle, vzpomíná na minulé své otroctví a říká:

„Však mi nebylo tak zle u mého pána! Nestaral jsem se o sebe a přece jsem dostával šaty, obuv, jídlo; i když jsem byl nemocen, starali se o mne. A ani služba nebyla tak zlá. A teď co mám trampot! Tehdy měl jsem jednoho pána a teď jich mám celou řadu! Kolika lidem musím nyní sloužit, abych zbohatl!“

Ale otrok nepřijde do rozumu. Chce zbohatnout a proto snáší všeliké svízele. A když dosáhne toho, po čem toužil, opět se ukáže, že se zapletl do různých nepříjemných starostí.

Ale přes to všecko nestatne se rozumným. Uvažuje: „Aj, kdybych se stal velkým vojevůdcem, vzala by konec všecka má neštěstí; začali by mne nositi na rukách.“ A vydá se na pochod. Snáší všeliké útrapy, strádá jako trestanec a přece se dotírá na pochod po druhé a po třetí. Chce-li se zbaviti všech svých běd a neštěstí, ať se vzpamatuje. Ať sezná, v čem je pravé blaho života. Ať vede si na každém kroku svého života v souhlase se zákony pravdy a dobra, jež jsou vryty v jeho duši, a najde pravou svobodu.

(Epiktetos.)