ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Když loupí loupežníci na silnici, pocestný nevyjíždí sám; čeká, nepojede-li někdo se stráží; v tom případě se k němu přidruží a jede v bezpečnosti.

Tak zajisté vede si ve svém životě i rozumný člověk. Praví k sobě: „Na světě je mnoho všelikých útrap. Kde najíti ochranu, jak se vyvarovati všeho toho? Na kterého pocestného mám počkati, abych jel v bezpečí? Koho mám následovati, toho, či onoho? Bohatého-li, či člověka mocného, či snad samého císaře? Nikdo z nich neposkytne mi ochrany, protože i je olupují a zabíjejí, i oni pláčou a naříkají, i je stíhá neštěstí. A může se také přihoditi, že týž, kterého budu následovati, sám mne přepadne a oloupí.“

„Což pak nelze mi najíti sobě věrného a silného společníka, který mne nikdy nepřepadne, nýbrž vždy mi bude záštitou? Koho mám tedy následovati?“

A rozumný člověk odpoví, že nejbezpečněji jest jíti za Bohem.

„A co to znamená jíti za Bohem?“

„To znamená toužiti po tom, co chce On, a netoužiti po tom, čeho nechce On.“

„A jak toho dosáhnu?“

„Vnikej v zákony Jeho, které jsou vryty do tvé duše.“

(Epiktetos.)