Slovanský národopis

Pole

Mluva tato panuje v zemích, od Polákův, Čechův, Moravanův, Slovákův a Lužičanův obydlených a do pěti státův, rakouského, ruského, pruského, saského i krakovského, vtělených, dosahujíc v celosti na severu výsadku Helského,^[787] na jihu Dunaje nad Komárnem, na východě Horodna,^[788] Krásnéhostavu^[789] i Humenného, na západě Horšova Týnu^[790] v Čechách, roztroušeně pak na východě daleko až po Dněpr do sídel Bělorusův a Malorusův, na jihu až k hranicům tureckým do sídel Maďarův a Srbův zabíhajíc. Slovanův, do tohoto pořadí patřících, počítámeť l. 1842 dohromady 16,674.000, mezi nimiž Polákův 9,365.000, Čechův, Moravanův a Slovákův 7,167.000, lužických Srbův 142.000, a z těch ze všech v rakouském státu 9,464.000, v ruském 4,912.000, v pruském 2,108.000, v saském 60.000, v obci krakovské^[791] 130.000.

Znaky

1) Přísuvné d před l: sadło (sało), mydło (myło), kadidło (kadiło), modliti se (moliti sja).

2) d a t před l a n se nevysouvají: jedł (jeł), padł (pał), vedł (veł), sčetł (sčeł), květł (cvěł), vadnu (vjanu, venu), svitnu (svěnu).

3) l místo změkčujícího j po retních se nepřisouvá: zemja, země (zemla), loven (lovlen), stavěti (stavlati).

4) p ve slově patřiti, patriť, patřyć (motriti).

Řeči

Čtvery: leská, česká, lužicko-srbská a polabská; první a poslední s jedním, druhá a třetí se dvěma nářečími, o nichž tuto v krátkosti se vyloží.