ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1

Kak na dubčikě dva gałubčika
Cěłavali-sja, miłavali-sja,
Sizy kryľjami abnimali-sja.
Atkoľ nivzjał-sja mład jasjen sakoł:
On ušib, ubił siza gołubja,
Siza gałubja, machnanogava,
Pralił krov’ jevo pa syru dubu,
On kidał pjer’ja pa čistu polju,
Pustił puch jevo pa padnjebjes’ju.
Kak raztužit-sja, razvarkujet-sja
Tut gałubuška pa gałubčikě,
Pa gałubčikě machnanogjeňkom.
Kak vazgavorit mład jasjen sakoł:
„Njepłač’, sizaja ty gałubuška!
Pa svajom sizom pa gałubčikě:
Paleču-li ja na sinje morje,
Priganju k tjebě gałubjej stado;
Vybiraj sjebě siza gałubja,
Siza gałubja, machnanogava.“
Kak vazgavorit tut gałubuška:
„Njeleti, sakoł, na sinje morje,
Njegani ka mně gałubjej stado:
Viť to budjet mně už drugoj věnjec,
Małym dětuškam njeradnoj^[1733] atjec!“
(Sacharov.)

2

Na ulicě to dožď, to sněg,
To dožď, to sněg, to v’jalica,
To v’jalica, to mjetjelica,
Kutit, mutit, v głaza njesjot:
Mjenja mładu svjekor zavjot.
Dlja svekruška dlja batjuški
Sama s města njetronu-sja,
Njetronu-sja, njevarochnu-sja.^[1734][1735]
Na ulicě to dožď, to sněg,
To dožď, to sněg, to v’jalica,
To v’jalica, to mjetjelica,
Kutit, mutit, v głaza njesjot:
Mjenja mładu svjekrov' zavjot.
Dlja matuški svjekrovuški
Sama s města njetronu-sja,
Njetronu-sja, njevarochnu-sja.
Na ulicě to dožď, to sněg,
To dožď, to sněg, to v’jalica,
To v’jalica, to mjetjelica,
Kutit, mutit, v głaza njesjot:
Mjenja mładu mił drug zavjot.
Dlja družeňka dlja miłavo
Idu, idu skarješjeňko,
Skarješjeňko, tarapješjeňko.
(Sacharov.)

3

Sibirská

Iz boru, bóru,
Iz zelenágo,
Stučała, greměła
Bystraja rěčka:
Obrostała bystraja rěčka
Kalinoj, malinoj.
Na kalinovom mostočkě
Siděła gołubka,
Nožeňki myła.
Peremyvała,
Svoje sizo péryško
Perebirała.
Perebravši sizo per’je,
Sama vzvorkovała:
„Závtra, po utru
Batjuška budet;
Choť on budeť, al’ nebudet,
Toski neubudet;
V dvoje, v troje u gołubki
Pečali pribudet.“
(Zap. o Sibiri.)

1

Oj spav puhač^[1736] na mohyli,
Da j kryknuv vin: „puhu!
Čy nedasť Bih Kozačeňkam
Choč teper potuhu?

Ščo deň, ščo nič, use ždemo:
Požyvy nemajem.
Davno buła! Chmelnyčeňka
Uže nezhadajem!

Oj kołyš my vojovały;
Da bilše nebudem!
Toho ščasťja j tiji doli
Povik nezabudem!

Da vže šabli zaržaviły,
Muškety bez kurkiv;^[1737]
A šče serce kozaćkeje
Nebojić-cja Turkiv!“
(Maksimovič.)

2

Oj chvortuno, churtovyno!^[1738]
Ščo ty vyrobljaješ?
Dała na čas piznaty-sja,
Teper rozłučaješ!

Usi sady zełenijuť,
Tilky sucha słyva:
Koho ljublju, žyť nemožu,
Dolja neščasłyva!

Usi sady zełenijuť,
Tilky sucha vyšnja:
Koho ljublju, žyť nemožu,
Za toho nevyšła!

Ne vsi tiji sady cvituť,
Ščo rozvyvajuć-cja:
Ne vsi tiji vinčajuć-cja,
Ščo ženychajuć-cja.

Połovyna sadu cvite,
Połovyna vjane:
Bilše toho vinčajeć-cja,
Ščo rodom neznae.

Och vy roky, och vy roky,
Roky nepravdyvy!
Vkorotite žiťja myni,
Buďte myłostyvy!

Vkorotite žiťja myni!
Pokil v smutku budu?
Luččež mene umertvite;
To vsjoho zabudu.

Och vy roky, och vy roky,
Choč neprybuvajte!
Koły vy nas rozłučyły,
Dak žyťja nedajte!

Łetiv oreł ponad morem,
Da j stav hołosyty:
„Tjažko, važko^[1739] na čužyni
Bez myłoho žyty!“

Łetiv oreł ponad morem:
„Podaj, more, pyty!
Tjažko, važko nam ubohym
Bahatych ljubyty!

Ne tak ščasťje, ne tak dolja,
Jak bahaty ljude:
Jak rozłučuť po ljubovi,
To j ščasťja nebude.

Step šyrokyj, vodu vydno,
Myłoho nebaču:^[1740]
Jak počuju movu joho,
Nechotja zaplaču.

Oj mała ja, mij myłeňkyj,
Družynoju buty:
Oj daj nyni toho zil’ja,
Ščob tebe zabuty!“

„Je u mene také zil’ja,
Błyźko perełazu:
Jak dam tobi napyty-sja
Zabudeš od razu.“

„Budu pyty, vypyvati,
Ta j kapli nevpušču:
Todiž tebe ja zabudu,
Jak oči zapljušču!“
(Bodjanský.)

1

Koły nebuło z naščada^[1741] svita,
Tohdi nebuło neba ni zemli.
Ano łem^[1742] buło syneje more,
A sered morja zełenyj javir,
Na javoroňku try hołuboňky.
Try hołuboňky radoňku radjať,
Radoňku radjať, jak svit snovaty:
„Ta spustymo-sja na dno do morja,
Ta distanemo dribnoho pisku,
Dribnyj pisočok posijemo my,
Ta nam staneć-cja čorna zemłycja.
Ta distanemo zołotyj kamiň,
Zołotyj kamiň posijemo my,
Ta nam staneć-cja jasne neboňko,
Jasne neboňko, svitłe sonyňko,
Svitłe sonyňko, jasen misjačyk,
Jasen misjačyk, jasna zirnycja,
Jasna zirnycja, dribny zvizdočky.“
(Vahylevič.)

2

Pojichav Ivaseňko na polovanje,
Pokynuv svoju myłu na chorovanje;
Vyjichyv Ivaseňko v čysteje pole,
Pustyv konyka na popasanje,
A sam prypav k syrij zemli na spočyvanje.
Prysnyv-sja Ivaseňkovi dyvneňkyj son,
Ščo złetiv z prave ručky jaseňkyj sokoł.
Pojichav Ivaseňko do vorožeňky,
Ščob odhadała dyvneňkyj son.
Vorožeňka hołuboňka son odhadała,
Mołodomu Ivasjovi žalu zavdała.
Jide, jide Ivaseňko, konyka bjučy,
A vže svoji myłeňkoji nezastajučy.
Pryjichav Ivaseňko pid voritočka,
Huknuv, puknuv konyk v kopytočka.
Vyjšla do joho najstaršaja svisť:
„Vytaj, vytaj, pane zjatju, čužyj ta ne naš!
A vže tvoji myłeňkoji na sviti nemaš!“
Uvijšov Ivaseňko do svitłyci,
Łežyť joho myłeňkaja na prestołnyci.
„Nižkyž moji skoropadłyji, čom nepidete?
Ručky moji biłeňkyji, čom neprihornete?
Očy moji čorneňkyji, čomu nehlanete?
Usta moji prijazneňkyji, čom nepromovite?“
(Golębjovski, Zaleski.)

1

„Čamú ty, Audotka, njapłakała,
Jak cjebjé maładú zaručalí,
Załatyja pjarścjonky pjeremjenjali.
Hórkoju harełkaj zapivali,
Sałódkym pjérničkom zakúsyvali?“
(Rybiński.)

2

„Da štož ty, łosju, štož ty, njabože,
Tak k sjałú pryvykaješ?
Da čyž ty, łosju, čyž ty, njabože,
Lichuju zimeňku čuješ?“
„Oj čy lichaja, čy njelichaja,
Da njabudzić jak léteńka,
Da njabudzić jak cjópleńka;“
„Štož ty, Tacjańka, štož ty mółada,
Tak k stałú prypadaješ?
Čyž ty, Tacjańka, štož ty, mółada,
Lichuju svjakróu čuješ?“
„Oj čy lichaja, čy njelichaja,
Da njabudzić jak mámeńka,
Da njabudzić jak ródnjeńka!“
(Rybiński.)

3

Tumán, tumán pry dalinje,
Šyrokyj liść na kalinje,
Šyréj tahó na dubočku,
Manić hołub hałubočku,
Daj, nja svajú, a čužuju:
„Chadzi, serce pacałuju!“
(Rybiński.)

1

Na Ągrěch slyšą jako klepląť:
Da ašte klepląť, razvě pleštąť,
I rykająť i glas izpuštająť,
I udarająť i kryla potręsająť,
Sъ stariceją lisičiceją,
Ježe pade i sъgni sę
Priidošę dva mąžъstvьna,
Da ją chotęť vъzdvignąti,
Sъ Srьbinom paličnikom,
I Alamanskym kopijem,
I sъ mьčem naoštrennom,
I sъ perom širokym,
I sъ bičem naoštrennom:
I ryčąšte razprostirająť,
I mir sъtręsająť.

2

Viděch babu, gde prěskoči trap;^[1743]
Jakože ją viděch, počudich sę,
Kako baba prěskače trap,
I prěskače ga i mimochodiť
I nebojiť sę, da sę padneť,
Nъ tečeť i mimochodiť,
I trap razvaljajeť.

(Z Karadžiće.)

1

1

Devojče mlado, jubavo!
Nemoj mi mina prez dvori,
Nezadavaj mi jadove,
Malko le mi sa moji-te?
Ta što da čine s tvoji-te?
Devojče mlado, jubavo!
Ti f mene gledaj, ja f tebe,
Da ti ispišem lice-tu
Na Turcka bèla hartija:^[1744]
Da nose majci, da vidi
Kakvo sam ljubъf zaljubil,
Katu fidanče^[1745] f gardina^[1746]
Prolètno vrème f maija,
Koga cvèće-te cafte.

2

„Stamato mome, Stamato!
Za tri godini košule-ta neje prana,
Čini dobro, operi ja!“ —
„Nemam sapun,^[1747] da ja trija.“ —
„Tvoje lice raki — sapun:^[1748]
Čini dobro, operi ja.“ —
„Nemam voda, da ja plave.“ —
„Tvoji crne oči dva bistra kladenca:^[1749]
Čini dobro, operi ja.“ —
„Nemam peralća,^[1750] da ja pera.“ —
„Tvoji běli race dve peralći:
Čini dobro, operi ja.“

3

Šetnala se^[1751] kadъn^[1752] Mitra
Niz lozja-ta^[1753] Radovišći,
Da nabere bèlo grozde.
Dogleda ja padarče-to^[1754]
Ta na Mitro govoreše:
„Ojde Mitro, kadъn Mitro!
Neberi mi bèlo grozde,
Bèlo grozde Radoviško;
Će te fate, će te vrze.“-^[1755]

4

Jovane, galeno^[1756] dete!
Jovana majka galila^[1757]
Presno go mlèko ranila,^[1758]
Rojno go vino pojila:
„Rasti mi, rasti, Jovane!
Da si te majka oženi,
Da si se s tebe raduva!“

1

Děvojka sědi kraj mora,
Pak sama sebi govori:
„Ah, mili Bože i dragí:
Ima l’ što šire od mora?
Ima l’ što duže od polja?
Ima l’ što brže od konja?
Ima l’ što sladje od meda?
Ima l’ što draže od brata?“
Govori riba iz vode:
„Děvojko, luda budalo!^[1759]
Šire je nebo od mora,
Duže je more od polja,
Brže su oči od konja,
Sladji je šetjer^[1760] od meda?
Draži je dragi od brata.“

2

Oj, děvojko, pitoma ružice!
Kad si rasla, na što si gledala?
Il’ si rasla na bor gledajući,
Il’ na jelu tanku ponositu,^[1761]
Il’ na moga brata najmladjega?“ —
„Oj, junače, moje jarko sunce!
Nit sam rasla na bor gledajući,
Ni na jelu tanku ponositu,
Nit na tvoga brata najmladjega;
Već sam mlada prema tebi rasla.“

1

Sadila sem bažulek,
Sad mu ima treti den,
V skrovnom mestu za gradom,
Idemo ga gledati,
Jel je zniknul i precvel?
Utergnemo kite tri:
Jedna tebi na škerljak,^[1762]
Druge meni vu ruke,
Tretju z sobum vzememo,
Kad pojdemo vu gosti,
K mojoj majki na večer.
Nesedaj ti pri meni,
Da se ljudi nesete,^[1763]
Da se mi dva ljubimo.
(Sreznevský.)

2

Trava zelena!
Gdo bu tebe, trava, kosil,
Kad ja budem pušku nosil?

Roža rumena!
Gdo bu tebe, roža, tergal,
Kad ja nebum k maši^[1764][1765] hodil?

Vino čerleno!
Gdo bu tebe, vince, pil,
Kad ja budem v zemli gnil?

Gora visoka!
Saki^[1766] grozdek po poličku,^[1767][1768]
Saki tersek po vedricu.
(Sreznevský.)

3

Chorvatské tuše. (Z Rabské dioecese)

Kad si na placi sidila,
Lipa se mi si vidila;
Črnij’ oči, bjälo lice,
Sidila si kut^[1769] ruožica.

Strad^[1770] ću se otšjätat^[1771]
Na zeljäni vrtljäc^[1772]
Tъrću^[1773] si pogljädat
Za drugu ruožicu.

Sam si nakanila,
Na duge ljubiti;
Ali strada vidim,
Da nemore biti.

Miloga zjimala,
Ljubat ga neznala;
Dab’ ga strad jimala,
Ljubit bi ga znala.

Stopъr sam počala
Na višinu rasti.
Ur morem^[1774] nositi
Tuge na srdašce.^[1775]

Srce moje, srce,
Nehodi na sunce;
Ar ćeš^[1776] se usušit
Kot o lozi^[1777] drivce.
(Sreznevský.)

Plješi, plješi crni kus!^[1778]
Kam bom pljesu, ki sú bès^[1779].
Kam si soje čreulce dû?
Soji lubci sěm jih dû.
Kam jih je lubca dejla?
V grmiček^[1780] jih je zakopala.
Kej je tisti grmiček?
Grmiček je pogôru.
Kej je tisti pepio?
Vôda ga je vzela.
Kej je tista vôda?
Golobci so je popili.
Kej so tisti golobci?
Gospôda jih je pojejla.
Kej je tista gospôda?
Črez prelaz je skočila,
Ritko si razpočila.
(Vraz.)

a) Z Rožje

Per nas je padu velik sneh,
Sačemi^[1781] moži do kolěn:
Zapadu je devet vesí,
Devet vesí, sedem cerkví:
Se nevidi drujeha,
Ko nove cerkve vèrh turna.^[1782]
Tam hori sědi černi kůs
Lěpo žvižha noj poje,
Dabi skoro vihred^[1783] bûa,
Dab’ se hribci^[1784] prekopneli,
Dabi rasle jahodce,
Jahodce noj vjolice,
Dab’ dečle^[1785] peršle terhat je,
Dabi kůs večbarti vidu je.
(Mayr.)

b) Z Zilje
^[1786]

„Půbič^[1787] moj je šóu v pûaniną,
Strělat čudną vsą zvěriną.
Al’ ga bo zvěrina vjedûa,
Koj bôn dečûa půbča meûa!“
Strenčata^[1788] ga dva medvěda,
Kista půbiča vjedûa.
Dečûa je v potoce praûa,
Je pertekûa vôda vsa kervava.
Še en maû^[1789] je dečûa praûa,
Kûobčič^[1790] že pred nją perpûaûa.
Kûobčič je pa že poznaûa,
K’ je žôjece^[1791] cu^[1792] děûaûa.
Še en maû je dečûa praûa,
Půbič že pred nją perpûaûa.
„Oje joje moja gûava!
Kan bôn dečûa půbča djaûa?
V gartelč^[1793] bôn ga pokopaûa,
Rôžce bôn po njemi sjaûa;
Der bôn dečûa rôžce pleûa,
Půbča bôn u žinji^[1794] meûa.“
(Mayr.)

1

(Z Celského.)

„Djekle, djekle, jez tjebe prašan,
Kaj ti dajelaš v vàrteci?^[1795]
Al ti drobne rožce bjereš?
Al ti zjelen rožmarin?
Djekle, djekle, jez tjebe prašan:
Nebi ti hotlo moje biti?
Jez bi ti kúpû pàrstanj zlat.“
Kaj bi mjeni mamca rjekli,
Da bi pàrstanj vidili?“
„Djekle, djekle, neznaš lagati,
De s’ga v vàrti najdilo?“
„Kjer bi mjene učíu lagati,
Tisti bo sovražnik moj.“ —
„Jez son biu danes v Lublanci
V sojih laepih škornicah;
Pa son vidu jakše rožce,
Ko so v tojmo vàrteco.“
„Jez son bla danes v Lublance
V sojmo laepmo gvanteco;^[1796]
Pa son vidla jakše ftice,
Ko so v tojmo fogležo.“^[1797]
(Vraz.)

2

O sijaj, sijaj, sonce, oj sonce romeno!
Jaz nemrem ti sijati od velke žalosti.
Če rano jaz perhajam, se dekle kregajo;^[1798]
Če pa rano zahajam, pastirci jočejo;^[1799]
Če sijam na planine, vidim sirotice;
Če sijam na doline, pa vidim šterčeke.^[1800]
(Vraz.)

(Z Vojcického.)

1

Jasio konia poił, Kasia vodę brała;
Jaś sobie zaspiéwał, Kasia zapłakała.
„Niepłač, Kasiu, niepłač, dosyć tego płaču;
Pójdzieš do Jasiunia gdyby do pałacu;
Izba i komora gdyby kamienica;
Pójdzieš do Jasiunia gdyby do šlachcica.“
„Cóž mi z tego přyjdzie, lepša dia mnie chata;
Niebędzieš mnie kochał, bo ja niebogata.“
„Chociaž niebogata, choć maš posąg mały,
Ale mi się očki tvoje spodobały.“

2

Vyšła dzievčyna,
Vyšła jedyna,
Jako róžovy kviat:
Białe rąčki załamała,
Čarne očki zapłakała,
Zmienił jéj się sviat.

„A čego płačeš,
Čego žałuješ,
Dzievčyno moja?“
„Jak niemam płakać,
Niemam žałovać?
Niebędę tvoja!“

„Będzieš, dzievčyno,
Będzieš, jedyno!
Będzieš, dalibóg!
Ludzie mi cię rają,
I rodzice dają
I sam sędzia bóg.“

(Čelakovský, Erben.)

1

„Pod našima okny
Teče vodička:
Napoj mně, má milá,
Mého koníčka!“
„Nechci, nenapojím;
Já se koně bojím,
Že sem maličká.“

„Pod našima okny
Roste olíva:
Pověz mně, má milá,
Kdo k vám chodívá?“
„K nám žádný nechodí,
On o mne nestojí,
Že sem chudobná.“

„Pod našima okny
Roste z růže květ:
Pověz mně, má milá,
Proč tě mrzí svět?“
„Mne svět nic nemrzí,
Ale srdce bolí:
Plakala bych hned!“

2

Na kopečku stromeček,
Pod kopečkem lauka:
Ach, když já si zpomenu
Na svého holaubka!

Ach, když já si zpomenu
Ve dne nebo v noci,
Tak se se mnau celý svět
Do kolečka točí.

Jak jest těžko umírat,
Když bolesti není;
Ještě hůře milovat,
Co k libosti není.

Co k libosti bylo,
To mne opustilo:
Co k libosti není,
Samo za mnau chodí.

3

Čí sau to koníčky
Na tom našem auhoře?
Oni se tam pasau
Od samého poledne.

Kdybych já věděla,
Že sau mého milého,
Já bych je zahnala
Do jetele bílého.

Kdybych já věděla,
Že sau mého Jeníčka,
Já bych je zahnala
Do pěkného zelíčka.^[1802][1803]

b) Z Moravy
^[1804]

1

Proč, kalino, v struze stojíš?
Snad se tuze sucha bojíš?

„Já se sucha nic nebojím,
Kde sem zrostla, tady stojím.“

Proč, kalino, neprokvětáš?
Snad, že ani vrchu nemáš?

„Já sem dávno prokvětala
Červenýma malinama.

S vrchu vrabci obzobali,
z dola panny oblámaly.“

Oblámaly na kytečky
Mládenečkům za klobaučky.

Ulomila každá svému;
Já ubohá nemám komu!

Já svou pustím po potoce;
Snad ju najde někdo přece.

Já ju pustím po palášó,
Kde mládenci koně pasau.

Pasau jich tam na dolině,
Na té drobné jetelině.

Pasau jich tam na trávníčku,
Chyť kytečku, šohajíčku!
(Sušil.)

2

Ach Bože, Rozbože!
Kde je má maměnka?
Už na ní narostla
Zelená trávěnka!

Zelená trávěnka
Modrým kvítím kvete:
Že už mne, maminko,
Vdávat nebudete.

Ach Bože, Rozbože!
Kde je můj tatíček?
Už na něm narostl
Zelený trávníček!

Zelený trávníček,
Červený hřebíček,
Že už mne nebude
Vdávat můj tatíček.

Já nemám maměnky
A nemám tatíčka;
Já tady mám jenom
Jednoho bratříčka.

Ach Bože, Rozbože!
Jakau já křivdu mám!
Komu požaluju,
Dyž rodičův nemám?

Požalovalabych
Svému bratříčkovi;
Přec to tak nebude,
Jako tatíčkovi.

Požalovalabych
Své milé sestřince;
Přece to tak není,
Jako své matince.

V Slavkovském krchově
Holubička sivá;
Že tam odpočívá
Má maměnka milá.

V Slavkovském krchově
Vyrostá hřebíček;
Tamto odpočívá
Můj milý tatíček.

(Z Kollára.)

1

Plelo děuča, plelo lan,
Doplelo sa do Dolan;
Doplelo sa do chrasti:
Chceu ho šuhaj^[1805] ukrasti.
„Njekradni ma, šuhaj, sám;
Ale ty priď s ludmi k nám!“
„Ač já pridem s ludmi k vám,
Bělú ružu potrhám,
Bělú ružu potrhám,
Po červenej postúpám.“

2

Pěsně moje, pěsně,
Ver vás já velo věm!
Keď já stato puojdem
Kdeže vás já poděm?^[1806]
Ver vás já zakopem,
Pod moj’ matky stěnu:
Ked já stato puojdem,
Slzy ma zalejú.

3

Já som sa nazdala, že sa pole mračí:
A to sa milimu začerněli oči!
Já som sa nazdala, že pole horelo:
A to sa milimu líčko červenělo!
Já som sa nazdala, že sa pole blýská:
A to si muoj milý na píšťalce píská!
Já som sa nazdala, že húska letěla:
A to sa milimu košelka bělela!
Já som sa nazdala, že sa pole trasje:
A to muoj milenký sivjé volky pasje!

(Z Haupta a Smoleře.)

1

„Dobrý večor, maćerka!
Dže je vaša džóvčička?“
„Moja džóvka domach ńej’,
Vona je mi vumřela.“
Hólčik zavróći konika,
Rajtovaše na keřchov.^[1807]
Tsikróć keřchov vobrajtva;
Na jej róvčku pozasta.
„Što sy mi ty činiła,
Žo sy mi ty vumřeła?“
„Štoda na tym svěći cu?
Všitcy ludžo na mńe su.“
Hólčik zavróći konika,
Rajtovaše zasy preč.
Konik vjeslje zaskaka,
Hólčik zrudnje zapłaka.
„Ńepłač, ńepłač, luby mój!
Šak je svěći holcov dosć!“
„Holcóv je dre svěći dosć,
Al’e žana, kajž ty bě!“

2

Hołbik dvě bělej nóžcy ma,
Hólčik dvě rjanej lubcy ma.
Dyž von z tej jenej ryčeše,
Da so ta druha ’něvaše.
„Ňe’něvaj so ty, holečo!
Šak tebe ja tejž lubo mam.“
„Vo tajku lubość ńerodžu,^[1808]
Dyž tebe sama ńekrydnu.“^[1809]
A’załoj staj so za ručku,
A vjedłoj staj so pšez łučku.
Do pół staj łučki ńepśišłoj,
A dvaj staj ’rodaj nadejšłoj.
„Ńetk’lej mi pověz, holečo,
Kotrymž ty ’rodži bydlić ’cejš?“
„Bydlu, moj luby, kotrymž je,
Sym-li jenož pśec’ pśi tebi!“

Pśejšlej stej dva młoźenca,
Dva bělej, cervjenej;
Golku, golku^[1810] pśejšlej stej,
Zagrodu nadejźestej.

Na zagroźe jo jabłoňašk,
A na nim jabłuški;
Spod jadnym bockom zelene,
Spod drugim cervjene.

Spod jabłoňom se sednustej
Az stej hobaj husnulej:
„Chtož buźo naju gorě vołaś,
Gaź buźo źeń buvaś!“

„Nad nama sejźi syłovik,
Ten jaden drobny ptašk;
Ten buźo naju gorě vołaś,
Gaž buźo źeń buvaś.“

Syłovik vjasele zaspiva
Na tom gaju zelenym;
Šikjen se gajašk rozlega,
Zelena ćava spolega.

Svita, svita, źeń buva,
Cervjene zorja gorejdu:
Chto spodla svojej lubki spał,
Ten ma cas vot něje hiś.

Ten ma cas vot lubki hiś,
Tekje vona vot njogo;
Vot rjedneje velik cas,
Vot grozneje dauno cas.
(Čelakovský.)

(Z Ekkarda.)

Kati mes ninka^[1811] bejt?
Telka^[1812] mes ninka bejt.
Telka rici
Vapak ka nejmo ka dvemo:
Joz jis vilťu grizna zena;
Nemig ninka bejt,
Joz nemig ninka bejt.

Kati mes zantik^[1813] bejt?
Strezik mes zantik bejt.
Strezik rici
Vapak ka nejmo ka dvemo:
Joz jis vilťe mole ťarl;^[1814]
Nemig zantik bejt,
Joz nemig zantik bejt.

Kati mes trajbnik^[1815] bejt?
Vorno mes trajbnik bejt.
Vorno rici
Vapak ka nejmo ka dvemo:
Joz jis vilťe corne ťarl;
Nemig trajbnik bejt,
Joz nemig trajbnik bejt.

Kati mes ťauchar^[1816] bejt?
Vaucka mes ťauchar bejt.
Vaucka rici
Vapak ka nejmo ka dvemo:
Joz jis vilťe glupcit ťarl;
Nemig ťauchar bejt,
Joz nemig ťauchar bejt.

Kati mes cenkir^[1817] bejt?
Zojąc mes cenkir bejt.
Zojąc rici
Vapak ka nejmo ka dvemo:
Joz jis vilťe drole^[1818] ťarl;
Nemig cenkir bejt,
Joz nemig cenkir bejt.

Kati mes spelman^[1819] bejt?
Buťan mes spelman bejt.
Buťan rici
Vapak ka nejmo ka dvemo:
Joz jis vilťe dauge rať;^[1820]
Nemig spelman bejt,
Joz nemig spelman bejt.

Kati mes tejsko^[1821] bejt?
Lejska mes tejsko bejt.
Lejska rici
Vapak ka nejmo ka dvemo:
Rizplastnejtmo^[1822] mja vapejs,^[1823]
Bunde vosa tejsko,
Bunde vosa tejsko.