Zlatý fond > Diela > Slovanský národopis


E-mail (povinné):

Pavol Jozef Šafárik:
Slovanský národopis

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Robert Zvonár, Viera Studeničová, Pavol Tóth, Alena Kopányiová, Daniela Kubíková, Andrea Kvasnicová, Daniel Winter, Eva Lužáková, Zuzana Šištíková, Ivana Černecká.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 77 čitateľov

Hlava I. Řeč leská

§ 18. Pole, znaky a nářečí

Pole

Řeč, kterouž my od mohutných někdy Lechův (i ve starých Čechách známých) leskou nazýváme, někdy mnohem větší prostranství nežli podnes zaujímala: neboť i větve slovanské, druhdy v zemích, po obojí straně Odry ležících, teď buď docela, buď aspoň z větší částky poněmčených, v Pomořanech, ve Slezsku atd. bytovavší, mluvily dle hodnověrných svědectví a neomylných známek ač různými, však nicméně v celosti k leské řeči náležícími nářečími. Za našich časův pole leské řeči obmezeno jest na prostranství od Polákův zaujaté.

Znaky

1) Nosové ą: kąt (kout), sąd (soud).

2) Nosové ę: mję, cję, sję (mě, tě, se).

3) Dvoje l, a) tvrdé ł: igła (jehla), łąka (louka), płač (pláč), miły (milý), bjały (bílý); b) měkké l: sklep, liść (list), lipa, len, glądać (hleděti), gęśle (housle), glina (hlína), šelest; tento rozdíl i v řeči ruské se nachází, v české dávno zmizel.

Nářečí

Po zaniknutí nářečí leských u Slovanův nadodranských i baltických trváť podnes jen jedno nářečí polské s oddílným podřečím kašubským a několika různořečími.

§ 19. Nářečí polské

Pole

Čára, nářečí toto obmezující, vychází nad Grodnem u vtoku Černé Hanče[792] do Nemna a běží k severozápadu pod Sejny,[793] ku Přerosli,[794] kdež do zemí pruských vchází; odtud se táhne dále na západ pod městem Goldapem[795] přes Šabinu[796] až k jezeru[797] pod Nordenburkem;[798] odtud sestupuje k jihovýchodu o míli na západ za jezerem Nebolským[799] až pod Biskupec[800] na řece Dimmeře, záhybem k severu pod Seeburg,[801] dále rovným směrem k jezeru Jezerku[802] a nazpět k řece Drvenci[803] až do oustí Vely[804] nad Novým městem,[805] naposledy severním záhybem přes Biskupice[806] až téměř k Visle o dvě míle jižněji pod Kvidzynem; odtud se točí na jih východním pobřežím Visly přes Grudziąž,[807] Chełmno,[808] Toruň,[809] kdež se korytem Visly k severu pod Kozibor vrací, a přejdouc za Vislu, až do Plonkova[810] a Liškova[811] se spouští; odtud se obrací zpátečně dříve k severozápadu, pak k severu přes Dombrovku[812] a Ostrowo[813] mimo Bydgość,[814] postoupá blíže k Visle, vylučuje Swiecie,[815] Nowé,[816] Gniew,[817] běží západním ramenem Visly u Tčeva,[818] vychyluje se na západ okolo Gdaňska a dochází moře nad Sopotem;[819] odtud jde břehem mořským dříve k severu, pak k západu až za jezero Gradu,[820] jímž řeka Lupov[821] do moře se vlévá; zdeť se obrací nejdříve na jih a potom na východ asi přes Kozelec,[822] Stojentin,[823] M. Janovice[824] až téměř k městu Lavenburku[825] na Lebě,[826] pak se vyhýbá na sever za Goldentov;[827] odtud se kloní rozmanitými záhyby a oklikami k jihu a jihozápadu, běžíc západním břehem jezera Lupovského[828] vedle Bytomu,[829] Kremersbruchu,[830] řeky Brdy,[831] okolo Tuchole,[832] Kamene,[833] Złotova č. Flatova,[834] Vysoké[835] k oustí Kudovy[836] do Noteci,[837] dále Notecí až do vtoku Dravy[838] mezi Wielynem[839] a Dreznem;[840] odtud sestoupá jihovýchodním směrem k Vartě pod Miedzichodem,[841] obchází Babimost,[842] Kęblev,[843] Wschovu,[844] kdež se až téměř k Odře přimyká, Zaborov,[845] Bojanov,[846] Ravič,[847] Frejno,[848] Miedzibor,[849] Sycov,[850] Reichthal,[851] Bytčynu,[852] Gořov;[853] odtud se vrací k západu, přechází Odru u vtoku Brenice[854] mezi Břehem[855] a Opolím,[856] jde pomimo Nemodlína[857] a Stynavy[858] až za Prudnik a Bělu,[859] kdež k hranicům rakouským dochází; odtud obcházejíc poněmčilé okolí hlubčické,[860] u městečka Sudic[861] do čáry nářečí českého padá a po též čáře, vstoupivši u Moravského Ostrovu[862] do Rakouska, až k hranicům země uherské u hory Sulové[863] nade vsemi Beskydem[864] s moravské a Podvysokou[865] s uherské strany dobíhá; odtud se táhne na východ rozhraním království halicko-vladimirského od uherského až do Spitkovic[866] pod Jordanovem,[867] kdež do Uher vchází, několiko vsí stolice Oravské (Podolek,[868] Sarnu, Harkabus,[869] Bukovinu,[870] Oravku[871] atd., dle jiných jsou to poloviční Slováci, pod se pojímá, pak horou Chotarem řečenou opět k hranicům obou království se vrací a jimi dále na východ až pod Pivničnu[872] na Popradu běží, kdež do hranic nářečí maloruského, již vyznačených, vpadá a jimi nejprve k východu, potom přímo k severu až k oustí říčky Prěseky[873] v Buh se nese; zdeť vpadá v pomezí nářečí běloruského, rovněž již popsané, jímž k severu až za Horodno[874] ke vtoku Černé Hanče[875] do Nemna běží, kdež se skonává. Podlé toho panuje řeč polská v císařství ruském v celém království polském, vyjmouc gubernie Augustovské[876] díl severní a Podlaské i Lubelské díly východní; v království pruském v částce východních i západních Prus, v malé částce Pomoří, ve velkoknížetství poznaňském s malými výminkami a v částce Slezska; ve svobodné obci krakovské; naposledy v císařství rakouském v Těšínsku a v západních okruzích království halicko-vladimirského, t. Vadovickém, Bochenském, Tarnovském[877] celém, Sandeckého,[878] Jaselského[879] i Řešovského[880] větší částce a Sanockého[881] malé částce.

Než užívání jazyka polského daleko za hranice těchto tak vyznačených zemí se prostírá: neboť nejen v mnohých guberniích, od Litvanův, Bělorusův a Malorusův zalidněných, a sice na severu až do končin gubernie Kuronské a Pskovské, na východě až do pomezí gubernie Smolenské a do Dněpra, na jihu až do pomezí gubernie Chersonské, taktéž ve všech od Rusinův zalidněných okruzích království halicko-vladimirského v Rakousku, t. v celém oboru někdejšího polského království, jak do r. 1772 stávalo, šlechta a měšťanstvo, místy i vesničané (na př. v Haliči mezi Zaršynem[882] i Bukovskem,[883] jihozápadně od Sanoku,[884] též okolo Feldštyna[885] a Chyrova[886] atd.), jsou větším dílem Poláci; nýbrž i v krajinách státu pruského uprostřed mezi Němci onde i onde celá od Polákův zalidněná okolí se vyskýtají, na př. v západních Prusích pod Kvidzynem,[887] okolo Chojnice[888] a j., v Slezsku západně od Namyslova,[889] okolo Laskovic[890] a s této strany Odry v povětě Olavském,[891] též na řece Sleze[892] atd., k nimž v Rakousku ještě město Lubovnu[893] s okolím v Uhřích počísti lze. Naproti tomu nacházejí se uprostřed lidu polského četné německé osady, zvláště ve východním Prusku mezi Osou a Drvencí;[894] dále na dolejší Visle celý klín osad a měst od Elbłągu až pod Nakło,[895] Gniewkowo[896] a Toruň; potom v Pomořanech, v Poznaňsku a Slezsku všudy v končinách sídel, od nás za polské vyznačených; naposledy v Haliči porůznu, na př. na Dunajci pod St. Sąčem[897] atd. Nářečí polské mezuje na východě nejprve s běloruským po čáře od Horodna až k Buhu, potom s maloruským po čáře od Buhu až ke Šlachtové[898] pod Pivničnou; na jihu s uhersko-slovenským po čáře od Pivničné na Popradu až k hoře Sulové[899] mezi Beskydem a Podvysokou; na západě s českým po čáře od hory Sulové až k Sudicům; dále s německým po čáře od Sudic až k moři Baltickému; na severu opět s německým po čáře od Sopotu[900] nad Olivou[901] až k jezeru pod Nordenburkem[902] a naposledy s litevským od dotčeného jezera až k oustí Černé Hanče do Nemna nad Horodnem. Z obzvláštních jmen, s pominutím starých a obecných Lechův, Velkopolanův, Malopolanův, Pomořanův atd., stůjte zde jen některá: Mazuři v někdejším Mazovši, jejichž oddíl Kurpi v končinách Podlesí, Kujavané v někdejších Kujavách, Slezáci ve Slezsku, Horalé v západním Haliči dvojí, bílí a černí (Horalův stolice Nový Targ, sídla Jordanov,[903] Makov,[904] Sucha, Žembčyce,[905] Žyviec,[906] Sąč Starý[907] i Nový, Krościeňko,[908] Limanova,[909] Tymbark,[910] v Sandeckém Gorlice,[911] Ropa,[912] Myslenice[913]), Kašubi v Pomořanech, o nichž šířeji níž, nepotahujíce sem množství jmen, dle názvův měst skrojených, jakkoli obvyklých a běžných, na př. Krakovjáci, Haličané, Poznaňčané, Hnězňané, Kališané,[914] Dobřyňané[915] atd. Polákův l. 1842 počítalo se 9,365.000, a sice podle státův v Rusku 4,912.000 (z těchto 3,728.000 v království polském a 1,184.000 v západních guberniích, t. ve Vilenské, Horodenské, vlasti Bělostocké, gubernii Minské, Volyňské, Podolské, Kyjevské, Mohylevské a Vitebské); v Rakousku 2,341.000 (a sice v království halicko-vladimírském 2,149.000 a v Těšínsku 192.000); v Prusku 1,982.000; v obci krakovské 130.000. Dle náboženství 8,923.000 katolíkův a 442.000 protestantův, těchto posledních nejhojněji ve východních a západních Prusích a ve Slezsku, něco málo v království polském a v Těšínsku.

Znaky

1) ja, a místo ě: vjano (věno), pjana (pěna), śvjat (svět), cjało (tělo), sjano (seno), las (les), ślad (sled).

2) o místo a po plynných l a r s němými: žłob (žlab), młody (mladý), głova (hlava), proch (prach), krova (kráva); tak i v řeči lužické.

3) jo, o místo e: vjodę (vedu), bjorę (beru), bjodro (bedro), lot (let), břoza (bříza), přod (před), sjodło (sedlo).

4) Jotování čili změkčování souhlásek před e, při čemž d, t v , ć a e, jakž řečeno, v jo, o se mění: njebjeski (nebeský), sjebje (sebe), kjełbasa (klobása), pjorun (perun), cjos (tes), kędzjoř (kadeř).

5) Přisouvání hlásek v slabikách, polohláskami ł, l a r zavřených, a sice buď a: varkoč (vrkoč), martvy (mrtvý), sarna (srna); buď e: vełna (vlna), pełny (plný); buď i: vilk (vlk), milčę (mlčím); buď je: vjeřba (vrba), pjervšy (první), sjerp (srp); buď o: žołty (žlutý), žołna (žluna); buď u: dług (dluh), słup (sloup).

6) Obměna původního i a y, takže po hrdelních g a k jen i: srogi (krutý), krótki (krátký), ginąć (hynouti), kichać (kýchati), kipjeć (po ch však y: chybić); naproti tomu po hustých sykavkách č, š, ž vždy y: čysty, čytać, šydło, žyła, žyvot.

7) u někdy místo krátkého o: gura (hora), skura (skora), pružny (prázdný), pruchno (práchno), duł (důl), łuj (lůj), mruvka (mravenec); než v písmě všudy ó se klade. 8) g: gród (hrad), gumno (humno), grom (hrom). 9) Břískavé ř, jako v češtině: řąd (řád), řeka (řeka), střała (střela), kuchař. 10) Šeplavé , ć, ś, ź, místo ď, ť, s’, z’: mjedź (měď), maź (maz), nać (nať), łotraś (lotras). 11) sr na začátku slov: srebro (stříbro), sředni (střední), sřód (střed), srogi (přísný), sroka (straka), sřon (jíní), srom (hanba). 12) pře místo pro: přebić (probíti), přebudzę (probudím), přemjana (přeměna), překlinać (proklínati). 13) První os. v přítomn. čase v mn. počtu na -my: będzjemy (budeme), vidzimy (vidíme), znamy (známe), chodzimy (chodíme). 14) Tvoření min. času z příčestí a pomocného jesm’ v jedno slitých: mjałem, mjałeś, mjelismy, mjeliścje (měl jsem atd.).

Podřečí

Jediné a zvláštní podřečí nářečí polského jest kašubské, o němž hned šířeji. Naproti tomu různořečí několiko jest, a z těch známější a) mazovecké, v němž c, s, z místo č, š, ž: capka (čepice), salony (šílený), zona (žena); s místo ř: tsy (tři); jo místo je, o m. a: njoch (nech), zbjoroli (sbírali), pon (pán); -ma m. -my: choćma (choďme); b) velkopolské, zvláště okolo Lenčyc, v mnohém mazoveckému podobné a přesto ještě o v u a ą v o měnící: Vjelkupulon (Velkopolan), Krakuvjak (Krakovák), uni (oni), kseso (křesají); c) slezské, v němž často ą m. ę: bądę m. będę; o m. a: pon (pán), Jonek (Janek) atd.

Slovesnost

Poláci honosí se podnes vedle Rusův nejbohatší literaturou národní mezi Slovany. V běhu jejím snadno rozeznati čtvery doby: ousvitu, od počátku křesťanství až do Zykmunta I. [1506]; rozkvětu, od Zykmunta I. až do ponížení university krakovské [1622]; oupadku, odtud až do Stanislava Augusta i Konarského [1764]; obnovy,[916] od vzkříšení nauk i nápravy vkusu za Stanislava i Konarského až do nynějších časův. V první době přidusila panující v Polště latina domácí řeč a literaturu tak dalece, žeť u přirovnání jiných slovanských větví, zvláště české a ruské, málo památek přirozeného jazyka nám z ní pozůstalo. K těmto náležejí: žaltář z XIV. století, jejž jiní Margaretě, jiní Marii Andegavské připisují, vydán ve Vídni [1834];[917] žaltář, psán v polovici XV. stol., předtím v Pulavách; biblí královny Žofie, l. 1455, v Šáryšském Potoku v Uhřích; překlady práv polských od Svatoslava z Vociešyna a Matěje z Rožana [1449 — 1450], vydané ve Vilně [1824];[918] několiko drobných písní, ouředních písemností atd. V druhé době rozvily se nauky jak vůbec, tak zvláště v domácím národním kroji tak rychle a zdařile, že plodové mnohých spisovatelův toho věku zůstávají i pro potomstvo v nejednom ohledu vzornými. Z mnohých zde jen některá jména pro příklad připomenuta buďtež.

Mezi básníky slynuli: Rey z Nagłowic [umř. ok. 1568], Jan Kochanowski [umř. 1584], až do Krasického největší básník polský, Grochowski [umř. 1612], Petr Kochanowski, bratr Jana [umř. 1620], Kłonowič [umř. 1608], Šymonowič [umř. 1629] a j. V prostomluvě vynikají nad jiné: Górnicki [umř. ok. 1591], Mart. Bielski [umř. 1575], Goślicki [umř. 1607], Skarga [umř. 1612], Birkowski [umř. 1636] a j. V této době vyšlo i přeložení celé biblí pro katolíky od Leopolity v Krakově [1561, 1574, 1577] a Wujka tamže [1599], pro sociniany od Łaského i pomocníkův jeho v Břesti Litevském [1563] a od Budného v Nesvěži [1570, 1572].

V třetí době literatura polská jak rychle byla rozkvětla, tak zase rychle odkvětla a poupadla. Nepřestali sice Poláci psáti polsky, aniž se počet spisovatelův zmenšil; ale mužný duch národu, zažehnán jsa mocnými zaklinači, uletěl a místo jeho zaujala zdětinělost stáří. Důkladné nauky zmizely: obíráno se s malichernostmi školskými, astrologickými šibřinky a hlučnými, přitom však mělkými chvalořečmi; jazyk pestřen zaumyslně makaronismy. Celý tento okres času ani jediného velkého národního spisovatele nezplodil.

Ve čtvrté době procitnul z otrap duch národu a za panování Stanislava Augusta přičiněním zvláště Konarského [1773],[919] původce lepšího vychování a vyučování školního, zotavila se řeč i literatura národní, ne bez vplyvu franštiny, odkudž její hlavní znak až do konce století francouzská klasičnost. Representant tohoto věku jest básník Krasicki [nar.l734,[920] umř. 1801].

V prvních třech desítiletích nynějšího století, zvláště po založení společnosti přátel nauk ve Varšavě [1800], povznesla se spisovní řeč i literatura o stupeň výš: od nápodobení cizích vzorův postoupeno ke tvoření v duchu jazyka národního. Chovancem tohoto věku a jeho snah i tužeb jest Mickiewič [nar. 1798], tvůrce novějšího básnictví polského, a zdařilých následovníkův nemalý počet, mezi nimiž Goščyński [nar. ok. 1805] a Zalewski [nar. ok. 1800] přední místo zaujímají. V prostomluvě nad jiné vynikli: dějepisec Narušewič [umř. 1796], romanopisec Niemcewič [umř. 1841], matematik Śniadecki [umř. 1830], kazatel Woronič [umř. 1829], Čacki, Ossoliński a j. Dobrou mluvnici polskou máme od Mučkowského [1825; 1836][921] a podle soustavy Dobrovského od Hanky [1839];[922] ouplný a důkladný slovník od Linde [1807 — 1814];[923] sbírky národních písní od Zaleského [1833],[924] Wojcického [1836],[925] Pauliho [1838][926] a Konopky [1840].[927] Historii literatury polské psali: Bentkowski [1814],[928] Łukašewič [1836, 1838],[929] Wišniewski [1840];[930] bibliografické a biografické, dílem velmi důkladné spisy vydali Bandtkie [1815; 1826],[931] Ossoliński [1819],[932] Jušyński [1820],[933] Lelewel [1823],[934] Siarčyński [1828],[935] Chodyniecki [1833],[936] Jocher [1840][937] a j.

§ 20. Podřečí kašubské

Pole

Kašubi, obyvatelé někdy k Polště náležitého, potom v XV. stol. knížeti pomořskému, konečně l. 1657 volenci braniborskému v léno odevzdaného panství lavenburského a bytomského,[938] prvotně jistě daleko za hranice tohoto panství dosahovali, než za našeho času již tak velice ztenčeli, že jen na pomoří mezi jezerem Gradským[939] a Čarnovickým,[940] uvnitř do země asi po Kozelec,[941] Stojentin[942] a M. Janovice[943] čili od města Leby a jezera Lebského[944] až téměř pod Lavenburk,[945] tedy v severní polovici nynějšího okresu lavenbursko-bytomského, jazyk jejich jakž takž trvá, blízkému zahynutí vstříc jda. Vesnic, v nichž ještě kašubsky se mluví, jakož ani počtu obyvatelův zejména a zevrub udati nám nemožno. — V podřečí tomto, pokudž víme, tištěn jediný katechismus Mich. Pontana, dvorského kazatele kněžny pomořské Anny, l. 1643, 1758 a 1828.

Znaky

1) ê místo y: rêba (ryba), sêt (syt), krê (krev), mêš (myš), mê (my), vê (vy); tak též u moravských Hanákův a ve skloňování i v řeči illyrské.

2) ê místo u: grêby (hrubý), strêga (struha), stêdnja (studně), dêša (duše), krêška (hruška).

3) Dvojhlásky uo, oa, ao, ou místo polského o a a: kruova (kráva), vuoda (voda), muoře (moře), nuoč (noč), ruok (rok), ruosa (rosa); poan (pán); stao (sto); płouchta (plachta).

4) Přesmyk plynného r po předcházející němé za a neb o: varna (vrána), charna m. chrana (srb. hrana, krmě), borna (brána), sarka (straka, i maď. szarka),[946] parg (prah), zvarcić (zvrátiti); nachází se též v drevanském a pořídku v bulharském.

5) v předsuvné: von (on), vucho (ucho), vod (od), vogon (oheň), vjesen (jeseň), podzimek, vitro (jitro), vołtař (oltář); řidčeji j: jotrok m. otrok (syn). Jest ještě několiko malých a malovážných rozdílův. Ostatně srovnává se v podstatných znacích s polským a může se právem považovati jako podřečí nářečí polského.



[792] Czarna Hańcza — P1.

[793] Na levém břehu řeky Czarna Hańcza (Polsko) — P1.

[794] Przerośľ (Suwałki, SZ) — P1.

[795] Na severním úpatí pohoří Szeskie Wzgórza (Polsko) — P1.

[796] Kl. Szabienen (Goldap, Z) — ŠSM.

[797] J. Nordenborskie (Polsko) — P2.

[798] Nordenbork (RSFSR) — P1.

[799] Patrně J. Dargiejmy — Š, P2.

[800] Biskupiec (Olsztyn, SV — Polsko) — P1.

[801] Jeziorany (Olsztyn, SV — Polsko) — ŠSM, P1.

[802] Jez. Jeziorak - P2.

[803] Drwęnca (pravý přítok řeky Wisła) — P1.

[804] Wel (levý přítok řeky Drwęnca) — P2.

[805] Nowe Miasto — P1.

[806] Biskupiec (na řece Osa, pravém přítoku Visly) — P1.

[807] Grudziądz — P1.

[808] Chełmno — P1.

[809] Toruń.

[810] Plonkowo (u osady Rojewo, Toruń, JZ) — P2.

[811] Liszkowo (Nakło, S) — P2.

[812] Dambrowka Nowa (Bydgoszcz, SZ) — P2.

[813] Ostrowo (u obce Mrocza, Nakło, S) — P2.

[814] Bydgoszcz.

[815] Świecie (Bydgoszcz, SV) — P1.

[816] Nowe (Grudziądz, S) — P1.

[817] Na řece Wieżyca, levém přítoku Visly — P1.

[818] Tczew (v deltě Visly) — P1.

[819] Mezi městy Gdańsk a Gdynia — P1.

[820] J. Gordzieńskie — P1.

[821] Lupawa (vlévá se do Baltského moře) — P1.

[822] Kozy (Lębork, JZ) — P2.

[823] Stowięcino (Lębork, SZ) — P2.

[824] Janowice (v poříčí řeky Łeba) — P2.

[825] Lębork — P1.

[826] Łeba.

[827] Godętowo (Lębork, SV) — P2.

[828] Lubowidz jezioro (Lębork, V — Polsko) — P2.

[829] Bytów — P1.

[830] Kramarzyny (Miastko, SV) — P2.

[831] Levý přítok Visly — P1.

[832] Tuchola v (Tucholském vřesovišti) — P1.

[833] Kamień (v západní části Tucholského vřesoviště) — P1.

[834] Złotow (Piła, SV) — P1.

[835] Zřejmě Wysoka Strzyzowska (Rzeszów, JZ — Polsko) — P2.

[836] Gwda (pravý přítok řeky Noteć) — P1.

[837] Noteć (pravý přítok řeky Warta) — P1.

[838] Drawa (pravý přítok řeky Noteć) — P1.

[839] Wieleń — P1.

[840] Drezdenko — P1.

[841] Międzychód — P1.

[842] (Jez. Zbąszyńskie, JZ) — P1.

[843] Kęblowo (Wolsztyn, J) — P2.

[844] Wschowa (na říčce Polska Woda, pravém přítoku Odry) — P1.

[845] (Leszno, J) — P2.

[846] Bojanowo (Leszno, JV) — P1.

[847] Rawicz — P1.

[848] Cieszków (Krotoszyn, JZ) — P2.

[849] Międziborz (západně od pohoří Kobyla Gora) — P1.

[850] Syców — P1.

[851] Bogacica (Kluczbork, Z) — P2.

[852] Byczyna (Kluczbork, S) — P2.

[853] Gorzów Śląski (Kluczbork, SV) — P2.

[854] Brynica (pravý přítok Odry) — P2.

[855] Brzeg — P1.

[856] Opole — P1.

[857] Niemodlin (Opole, Z) — P1.

[858] Ścinawa, levý přítok Odry a osada Mł. Ścinava na jejím horním toku — P2.

[859] Biała, čes. Bělá (přítok řeky Nysa Kłodzka) — P2.

[860] Okolí města Głubczyce.

[861] Sudice (Hlučín, SZ — ČSR) — Č1.

[862] Ostrava (ČSR).

[863] Súlov (Turzovka, SZ, v Západních Beskydách — ČSR) — Č1.

[864] Bezkyd (u pramenů řeky Kysuca — ČSR) — Č1.

[865] (Turzovka, V — ČSR) — Č1.

[866] Spytkovice (Nowy Targ, SZ — Polsko) — P2.

[867] Jordanów (Nowy Targ, SZ — Polsko) — P1.

[868] Podwilk (u pramenů řeky Czarna Orawa — Polsko) — P1.

[869] Obce jihozápadně od města Nowy Targ.

[870] (Zakopane, SV — Polsko) — P2.

[871] Na horním toku Černé Oravy (Polsko) — Č1.

[872] Piwniczna (Nowy Sącz, J — Polsko) — P1.

[873] Mezi městy Drohiczyn a Brest — ŠSM.

[874] Grodno (BSSR) — E.

[875] Czarna Hańcza.

[876] Augustów (v severovýchodním Polsku) — P1.

[877] Tarnów (v jihovýchodním Polsku) — P1.

[878] Nowy Sącz (Kraków, JV — Polsko) — P1.

[879] Jasło (na řece Wisłoka — Polsko) — P1.

[880] Rzeszów (v jihových. Polsku) — P1.

[881] Sanok (na řece San — Polsko) — P1.

[882] Zarszyn (Sanok, Z — Polsko) — P1.

[883] Bukowsko (Sanok, JZ — Polsko) — P1.

[884] Na horním toku řeky San, pravém přítoku Visly — P1.

[885] Felštyn (Lvov, JZ, mezi městy Sambor a Dobromil — USSR) — P2.

[886] (Sambor, Z — USSR) — E.

[887] Na dolním toku Visly.

[888] V Tucholském vřesovišti — P1.

[889] Namyslów (Wrocław, V) — P1.

[890] Laski (Wrócław, SV) — P1.

[891] Oława (levý přítok Odry v horním toku — Polsko) — P1.

[892] Levý přítok Odry v horním toku — P1.

[893] St. Ľubovňa (ČSR).

[894] Osa a Drwęca (pravé přítoky Visly v dolním toku) — P1.

[895] (Bydgoszcz, Z) — P1.

[896] (Toruń, JZ) — P1.

[897] Stary Sącz — P1.

[898] Szlachtowa (Piwniczna, JZ, ve Východních Beskydách — Polsko) — Č1.

[899] Súlov (Turzovka, SZ, v Západních Beskydách — ČSR) — Č1.

[900] Mezi městy Gdańsk a Gdynia — P1.

[901] (Gdańsk, SZ) — P1.

[902] Nordenbork (RSFSR) — P1.

[903] Jordanów (Nowy Targ, SZ — Polsko) — P1.

[904] Maków (na řece Skawa, pravém přítoku Visly) — P1.

[905] Zemrzyce (Sucha, S) — P2.

[906] Żywiec (na řece Soła, pravém přítoku Visly) — P1.

[907] Stary Sącz — P1.

[908] (Nowy Targ, JV — Polsko) — P1.

[909] V Ostrovních Beskydech (Nowy Sącz, SZ — Polsko) — P1.

[910] (Nowy Sącz, SZ) — P1.

[911] (Nowy Sącz, SV) — P2.

[912] (Nowy Sącz, V) — P1.

[913] Myślenice (Krakóv, J) — P1.

[914] Z města Kalisz (mezi městy Łódž a Wrocław) — P1.

[915] Z města Dobrzyń n. W. (Włocławek, V, na střed. toku Visly) — P1.

[916] V I. a II. vyd. a obnovy.

[917] Jde tu o t. zv. žaltář Floriánský, vydaný hrabětem Duninem-Borkowským za účasti Kopitarovy.

[918] Polské překlady latinsky psaných statutů pořídili v XV. stol. Świętosław z Wocieszyna a Maciej z Róžana. Tiskem je vydal v r. 1824 J. Lelewell, Ksiegi ustaw polskich i mazowieckich, po raz pierwszy staraniem J. Lelewela drukiem ogłoszone.

[919] S. Konarski zemřel r. 1773.

[920] J. Krasicki se narodil r. 1735.

[921] A. Muczkowski, Gramatyka języka polskiego, 1825.

[922] V. Hanka, Mluvnice jazyka polského podle Dobrovského, Praha 1839.

[923] S. B. Linde, Słownik języka polskiego, 1807 — 1814.

[924] W. z Oleska (Zaleski), Pieśni polskie i ruskie ludu galicyjskiego, Lvov 1833.

[925] K. W. Wojcicki, Pieśni polskie ludu Białochrobatów, Mazurów i Rusi znad Bugu, 1836.

[926] Ž. Pauli, Pieśni ludu polskiego w Galicji, 1838.

[927] I. Konopka, Pieśni ludu krakowskiego, 1840.

[928] F. Bentkowski, Historia literatury polskiej, wystawiona w spisie dzieł drukiem ogłoszonych, 1814.

[929] L. Łukaszewicz, Rys dziejów piśmiennictwa polskiego, 1836.

[930] M. Wiszniewski, Historia literatury polskiej, 8 dílů (1840 — 1851), později vydány ještě dva díly (1857).

[931] J. S. Bandtkie, Historia drukarń krakowskich, 1815; Historia drukarń w Polsce i Wielkim Księstwie Litewskim, 1826.

[932] J. M. Ossoliński, Wiadomości historyczno-krytyczne do dziejów literatury polskiej, I. díl 1819 (celkem vyšly 4 díly, 1819 — 1852).

[933] M. Juszyński, Dykcjonarz poetów polskich, 1820.

[934] J.Lelewell, Bibliograficznych ksiąg dwoje, I. 1823, II, 1826.

[935] F. Siarczyński, Obraz wieku panowania Zygmunta III. (I. díl 1828; vcelku 4 díly 1828 — 1858).

[936] I. Chodyniecki, Dykcjonarz uczonych Polaków, zawierający krótkie rysy ich žycia, szczególnie wiadomości o pismach i krytyczny rozbiór ważniejszych dzieł niektórych (3 sv., Lvov 1833 — 1834).

[937] A. B. Jocher, Obraz bibliograficzno-historiczny literatury i nauk w Polsce; 1839 — 1857 (3 díly).

[938] V severní části Pomořanské jezerní plošiny - P1.

[939] J. Gordzieńskie (při pobřeží Baltského moře — Polsko) — P1.

[940] J. Żarnowieckie — P1.

[941] Kozy (Lębork, JZ) — P2.

[942] Stowięcino (Lębork, SZ) — P2.

[943] Janowice (v povodí řeky Łeba) — P2.

[944] Jez. Łeba.

[945] Lębork — P2.

[946] V I. a II. vyd. je uvedeno ještě čti sarka.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.