ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Slowáku wěrný, Tatry milý synu! Welkau ti dnešnj zwěstuge den radost, Neb w blesku dustojnosti gasném Dobrotiwý přichodj Panownjk. Lid w dálku zjrá tužbyplným okem Ku poctě njzkau chystage poklonu; Ty břinkna prstem z strun čarowných Wděčnocitý wywoláš chwalozpěw. Neb lépe čjm Geg mužeme poctiti, A gak synowskau lásku dokázati? Wždyť sám učj nás gak wyléwat Mám w zpěwu wděčnocité plesánj. Nu tak přegasným swětlem ozářený, Zdráw buď! welebném Králi na přestolu; Odkud milostným dol na wěrné Zástupy weždy okem pozjráš. Ty k nám přicházjš zwěstuge národum, Co dárce štědrý, mjr wšudy a blaho, Které nemeškáš hogně weždy Dobrotiwau prawicj podáwat. Ty k nám přicházjš práwo wykázané, Co strážce wěrný, obhagowat swatě, Hotow gsa bezbožných holomku Žezla mocj pokořit zločinnost. Neb to nenj Twá wule, aniž byla, Gedenby asnad křiwdu dělal giným, An před okem Twým wšickni weždy Národowé přichodj zarowno. Ty k nám přicházjs gak milený otec, Po němžto taužj djtky opuštěné; Pod křjdlem otcowské starosti Tjše budau synowé spočjwat.