ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Padesát let četl Fencl Národní listy, tedy po celou dobu, co vycházely, a přitom za ně neplatil. Přicházely do městečka na jeho adresu celých padesát let. Prvně, když je do ruky dostal, bylo mu čtyřicet devět let. Dnes jest stařec devadesátidevítiletý, nejstarší mladočech na zeměkouli, a dává si od svého pravnuka předčítati články o Kramářovi a stále docházejí na jeho adresu Národní listy a doposud ho administrace neupomínala. Snad náhoda, snad chyba v seznamu abonentů. Těžko nám rozhodnouti.

Pravda zvítězí však i v administraci Národních listů, a tak vyšlo také najevo, že onen pan Fencl po celých padesát let zůstal dlužen předplatné za Národní listy. Vyšlo to najevo právě nyní při padesátiletém nedávném jubileu Národních listů, ze kterého udělali — díky neúnavnosti pana Kočího — pravou americkou reklamu.

Pan Fencl četl, či lépe řečeno dal si předčítati všecky ty projevy údivu, že Národní listy ještě vycházejí, ony reklamní dopisy, pod které hrdě podpisovali se lidé, vybídnutí administrací Národních listů, aby oznámili, co si při padesátiletém jubilejním čísle Národních listů vlastně myslí.

„Milý Toníku,“ říkal pan Fencl svému pravnukovi, „my jim musíme také něco napsat.“ Kombinoval ze dne na den, až konečně tento devadesátidevítiletý mladočech diktoval pravnukovi:

Slavná redakce!

Jsem stařec, upřímný devadesátidevítiletý přívrženec strany mladočeské, stojící nad hrobem. Po padesát let dostávám den co den Národní listy. Ztratil jsem ženu a děti a zůstaly mně jen Národní listy. Upřímně Vám blahopřeji a nepřeji si nic jiného, leč abyste mně nových padesát let ještě posílali Národní listy. Pozdravuji dr. Kramáře, a prose o jeden kalendář, zůstávám se srdečným pozdravem

devadesátidevítiletý padesátiletý odběratel Národních listů

Jakub Fencl, bývalý zvoník v Bytouchově.

Rozumí se, že dopis ten byl v Národních listech uveřejněn. Redakce postoupila dopis administraci, aby vyřízena byla žádost o kalendář a zároveň přihláška na nové padesátileté odebírání Národních listů.

A tu v administraci teprve přišli na to, že onen neochvějný devadesátidevítiletý mladočech po padesát let dostával Národní listy a že neplatil za ně nic po celých těch padesát let.

A zatímco čtenáři Národních listů četli tučnými literami

!!! Devadesátidevítiletý stařec

po padesát let odběratelem

národních listů!!!

počítali v administraci, co jim zůstal neochvějný mladočech za těch padesát let dlužen.

Počítali: 8 haléřů denně po 50 let, to jest 18 250 dní po 8 h = 146 000 h, čili onen nejstarší mladočech zůstal dlužen Národním listům až do dnešního dne 1460 K.

Chápete, co znamená 1460 K, kdyžtě administrace Národních listů potřebuje každého haléře? Ale to není všecko! Za dvacet let se kapitál zdvojnásobí! Dluh tedy činil by až do roku 1880 K 584.—, od roku 1880 do 1900 opět K 584 vždy dvojnásobně, tedy dvakrát po 584 K a ještě jednou tolik, totiž K 2336.—. Za to už může býti z člověka dokonalý mladočech! Dále dluhuje ten muž od roku 1900 až do konce roku 1911 za své politické smýšlení Národním listům 292 K. To mu už z toho posledního úroky odpustili, poněvadž po padesát let neochvějně stál při Národních listech. Tak vzrostl vlastně dluh z 1460 K na 2628 K, a to se mu ještě vzhledem k jubileu dr. Kramáře odpouštějí úroky z úroků, čehož jistě zasloužil bodrý ten muž, když se v devadesáti devíti letech zreorganizoval.

„Za kalendář,“ řekl vrchní administrátor Národních listů p. Kočí, „budeme mu vzhledem k jeho upřímnému mladočešství počítati jen korunu, tedy 2628 K + 1 K = 2629 K; napište účet na 2629 korun!“

A tak obdržel upřímný devadesátidevítiletý mladočech dopis, ve kterém administrace Národních listů jemně upozorňuje, že jeho konto zatíženo jest 2629 K za odebrané Národní listy a za zaslaný kalendář, a zároveň byl pan Fencl vybídnut, aby ve svém okolí doporučoval a horlivě rozšiřoval Národní listy, že za každého nového předplatitele obdrží 50 h.

Naštěstí zachytil dopis ten jeho pravnuk pan Antonín Miřička, který jako mimochodem optal se starého Fencla: „Poslyšte, starý pane, platil jste někdy za Národní listy?“

„Nikdy, hochu; posílali mně je, já je četl, byl ze mne mladočech, mladočechem zůstanu, a když jsem je přečetl, tu posloužily i mému vetchému tělu, zlatý hochu. Občerstvily duši a očistily tělo, Toníčku!“

I vydal se pravnuk devadesátidevítiletého mladočecha do Prahy, že chce mluviti s dr. Kramářem!

Nebyl k němu připuštěn a odkázali ho na administraci.

Pan Kočí vyslechl trpělivě, že starý pan Fencl nic nemá, že je však upřímný mladočech a on že je také upřímný mladočech.

V bystré hlavě pana Kočího zrodil se výtečný nápad.

„Víte, pane Miřičko, 2629 korun je pěkný kapitál, my to panu Fenclovi všechno odpustíme, když přijede do Prahy. On svou osobou může mnoho provésti, on může svým vzezřením prospěti naší straně. Až vám pošleme telegram: Přivezte pana Fencla!, tak ho přivezete a řeknete mu, že si ho národ přeje viděti.“

Za předsednictví pana dr. Kramáře byla pak konána porada, v níž bylo k návrhu pana Kočího usneseno: Poblíže Českého slova na Václavském náměstí najmou se místnosti a pořídí se velká skleněná skříň.

Nad místností umístí se tabule s nápisem

Panoptikum národních listů

Do velké skleněné skříně dají se ročníky Národních listů, židle, stůl a pan Fencl a na skříň pak nápis:

ZVLÁŠTNOST PRAHY!

Devadesátidevítiletý stařec Jakub Fencl padesátiletým odběratelem Národních listů! Nejstarší zvoník v Čechách nejstarším čtenářem Národních listů! Nepije, nekouří, čte jen Národní listy! Umí všechny ročníky nazpaměť! Předplatil se na nových padesát let!

ČECHOVÉ! Následujte nejstaršího mladočecha! Předplatné přijímá se zde!

Venku nalepí se plakáty s týmž obsahem s označením vstupného:

20 haléřů pro předplatitele Národních listů,

40 haléřů pro nepředplatitele. Kdo se uvnitř předplatí, obdrží peníze nazpátek a pohlednici s dr. Kramářem!

A již bylo všechno připraveno. Panoptikum Národních listů upraveno a již také poslán telegram: „Přivezte pana Fencla. Kočí.“

A již ho také jeho pravnuk vezl, neboť národ si přeje vidět pana Fencla, který panu Miřičkovi v železničním voze usnul. A když ho budil ve stanici Lysá nad Labem, aby přestoupili, pan Fencl se ani nepohnul, poněvadž samou pýchou, že ho chce národ vidět, zemřel mezi třetí a druhou stanicí před Lysou nad Labem. Pan Kočí zavřel panoptikum Národních listů, ale v Národních listech objevila se zato následující zpráva:

Včera zemřel v železničním voze blíže stanice Lysá nad Labem devadesátidevítiletý upřímný stoupenec naší strany pan Jakub Fencl z Bytouchova, který po padesát let odebíral Národní listy, když jel do Prahy předplatit se na jedenapadesátý ročník Národních listů. Následováníhodno!

„Ale zůstalo za ním 2629 korun,“ řekl k sobě neunavný pan Kočí.