ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Farář Ondřej nacházel se již osmnáctý rok v očistci, aniž věděl proč. Nebyl dosud definitivně odsouzen, ačkoliv poslední léta nebyl nával do očistce tak veliký. Většina duší se zde jen zastavila, a už za skřípění zubů byla odváděna do pekla. Časem si dodal odvahy a ptal se některého z andělů hlídačů: „Proč mne zde držíte, pánové?“

Krčívali křídly a říkali: „Váš proces není ještě definitivně ukončen, velebný pane.“

Z těch řečí bylo mu vždy úzko, jak jen je možno být úzko duším v očistci, neboť nebyl si vědom žádného hříchu. Byl jedním z ctihodných farářů, které popisuje Rais. Měl na zemi všechny dobré známky onoho popisu: Dlouhé bílé vlasy. Chvějící se hlas stařečka. Morální čistou duši prvého řádu.

A pořád sedí ve vyšetřovací vazbě v očistci.

Poslední dobu měl za společníka jednoho kaplana, který měl naději dostat deset tisíc let. Ubožák díval se na Jubilejní výstavě čtvrt hodiny u toboganu dole u žlabu a byl raněn na zpáteční cestě domů mrtvicí.

„Pravé bruselské krajky, pane faráři,“ pravil ubohý kaplan k panu Ondřejovi, jehož čistá duše nechápala rozdílu mezi obyčejnou spodničkou a krajkovou.

A andělé tiše lítali kolem něho, bylo jim ho líto a zpívali mu krásné písně na slova svatých Otců a říkali: „Račte podat rekurs, pane faráři.“

I podal písemný rekurs:

Slavný poslední soude!

Nížepsaná dušička farář Ondřej podává tímto nejpokornější prosbu, aby byl propuštěn z očistce, a odůvodňuje svou uctivou žádost následujícími důvody:

A) Nížepsaný nenachází ve svém svědomí ničeho, což by mu mohlo škodit. Žil tak, jak stojí psáno v knihách posvátných.

B) Jest úplně zachovalý, jak dokáže starosta obce Paluška, nacházející se tou dobou v kotli číslo 253 v mírném oddělení očistcovém, opatřeném ventilátory.

C) Totéž, zachovalost i bezúhonnost, dokáže mu četnický strážmistr Josef Loukota, tu dobu žijící v blaženosti na nebi u pátého turniketu.

D) Nížepsaný objevil zázračnou studánku a dodával z ní vodu zadarmo do sirotčinců a polepšoven.

E) Studoval s vyznamenáním, což dokáže ředitel gymnasia Alexius, přidělený k andělům střežícím gymnasisty v očistci.

F) Zná zejména nížepsaný perfektně latinsky, řecky, hebrejsky a aramejsky.

G) Nikdy o ničem nepochyboval.

Z těchto důvodů prosí, aby byl propuštěn z očistce, a slibuje v pádu milostivého vyřízení své nejuctivější prosby, že se vynasnaží, aby této důvěry také hodným se ukázal.

Prosba tato byla mu vrácena. „Schází rubrum,“ řekl anděl, který mu ji přinesl. Ten anděl byl zaživa úředníkem v kabinetní kanceláři.

Farář Ondřej napsal tedy na zadní stránku: „Dušička farář Ondřej prosí za propuštění z očistce: sub litteris A, B, C, D, E, F, G.“

Ve výroční den svého úmrtí (dřív se obyčejně ani na zemi žádosti příznivě nevyřizují) dostal odpověď:

Vaše Blahorodí!

Dovolujeme si Vás upozornit, že poslední soud v dohledné době nezasedá, pročež poslali jsme Vaši žádost k soudnímu očistcovému dvoru s vybídnutím, aby na Vaši žádost vzal pokud možno zřetel a postavil Vás po vyšetření Vašeho hříchu před řádný soud.

Za průpravné komité posledního soudu: Gabriel

A tiše plynula léta za úpění dušiček a za tklivých zpěvů andílků, kolébajících v očistci nekřtěňátka.

Konečně obdržel farář Ondřej obsílku: „Předvoláváte se před posvátný senát.“

Na očistcové dolní soudní pergole seděl již senát, viditelný jedině andělům strážníkům, kteří přivedli obžalovaného. Ve vzduchu vznášela se kniha života faráře Ondřeje, listovaná neviditelnou rukou.

„Faráři Ondřeji,“ ozval se hlas, „vidíš tu knihu svého života. Jest čistá, až na jeden list. Odpověz nyní poctivě na otázku: Měl jsi bratra v Austrálii?“

„Měl, slavný senáte.“

„Klademe ti další otázku: Psal jsi svému bratru do Austrálie?“

„Ano, slavný soude. Roku 1882 do Sydneye.“

Kniha se zavřela a ozval se hluboký hlas, náležející dle všeho předsedovi senátu: „Prostudoval jsi důkladně všecky knihy svatého Augustina, učitele církve?“

„Ano.“

Slyšet bylo nyní šumění křídel. Soud odebral se k poradě. Nové šumění křídel a hlas shora se rozkřikl:

„Farář Ondřej odsuzuje se na 15 000 let nuceného pobytu v očistci, do kterého započítá se mu 22 let vyšetřovací vazby.

Důvody:

Ve své knize, napsané roku 415 po Kristu, De retractatione, vel librorum recensione prohlásil Augustin, učitel církve, víru v protinožce za kacířství. Viz list 213. Tím, že Austrálie patří k protinožcům, znamená i víra v existenci Austrálie zločin rouhání, doplněný a podepřený obžalovaným farářem Ondřejem zasláním dopisu svému bratrovi mezi protinožce do australské Sydneye. Polehčující okolnosti jsou úplná zachovalost a upřímné a úplné doznání obžalovaného.“

„Neplačte,“ těšili andělé odsouzence, „něco podobného mohlo se vám přihodit i před každým senátem na zeměkouli…“