ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Východní Morava, proslulá svou zachovalostí krojů, zvykův a nářečí, jakož i krásou svých písní a uměleckou dokonalostí lidového vyšívání i malování, zrodila také písemnictvu českému řadu zdatných pracovníků, z nichž někteří vyšinuli se do výšin nesmrtelnosti. Sama příroda a dějiny nad jiné kraje přály východní Moravě: Radhošť, Hostýn, Velehrad — ta jména projasňují se již v době, kdy první paprsky historických dějů a pověstí dopadají na luhy moravské. Na všech třech místech stála noha Cyrillova a Methodějova, k Velehradu pak víže se i literární činnost obou svatých bratří a jejich žáků. Tam poprvé linuly se chrámem velebné zvuky písně „Gospodine, pomiluj ny“, tam Písmo svaté jazykem slovanským tlumočeno a vykládáno. Vnímavá a jemnocitná duše lidu slovenského, valašského a lašského první se přiklonila nové víře; když pak husitství se pustilo v boj za její starokřesťanskou ryzost a nápravu, símě učení Husova v těch krajích našlo úrodnou půdu. Také Bratři Čeští na východní Moravě měli nejednu školu a tiskárnu; bible Kralická podnes se tam chová v četných rodinách. Zakladatel díla toho, slavný bratrský biskup-diplomat Jan Blahoslav, v lašském Přerově zrozený (1523), první uvedl jazyk český v soustavu, složiv grammatiku českou, podle níž se v bratrských školách učilo a v níž poprvé upozorněno na dialektické zvláštnosti moravské. Moravské Slovácko dalo světu učitele národů Jana Amosa Komenského, jenž, ze své vlasti jsa vyhoštěn, volán byl do cizích zemí reformovat školství a učebnice, a zasadil smrtelnou ránu samovládě latiny ve školách, hlásaje, že vyučování má se díti jazykem mateřským. Velikost svou projevil i tím, že kázal dítky vzdělávati už od útlého mládí ve školách mateřských a pak v obecných školách do roku 12. a 14., že žádal stejného vzdělání dívkám jako hochům a vyučování chtěl míti názorné a reální, od známého a snadného postupující k méně známému a nesnadnějšímu a stejnoměrně dbající těla jak ducha.

S Komenským národ český odstupoval s dějiště světového; Amosova hvězda mu zářila říkajíc do hrobu. Teprve po půldruhém skoro století opět se postavil mezi živé s Františkem Palackým, přijav od tohoto syna družné Moravy, pod Radhoštěm v lašských Hodslavicích zrozeného, vědomí bývalé dějinné platnosti své a nový velký cíl budoucnosti.

Krása a dokonalost jazyka našeho ztělesnila se naposled v Komenského ,Labyrintě světa‘ v letech obecného úpadku, a znovuvzkříšená v mladistvé svěžesti a síle se zjevila opět v ,Dějinách‘ Palackého hned v prvních chvílích nového života národního.

V Buchlově u Velehradu sídlil přítel Palackého dr. Bedřich hr. Berchtold. V něm Svatopluk Presl našel mecenáše pro smělý podnik první vědecké revue naší „Kroku“, jakož i pro botanická díla svá, ba hrabě sám si též po česku zaspisovateloval v revui té. Velehrad vyslal i prvního professora češtiny do světa a tož na vojenskou akademii v Novém Městě za Vídní hned po zřízení jejím za Marie Terezie: Josefa Valentina Zlobického, muže vzácných vědomostí, horlivého spisovatele právnického a knihomila, jehož vědomostí jazykových si sám Josef Dobrovský vysoce vážil.

Jazyk český byl buditelům našim nejdražším pokladem po předcích zděděným. Čas a nevědomost lidí znešvařily jeho lepotu a ladnost; bohatství skladebné, slovanská ryzost jeho musily býti teprve znovu objeveny a obhajovány. Ten úkol vzal na se z Moravanů především František Bartoš, rodák z Mlatcovy u Zlína na samém pohraničí kmene valašského a slováckého, a provedl jej v řadě studií syntaktických, ve své ,Skladbě jazyka českého‘ a v ,Rukověti správné češtiny‘. Jeho veliká ,Dialektologie moravská‘ pak zachytila veškeru nářeční samorostlost a bohatost moravských kmenů v poslední míze její ještě, jako zase jeho sbírky národních písní uchránily tisíce skvostů hudebních od propasti nepaměti. Lidovědné jeho práce posléze odhalily ukrytý a hynoucí půvab svérázné a kulturně vysoce cenné samobytnosti veškerého životění skromného lidu moravského.

Četní následovnici rozšiřovali a doplňovali práci Bartošovu: Matouš Václavek, E. Peck a Fr. Bayer obrali si valašský lid, Jan Herben, Jos. Klvaňa a j. slovácký lid za předmět podrobného studia, paní A. Šebestová uveřejnila bohaté klasobraní charakteristických příspěvků z celého života lidového od narození do smrti.

Písně východomoravského lidu rády vyznívají melancholickým tónem; v duši jeho dumavý smysl, hluboká přemítavost a pronikavá bystrost se druží s vroucností citovou. Toto filosofické nadání zračí se v Komenském i Palackém a bylo spolutvůrcem jejich velikosti; je přinesl si z rodného kraje i prof. dr. Tom. G. Masaryk, jehož energické působnosti učitelské, spisovatelské a publicistické hlavní snahou jest vzbuditi hlubší porozumění pro činnost Husovu a Českých Bratří, pro vzkříšení národní a Karla Havlíčka, ve filosofii pak pro filosofii sociální. Z cizích myslitelů ho vábí především někteři angličtí (Hume), francouzští (Comte) a ruští (Tolstoj, Dostojevskij a j.).

Badavého ducha svého postavil ve služby paedagogiky Josef Úlehla, ctitel Spencerův, a Jan Mrazík. Prvý též v popularisování přírodních věd šťastně se osvědčil.

Ku podivu však právě ony obory, v nichž lidové nadání nejskvěleji se osvědčilo, nacházely nejméně zástupců v intelligenci: tož poesie, hudba, umění výtvarné. Dlouho byl vojenský lékař Josef Heřman Agapit Galaš († 1840) samojediným veršovcem moravského východu, jejž nad to historické spisování hojněji zaměstnávalo. Teprve za našich dnů František Táborský, rodák z Bystřice pod Hostýnem, s pravým posvěcením slouží Muse, vynikaje i jako překladatel Lermontova. Utištěného lidu dělného na Ostravsku pak se ujal ohnivými písněmi neznámý Petr Bezruč a silou myšlenek i citu rázem vzbudil obecnou pozornost.

Dramaticky představili kus slováckého života bratří Mrštíkové ve své ,Maryši‘ a Češka Gabriela Preissová v ,Gazdině robě‘ a ,Její pastorkyni‘. Pestrá barvitost a ohnivá krev Mor. Slovácka okouzlily mysl Preissové tak, že jim věnovala větší část i své tvůrčí síly novellistické.

Společenský, povahový a národní vývoj krajanů svých brumovických od polovice 18. století vylíčil Jan Herben v rozměrném obraze ,Do třetího a čtvrtého pokolení‘, slováckým dětem věnoval zvláštní knížku, a náplň lidového života byla mu vděčným pramenem k řadě drobnějších povídek a obrázků, podobně jako jím byla Fr. Horenskému, Michalu Srubjanu, K. Jelínkovi a j. Ale nad jiné sytěji, s rozkošnou věrností a plastikou život moravských Slováků zobrazil mistrovským pérem Al. Mrštík v ,Roku na vsi‘. Chmurnějšího rázu jsou hojné obrazy valašského života od Methoděje Jahna, rodilého ve Val. Meziříčí, jenž šťastně vládne i veršem.

Východní Morava však posud vlastně neprocitla ve všech svých silách duchovních. Dřímající dary bohatě nadaného lidu jejího počínají teprve buditi nově založené školy střední, jako jsou v Hodoníně, Kyjově, Lipníku, Strážnici, Uh. Hradišti, Uh. Brodě, Val. Meziříčí, Místku (odborných škol pohříchu je posud úplný nedostatek), a první odchovanci jejich, intelligenti stavu duchovního i světského.

Až tam slunce osvěty plným teplem bude zahřívati duši lidu, pak zajisté tyto krásné kraje vlasti naší i v literatuře budou hledati soků. Originální a ladné tóny a barvy jejich budou — jako namnoze již nyní jsou — z nejpůvabnějších a nejrázovitějších.

Fr. Bílý.