Zlatý fond > Diela > Národnie spievanky 2 – Piesne meštianske a panské


E-mail (povinné):

Ján Kollár:
Národnie spievanky 2 – Piesne meštianske a panské

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Viera Studeničová, Pavol Tóth, Silvia Harcsová, Andrea Kvasnicová, Tomáš Soóky, Karol Šefranko, Katarína Maljarová.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 108 čitateľov

Povahy panien a žien, rozpaky pri ženení

121. Panenko, pozoruj…


Panenko, pozoruj,
že sem já milý tvúj!
Jestli mne rozhneváš,
nikdy se nevydáš.

Jasnú tvár ukazuj,
to rád má milý tvúj,
jestli se zamračíš,
s tím se mi nezpáčíš.

Mej i reč líbežnou
i duši pobožnou!
Nebudeš-li to mít,
nebudeš se mnou žít.

Mej tichost pri sobe
i stud pri ozdobe,
jestli to nebude,
vezmú te v reč lidé.

Budeš-li moresná,
budeš, milá, šťastná,
i v krátičkém čase
za muže vydáš se.

122. Prosím, raďte mi…

[61]


Prosím, raďte mi, co mám činiti?
Zrostel sem velký, chcem se ženiti!
Nevím sám, nevím sám,
jakú si panenku vzíť mám.

Čudný svet nastal, pyšné panenky,
každá se nosí hrdo po pansky.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Pojal bych sem si ozdobnú, mladú,
tá je lenivá, bojím se hladu.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Lenivá žena, velké neštestí,
pri nej psotný muž nemá čo jesti.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Lenivú musí k robote nutiť,
každý den ráno s postele budiť.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Když ju prinutíš i neco delať,
po všeckom tele bude se škrabať.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Když má hrabati lúky neb role,
hlava ju bolí, v boku ju kole.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Vzal bych bohatú, tá mne nežádá,
tá sobe rovných boháčov hladá.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Vzal bych hnevlivú, vadí se rada,
jako by pustil do domu hada.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Vzal bych si vdovu, sám sem nie vdovec,
jej cnosti stoja za starý hrnec.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Mnohé panenky takové jesú,
neznajú cnosti ani moresu.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Mnohá neuctí otce i matku,
i mezi ludmi robí prekážku.
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Mnohá neumí jesti navariť,
chleba napiecti, slépku nasadiť.[62]
Nelíbím, nelíbím,
takovej žádnej neslíbím.

Kdybych sem dostal múdrú, pobožnú,
dobrých rodičov, cnostnú, robotnú,
tu bych vzal, tu bych vzal,
bars by sto zlatých za ňu dal.

123. Komu se mám požalovat…


Komu se mám požalovat?
Komu krivdy vypravovat?
Poslouchejte, mládenci,
kteraké jsou to veci.

Také panny nastávají,
prvé než by jich pýtali,
praví: Nechci já toho,
budem čekat jiného.

Vyberem si bohatého,
obratného a frišného,
takého si já zvolím,
mezi stoma vyvolím.

Ej, co je to za panenka,
která sobe takto brnká?
Asnad krása mešťanská?
Ne, jen devka dedinská!

Po polední veku tvého
nedočekáš ty jiného,
k polední se ti chýlí,
kdože bude tvúj milý.

Mnohá čeká kavalíre,
potom se vdá za pastýre,
mnohá se i sestará,
co s mládenci shrdala.

To se v meste právo deje,
z toho se mládenec smeje,
a svú píseň zavírá,
tak si pekne zaspívá.

124. Na hore pták…


Na hore pták,
pod vodou rak,
pod mostom rybička,
na moste panička,
tu bych ja rád.

Ona šepce,
že ma nechce,
že mi prsteň zlatý
nazpátek navrátí,
už ma nechce.

Počkaj, milá,
obanuješ!
O malý, krátký čas,
keď sa navrátím zas,
plakať budeš.

Počkaj, milá,
obanuješ!
Počkaj za tri roky,
kým prídem z vandrovky,
moja budeš.

125. Cože ti je, má panenko…


Cože ti je, má panenko, že nechceš za mne jít,
zdaliž si ty v tom panenství ješte chceš podvorit?
Sama sebe kazíš,
lehce toho vážíš,
podvede te ten marný svet, když za jiným túžíš.

Za sedláka nechceš jíti, ani ho nelúbíš,
nebo sama po sobe víš, že nerada robíš.
Sedlákova ruka
ženu k práci nuká,
pakli nechce do roboty, kyjom ji vydurká.

Pakli sobe zamiluješ zemanského syna,
to je korhel, to je ožran, pyšný jako sviňa.
Ve dne v noci pije,
dobre sobe žije,
i tu sukňu ti prepije a tebe dobije.

Jestli si ty zamiluješ pána bradatého,
budeš mati jako capa manžela starého,
když te líbat bude,
v gambu te ubodne,
v bradu mu dáš: Jdi, Judáš starý, preč ode mne.

Kdybys chtela za mne jíti, žádný ti nebrání,
ani císar ani pisár, ani radní páni.
Nebrání ti tatka,
ani paní matka,
kdybys chtela za mne jíti, za mladého chlapka.

Ale mi ty snad za zlé máš, že ti takto spívám,
co je v piesni, nech se klesní, pravdu ti povídám.
Trebas se ty hneváš
a mne v tom omlúváš,
láska pravdu rada mluví: Ty zlý obyčej máš.

126. Na doline, doline…

[63]


Na doline, doline, rozmarín zelený,
ej, kdo neví o psote, nech sa len ožení.

Nech sa žení ten a ten, žák neb tovariš len,
nech si vezme tu a tu, dceru richtárovu.

Ta dcera richtárova, to je nedar boží,
nejedného šuhajka do psoty položí.

Že by si si ty ju vzal, to bych já netrúfal,
ani bych ti neradil, aby si ju svedel.

Ona sice je švárná, ale je neverná,
když šuhaj len nakukne známý, hned se lekne

od jej velkého kriku, čo ona má v zvyku,
kdo by si ju takú vzal, ten by rozum nemal,

za jej peknú uctivost, však je to na psa dost;
vzal by si ju chudobný, bol by to pár rovný,

bolo by tam každý den: Hybaj mi z domu ven!
Predtím si len žebrák bol, k tomu si ešte vól.

A to by tak bolo vždy, do jej, jeho smrti,
vzal by si ju bohatý, bolo by tam klátí,

ale ešte vícej strel, to jako bych videl,
neustúpel by jeden druhému trošku len,

hryzli by sa jako psi spolu vždycky besní.
A preto ja nežádám oženiti se sám,

nebo čo som včil mluvel,
to bych skusit mosel.

127. Pravda jest…


Pravda jest opravdivá
co se vúbec mluvívá,
že jest to veriti žene
co hrach rozsívat na stene.
Protož já radím tobe,
never ženskej osobe.

Dlouhé vlasy, krátký vtip,
nikdy nesplňuje slib,
vlasy dlouhé, rozum krátký
jsou jen jako marné statky.
Protož já radím tobe,
never ženskej osobe.

Která čepec nenosí,
ve vlasech se honosí,
proč bufandle nabok klade?
Že chce chlapom byt na zrade.
Protož já radím tobe,
never ženskej osobe.

Kdo v svete chlapov klame?
Nikdo, jen ženy samé.
Jak židovky, tak nás klamú,
kopajú nám všudy jamu.
Protož já radím tobe,
never ženskej osobe.

Tisíc bíd a neštestí
stalo se skrz nevesty,
tak i prorok Amos[64] praví,
který kárá jejich mravy.
Proto já radím tobe,
never ženskej osobe.

Samson,[65] vúdce zmužilý,
kdo te zbavil tvé sily?
Žena, když si ty chtel spati,
to se múže i dnes stati.
Protož já radím tobe,
never ženskej osobe.

Holofernes[66] generál,
kdo ti tvojú hlavu sťal?
Žena Judit na tvém lúže,
to se i dnes stati múže.
Protož já radím tobe,
never ženskej osobe.

Šalamun[67] v své moudrosti
vpadel do všetečnosti
jen proto, že byl ženatý,
to se i dnes múže stati.
Protož já radím tobe,
never ženskej osobe.

Proč to sveta divadlo,
Trojanské mesto,[68] padlo?
Pro jedinej ženy krásu,
tak múž být i nášho času.
Protož já radím tobe,
never ženskej osobe.

Tvúj jazyk, ach, Cicero,[69]
pro tvoje verné pero
žena smela mečem klati,
to se múže i dnes stati.
Protož já radím tobe,
never ženskej osobe.

Adam, otec všech lidí,
kdo byl púvod tvej bídy?
I prvšímu miserere[70]
otevrela žena dvere.
Protož já radím tobe,
never ženskej osobe.

128. Když sobe ženu…


Když sobe ženu pojímáš,
uč se modliti Otčenáš,
nebo tobe bude trpká
jako v zime planá trnka.

Keď si ty mna milovala,
tvá matka mi ríkavala:
Posveť se jméno tvé, rkoucí,
o holubičko žádoucí.

Ach, já smutná musím plakat,
buď vúle tvá, musím ríkat,
jak na nebi, tak na zemi,
že musím poslouchat ženy.

Deti doma hladem plačú,
jak mladí krkavci kváčú:
Chléb náš vezdejší dej nám dnes!
Žena se vadí jak ten pes.

Jsi-li postaven v chudobe,
hledej Boha v každej dobe,
na nebesích te oslaví,
od ženského kríže zbaví.

Jakož i my odpouštíme,
naším vinníkúm činíme,
žene odpustit nemohu,
neb má sakramenskú hubu.

Horší zlá žena nežli čert,
není s ňou časem žádný žert,
horší než pekelný plamen,
až na veky vekú. Amen.

129. Čo za osoh…


Čo za osoh žena pekná,
keď na druhých kývá z okna.
A bohatá ťa trucuje,
na oči ti vyhazuje.

Jestli stavu vysokého,
tá si hladá rovnakého.
Blázen jest ten každý, který
diovkám aneb ženám verí.

A ta mladá druhých hladá,
svojho tupí, cuzích žiada,
a ta stará len vždy šemre,
čím staršia, tím neskuor zemre.

130. Živý nevím…


Živý nevím, čo mám robit,
či len tak byt, či se ženit?
Vezmem starú, budem ju bit,
mladá bude jiných lúbit.
Místo diabla stará žena,
ta žádného žertu nezná,
nikdy dobrej vúle nemá,
biedná je s takou hodina.

Pri peci se vždy opeká,
mrzí to potom človeka,
až ju nahneváš, zle šteká,
zubami na tebe seká.
Ach, mrzí mne stará žena,
jako sova nadurená,
hned se smeje, hned zas stená,
svého muže za nic nemá.

Musíš jej na čelo dúchat
a rozličné léky hledat,
mrzí te, když počne stenat,
živ nevíš, co máš s ňou delat.
Hned ju hlavobol popadne,
hockde si ti len tu sadne,
kde te múže, tam okradne,
never staré žene žádné!

Mladá zas je taká žena,
mnohokráte je šálená.
Vždycky chce být pripravená,
i s tou je biedná hodina.
Musíš na ňu nakladati,
na procházku chodívati,
čižmy z blata utírati,
čože si máš s ňou počati?

Bil by si ju, ale nesmieš,
ač jej jedno slovo rekneš,
když te nechá, ani nezvieš,
čo je mladá, potom ty zvieš.
Živý nevím, čo mám robit,
či len tak byt, či se ženit.

131. Lidé na mne ukazují…


Lidé na mne ukazují,
v tom, že se nežením, posuzují.
Oženit se jest vec lehká,
než často horká polévka.

Ne všem se to poštestilo,
ne všem se ženení podarilo,
mnozí jenž se poženili,
za svobodným stavem kvílí.

Radi by tak jak já býti,
kdyby se to dalo jen zmeniti,
ale žena težké jarmo,
ze šije ju treseš darmo.

A kdyby se to jen dalo,
kdyby se jak človek žádá, stalo,
ale se tu jináč deje,
mnohého sklame nadeje.

Za panny se každá vidí
dobrá, a tím klame mladých lidí,
jaknáhle se ženou stává,
jen pri hneve zná být zdráva.

Za panny zná každá robit,
slibuje ti bohatstvo nadobyt,
jak se vydá, chce být paní,
musí muž robit i za ni.

Za panny jest prívetivá,
pekné slová i posunky mívá,
jako žena vše to tratí,
nic nezná, jen vždy dudlati.

Za panny se vždy cifruje,
jen samú čistotnost ukazuje,
jak se vydá, nedbá na to,
když na sukni na dlaň blato.

Jest ješte i jiná bída,
která se mi ženit zapovídá,
že si nevím jakú vziati,
s jakou si svet zaviazati.

Vezmem peknú, to je psota,
tu s pány švagry mnohá klopota,
vartu treba k krásnej žene
a oči vždy otevrené.

Špatnú bych též nechtel míti,
neb težko na špatnú i hledeti,
a to mám od prirození,
nerád bozkám špatné ženy.

Bohatá se mi nepáčí,
neb za bohatou se pýcha vláčí,
bohatá jest ostrá píla,
znám, že by mne neuctila.

Chudobnú jest težko chovat,
tvrdá vec jest pri ní nagazdovat,
i ta potom rada dudle,
když nic nemá v škríni, v truhle.

Bojím se já též i vdovy,
ač pravia, že u nej chléb hotový,
težká pri vdove hodina,
prvšího vždycky spomíná.

Radnej budem jen bez ženy,
jak mám býti vždy muž utrápený,
dám si jednu vymalovat,
tu netreba šatit, chovat.



[61] melódia poľská

[62] nasadiť slépku — dať sedieť kvočku na vajciach

[63] nitrianska

[64] Prorok Amos — tretí z „malých“ židovských prorokov

[65] Samson — vodca izraelského ľudu v Starom zákone; zradila ho milenka Dalila

[66] Holofernes — generál chaldejského kráľa Nabuchodonozora v VI. storočí pred n. l.; zabila ho jeho milenka Judit v spánku, pomstiac tak krivdy, páchané na jej ľude.

[67] Šalamún — židovský kráľ (1082 — 975 pr. n. l.)

[68] Troja — staroveké mesto v Malej Ázii; vyvrátili ho vraj Heléni po desaťročnom obliehaní, pretože Paris, syn trójskeho kráľa Priama uniesol Helenu, manželku spartského kráľa Menelaa

[69] Cicero Marcus Tullius — slávny rímsky štátnik a rečník (106 — 43 pr. n. l.), zavraždený vrahmi vyslanými od Antonia a jeho ženy Fulvie, ktorú bol vo svojich rečiach prudko napadol

[70] miserere (lat.) — zmiluj sa!




Ján Kollár

— slovenský básnik, zberateľ ľudovej slovesnosti, jazykovedec, estetik a historik, predstaviteľ slovenského preromantizmu Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.