ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Určený den svatby se kvapem blížil. Ze všech konců světa přicházela poselství ke dvoru královskému, ze všech stran se sjížděli vzácní hosté, přinášejíce skvostné dary. Celá říše se připravovala na onen slavný den.

Tu noc před svatbou oba bratři nespali, radíce se, co by měli podniknout, aby se nemuseli ženit a školní mládež vysvobodili. Francimor byl toho názoru, že by se měli ucházet o pomoc pekelných mocností, které žily s jejich matinkou madame Halabábou v dobrém přátelství a vždy byly ochotny prokázati dobré služby.

Edudant souhlasil a křídou na zemi nakreslil kruh a můří nohu, jak čarodějné předpisy žádají. Potom oba do kruhu vstoupili a mocným hlasem počali čerty vyvolávat.

„Zaklínáme vás, obludy pekelné, skrze štryks létě acheron hom il kchára infernábilis et Mefisto! Propusťte nám posla nejrychlejšího!“

Zatmělo se, zahřměl hrom a ze země vyšlehl plamen.

V tom plameni se zjevil čert a pravil: „Stojím vám k službám. Čeho žádáte?“

Edudant se otázal: „Rci, pekelná obludo, jaké jest tvé jméno?“

Čert odvětil: „Jmenuji se Kulius Buldramáš a v celém pekle nenajdete čerta nade mne rychlejšího.“

„Líbíš se mi, ďáble,“ pochválil ho Edudant, „i velím tobě, abys přivedl pluk vybraných a silných ďáblů, kteří by učinili, co jim budu veleti.“

„K čemu potřebujete pluk ďáblů?“ tázal se čert.

„Chci pomocí tvou a tvých sourozenců vyvrátiti sídlo krále Dyldylbuma z kořene, aby ani památky po něm nezbylo.“

Čert se radostí zachechtal, až tabulky v oknech zadrnčely, a pravil: „Rád učiním, co velíš. Král se svou rodinou i se svým dvorem již dávno skrze své skutky zlé propadl peklu. Ještě dnes v noci bude konec krále Dyldylbuma, ještě dnes v noci bude zahlazen dvůr královský a všichni, kdož krále v jeho nešlechetnosti podporovali.“

Tak pravil čert a zmizel.

„Nyní musíme jednati co nejrychleji,“ děl Francimor, „abychom se včas odtud dostali. Jinak propadneme zkáze s tímto palácem.“

Edudant byl stejného mínění. Bratři chvatně sbalili svá zavazadla a všecko připravili ke kvapnému odcestování.

Byla temná noc a naštěstí všecky stráže královské spaly, zpity vínem, které jim král dal rozdělit na oslavu zítřejší svatby.

Bratři se dostali nepozorováni až k posadám, kde byly uvězněny děti. Silnému Edudantovi nedalo žádnou námahu vyvrátiti železné mříže a osvoboditi školní mládež.

Potom poručil dětem, aby ho ve vší tichosti následovaly. Všichni opatřili se svými zavazadly a potom běželi, aby dostihli točité schody, které po křišťálovém sloupu vedly z královského sídla.

Podařilo se jim nepozorovaně dostat se až ke břehu černého jezera, kde je očekávala kocábka mrzutého převozníka. Edudant zaplatil poplatek za převoz a lodička odrazila od břehů.

Již se radovali, že se jim podařilo uniknouti z moci zlého krále Dyldylbuma, když tu mocný hluk, který vycházel z hradu, přiměl je k tomu, aby se obrátili.

I uviděli, že po cimbuří hradu pobíhají ozbrojenci s planoucími pochodněmi, že se ozývá poplašné troubení, a z toho zmatku poznali, že jejich útěk je prozrazen a že jsou pronásledováni.

Skutečně za chvíli spatřili, že vojsko pobíhá na břehu jezera a že se chytá spustit lodi, které by zahájily stíhání uprchlíků.

Jižjiž se domnívali, že jsou ztraceni, neboť nemohli doufati, že by pomalá loďka převozníkova mohla uniknouti lodicím vojska královského.

Avšak tu se ozvalo strašlivé hromobití. V záři blesků bylo viděti, kterak pět tisíc vybraných ďáblů vrhá se v boj proti vojsku královskému. Zbrojnoši se jen chabě pokusili o odpor. Když však viděli, že proti zlým duchům ničeho nezmohou, odhazovali zbraně a dávali se na útěk.

Královský hrad vzplanul jedním plamenem a oheň daleko široko ozařoval krajinu. Za hromového rachotu skácel se křišťálový sloup, který podpíral královské sídlo, do černého jezera.

A když Edudant a Francimor i školní mládež pohlédli na oblohu, tu spatřili, kterak čerti vzduchem odnášejí krále Dyldylbuma, jeho manželku královnu Herbuli a jejich dcery Šifónku a Etamínku, jakož i jejich dvořanstvo, služebnictvo i cizí hosty, kteří se dostavili na svatbu.

Po nebi se táhl dlouhý svatební průvod. Nehrála mu hudba, ale svatba se děla za posměšného chechtání ďáblů a bez ženichů.

Takový konec vzalo království Dyldylbuma Šlechetného za nesčetné hříchy a neřesti tohoto panovníka. A na místě skvoucího paláce stojí pusté rozvaliny, které zarostly divokým býlím.