ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Byl sem v Polsku po kupectvě. Na cestě domův obznámil sem se v jednom hostinci s velmi milým mladým pánem. Padnul mi do očí nejen pro svou spanilou mužskou postavu a príjemné se spravování, ale zvláště i proto, že jakýsi tajný smutek bylo znamenať na pěkné tváři jeho. Mluvil málo, a z času na čas zahružoval se do myšlének. Když ale slyšel, že přítomným Polákům slovensky odpovídám, vyjasnilo se trochu líce jeho. Přistoupil ku mně a pojav mne za ruku, řeknul, že i on je Slovák rodem. I dali sme se do řeči, konečně povolal mne, aby sme až do našeho milého Slovenska v jeho prostranném vozíku spolu cestovali, k čemuž sem já s radostí přivolil.

Na cestě sem se dověděl, že se Ján Kalinský jmenuje, a že byl lekářem u jednoho bohatého polského knížete, kterého po čtyry roky na jeho cestách po mnohých krajinách světa sprovázel. Nyní navracoval se i on domův; a kníže, na důraz své vděčnosti k němu, zanechal mu jeho plat na celý život. Byl on zajisté spůsobností svou, v jedné nebezpečné nemoci, knížeti i ceře jeho život zachoval.

„Když se vám to podařilo, pane doktore!“ oslovil sem ho: „snad by ste i mně pomoc věděli.“ I stěžoval sem se mu, že mi od některého času žaludek zle troví, časem že mě těžoba nadchodí, a zvláště za rána ku dávení silí. — Žaloba má zavdala príležitost k podivnému rozmlouvání.

Doktor pozeral na mne za chvíli tak ostro, jako by mne svýma černýma očima celého razem prohlednouti chtěl; potom mi zkrátka odseknul: „Může to na vás, milý krajane, i něco ještě horšího přijíti!“

— Chraň Pán Bůh! — zvolal sem celý přeleknutý: Nevím proč?

„Ale já vím!“ odpověděl on: Dalo se mi to poznati za těch několko dnův, co spolu cestujeme. Pálené „které užíváte, je toho příčina; ačkoli ho vy tak mnoho nepopijete; na příklad ráno na lačno sklenku slivovice, borovičky, anebo co se právě nadhodí; na dobrou chuť před obědem zase jednu, a na dobrou noc zase jednu.“

— Či, pane Doktore, vy si ze mne jen žerty děláte! odpověděl sem. Cože by sklenka páleného škoditi mohla, když si člověk ostatně pořádně žije, málo jí a málo pije. Právě to mi dobře dělá: posilňuje a zahřívá mi žaludek, rozehrává žily, vyjasňuje mysel, a všecko se mi stokrát lepší daří. Na mou duši, po sklence pálenky celý svět mi je příjemnější.

„Pravdu máte!“ odpověděl doktor: „To bývá vždy ten prvý a dobrý účinek každé pálenky. Proto ji mnozí sobě tak oblibují. Ale nevyhnutelný druhý účinek není tak dobrý. Nebo potom činí člověka ospalým a nevládným, žaludek a vníternosti oslabuje, hlava bývá jako pustá, krev se rozsazuje a bude časem jako sednutá, tělo stává se přístupnější všelikým nákazám. Nech takého člověka nějaká nemoc napadne, o mnoho nebezpečnější mu bývá, nežli jiným, kteří žádných opojných nápojův nepožívají.“

— Ej, ej, pane doktore, řekel sem, vy to příliš zle malujete. Tak to může býti jen u opilcův.

„Nikoli, pane krajane!“ odpověděl on: Tak je to už i u vás. Chráň Bůh, aby přišla cholera; nepochybně by vás do hrobu složila. Ve Varšave z osmi nemocných zachvátila cholera, při všej usilovnosti lekářskej, sedem, a to takých, kteří každodenně pálenku píjeli, nech si byli z vysších stavův aneb ze sprostého lidu. Můžete to věřit, nebo to zkušenosť dosvědčila, že z deseť mladých lidí, kteří od dvacátého do třicátého roku po dva, po tři sklenky mocného páleného každodenně pijí, pod desítimi rokmi vícej než polovíce vymře, a ostatní před časem neduživými se stanou.“

— Ale, ale, milý pane doktore! zvolal sem: Já předce znám dosť ne pijákův ale opilcův, kteří při své pálence vysokého věku dosáhli.

Než můj přísný doktor odpověděl mi: „I však svět už viděl i takých, kteří v rozpálené peci tak dlouho vyseděli, až se jim kuřátko v ruce upeklo, i takých, kteří sklenice zubami zchroupali a zjedli, i takých, kteří čtyry centy nad hlavu si zdvihli, i takých, kteří jednoroční jehně odrazu strovili, a polokovem piva zapili. Tim to neškodilo; ale z toho nenasleduje, žeby to kdokolvěk bez ublížení sobě vykonati mohel. To sou příklady, jaké mezi milliony jeden nenalezneme. — A přizřite se jen dobře takým šedivým opilcům; či se nepřipravili o najlepší silu těla, ba i o hodnou částku rozumu: Vizte jejich pomoutěné, vypuchlé oči; pozorujte, jak zmeravěly, jak se třesou jejich ruky. Ovšem neumořilo opilstvo každého před časem, ale neukážete mi ani jednoho, kterýby následky neprávosti své cele byl minul. A čemu opilec rodič ušel, to musejí často nevinné jeho děti odpokutovať. Pohlednite na ně! Sou slabé, bledé, suché, neduživé; dostávají rozličné jedovaté výsypky a rany; sou obyčejně bědáci na těle i na rozumě. Nasledujíli pak rodičův svých v opilstvě, tedy čtyry a dvacatý rok nepřečekají.“

— No, no! odpověděl sem: V tom ovšem pravdu máte. Znám dosti takových. Ale třeba rozdíl učiniti mezi užívanim a nadužíváním, mezi pitím pod způsobem a bez způsobu, pod mírou a bez míry.

„Ovšem, pane krajane!“ řeknul on: „A je v skutku užívání páleného pod způsobem obyčejnější, nežli ono bez způsobu. Ale či se ono pije mírně, či nemírně, na lidské tělo zle účinkovati nikdy nepřestává. Pálenka jakákolvěk zostává v každém spůsobu jedem. Zachovajte si to! Pálenka neslouží k zahašení smědu, ale na opak rozmnožuje žižeň. Poznať to po opilcech, kteří čím vícej zalévají, tím vícej v nich hoří. — Ona neslouží ani k živnosti, nebo nemá v sobě ničeho, coby člověku k poživě býti mohlo. Nepřispívá tedy k zachování života, jak se mnozí domnívají, ale ho kazí. Ze zkušenosti povstálo ono pořekadlo: Pijáci, planí jedáci. Nejeden chválí se tím, a za kdo ví jaký dobrý znak při sobě to pokládá, že dva i tři dny bez jídla byti může, jestli mu jen pálenky nechybí. Blázen ten! Tomu s jistotou prorokovati můžeme, že mu nezadlouho na pohřeb zvoniti budou; neb žaludek jeho už živnosti nežádá. — Už i sama tvář pijákova může vás o nezdravosti tuhých nápojův přesvedčiti. Chudobnější, kteří jen pálenku sladovou aneb ze zemákův, slivovici a borovičku pijí, vyzerají obyčejně bledo, bez barvy, neduživě. Bohatší, rozličné tuhé vína, rozoliše, punč a rum užívající, dostávají od nich měděnou, nadutou tvář. Tak Bůh značí hřišníky!“

— Doktore! pravil sem: Skoroby ste mi strachu nahnali o mou pěknou tvář. Já ale myslím, že víno a pálenka jen nemírným užíváním škodnými se stávají, a při tom zostanu. Jen nadužívání jedem je činí.

„Ne nadužívání samé!“ zvolal doktor: „ale líh, anebo, jako ho latinským jménem nazýváte, špiritus a německým Weingeist: ten činí víno i pálenku jedem. Jedním anebo dvěma pohářma čistého líhu můžete toho najzdravšího člověka, který ostatně žádných silných nápojův neužívá, do prosta usmrtiti. S jinými nápojmi smíšený, připravuje špiritus hnízdo rozličným nemocem. Víno a pivo mírně pité, nikdy není tak škodlivé, jako pálenka, proto že v nich meněj špiritusu se nalezá. Ve sto pintách piva jest najvýše jedna neb dvě pinty špiritusu. Obyčejné naše vína mají ve sto pintách jen asi osem pint; mocnější ale domácí i cuzozemská vína dvaceť i dvaceť pěť pint toho jedu. Pálenka ale, či obyčejná, či slivovice, borovička, višnovka, rum, a jakovým kolvěk jménem tyto otrovy se nazývají, obsahují ve sto pintách dvaceť čtyry, ba často padesát tři pinty špiritusu. To je veliký rozdíl.“

— Tedy opravdu myslíte, že líh nápoje škodnými a jedovatými činí? — A předce ho vy páni doktori sami k lekářstvu beřete.

„Ovšem, milý rodáku, jako se i živé stříbro a jiné jedy do lekův berou, ale ne ku každodennímu a obecnému požívání. Líh jest a zostane jedem, jako živé stříbro; proniká krev a kosti jako živé stříbro, vyžírá vníternosti jako živé stříbro, z částky vychází neproměněn zase z těla, a z částky zostává nestroven v těle jako živé stříbro; nebo žádná částka vníterností ho nepřijímá, do kterékoli se oddá.“

— Do kata tedy i se všemi léky z lihu a živého stříbra. Nu, cože by ste mi radili pro můj žaludek a proti oné těžobě? Užívať předce musím. Předpište mi něco.

„Nic!“ zvolal nemilosrdný lekář: „Můžete sice i víno i pivo skrovně piti: ale bodaj by ste se nebyli na to naučili; nebo najzdravší nápoj je čistá voda. Žádáteli zdráv býti jako ryba, pite ráno na lačno dva poháry čerstvé vody a dva na noc, a to každý den. Voda to je nápoj, stvořený od Boha pro každého; nepite tedy žádné pálenky. A já vám, milý rodáku, za to dobře stojím, že o pol roka opěť zdravé vníternosti míti, dobře jísti, dobře spati, a z toho ten najlepší účinek pro vaše zdraví cítiti budete. Posluchnite, prosím vás, mou radu. Predkové naši byli mnohem silnější lidé. Oni pálenku nepili, nebo ji ani neměli, ani neznali. Jen asi před tři sto rokmi od Němcův k nám se dostala. I to jen v apotekách prodávána byla jako lék, pod jménem latinským Aqua vitae, to jest: voda života. Niní ji diví lidé v Americe nazývají běsnice a mají pravdu.“

Já dobře zapamatoval sem si všecko, co mi doktor Kalinský radil, a ku povzbuzení mnoha tisícův lidí, kteří podobné neduhy mají, jaký můj byl, toto dodávám: že sem od toho dne radu doktorovu věrně nasledoval; ráno i večer pár pohárův čerstvé vody, a jen při obědě trochu vína nebo piva užíval, a už po čtverťroku tú najlepší proměnu při mém zdraví s radostí pozoroval. Od toho času dal sem výhosť všem pálenkám z domu mého, a odřeknul sem se jich do konce. Od třech rokův nepotřebuji ani doktora ani apotekáře.