ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Když hostinský na rozmnožování krčmí tak žehral, ozval se jeden z přítomných, překárajecí ho: „Závisť, pane hostinský, samá závisť!“

— Nikoli, můj vděčný pane!“ odpověděl hostinský: „Nemluvím proto, žeby někomu kus toho hanebného zisku záviděl. U mne zajisté žáden výše potřeby nápoje nedostává; aniž dovoluji, aby si někdo rozum u mne propil. Ale mi je úpřimně líto toho úbohého lidu. Z roka na rok stává se bezbožnějším, a to pro tú příčinu, že se krčmy rozmnožují. Čím víc příležitostí k opilstvu, tím víc opilcův. Znám města i městečka, kde v každém téměř domě nápoj se prodává. A nahlednite se do našich dědin. Kolik zemských pánův, tolik obyčejně i krčmářův. A jak mnoho jest i takých obcí, kde každý dom svoj kotel má, aspon míti smí. Kamže se to množstvo pálenky poděje? Snad ji do cuzých krajův vyvážejí, a s dobrým osohem prodávají? Nikoli! To se do ostatnéj kapky doma vystřebe. Ba ani to nedostačí. Panské a obecné krčmy musejí se z jiných stran zaopatřovati. A jako s pálenkou, tak to jde i s vínem. V uherské krajině rodí se ročně výše čtyr millionův okovův vína, ale z toho sotva jeden million do cuziny se prodá, ostatní vypije se doma, krom jiných drahých vín, které se z cuzých zemí k nám dovážejí. — Tak to s námi stojí! —“

„Závisť, samá závisť, pane hostinský!“ zvolal opět onen žertovník: „Naposledy není ani z polovice tak zle, jako vy to malujete.“

Tu pozdvihnul jeden starý pán hlasu svého a řekel: „Ba mnohem horší, než by ste pomysleli. Či ste právě nebyli svědkem toho neštěstí, které se těmto pánům stálo pro sluhovu opilosť, a jim leknutí, škodu i útraty způsobilo? Kdyby slúha byl třízvý býval, mělby ruku a řebra celé. Také smutné případnosti nejsou nic nového za našich časův. Či jest jedno město neb dědina v krajině, kdeby celé hromady opilcův se nenalezaly? Kdeby každodenně téměř nebylo vidno jednoho i vícej takých chlastáčův po ulici se potáceti, aneb někde v příkopě a bahně ležeti? kdeby nebylo slyšeti o rvačkách a krveprolití z příčiny opilstva? Kolko bezúmyselného poranění a zabití, kolko neštěstí při vozech, na loděch a pltěch, v baněch a solnicech, při roubání, shánění a plavení dřeva, kolko ohňův povstává z toho, když sobě lidé rozum propili?“

„Jako se rozmnožuje užívání tuhých nápojův, tak očividně rozmáhá se i chudoba a žebrota mezi obecným lidem. Naše slovenské kraje, vyjmemeli některé kouty mezi Tatrami a holemi, nejsou tak neúrodné, žeby svých obyvatelův vyživiti nemohly. Ale když požehnal pán Bůh na poli, jakože si jeho dary lid váží? Tu nepřestává z kotla se smuditi, až poslední zrno na zápravu se zarobilo. Tak ještě není tu čas, kde se zpívá: Rok nový zase k nám přišel, v němž má býti každý vesel: a hospodář už smutně hlavu opouští, nebo už kusa chleba v domě není. — Náš lid je usilovný a pracovitý a krajině najužitečnější; tu chválu mu každý spravedlivý soudce dáti musí. Dědiny téměř není na Slovensku, kteráby krom hospodářstva jiné výživy, nějakého řemesla, kupectva aneb obchodu neměla. Slovák zaopatřuje krajinu plátnem, řemeněm, dřevem a rozličným dřeveným, hliněným, rohovým a železným nářadím. On rozváží a roznáší dílo rukou svých i z jinde dovezené továry nejen po našej vlasti, ale i po súsedních krajinách, až do dalekého Ruska, Turecka, Řecka, do Vlach, přes moře do Egipta a Syrie, a někdy až hen do Ameriky. On je dobrý vozník po zemi i po vodě. On pracuje v baněch, při topení rúd, při vyrábení a rozrábení železa a mědi. On pouští se na robotu na všecky strany, jak mile se jař otvírati počíná. — Při tolké usilovnosti tolko chudoby mezi naším lidem! Která že toho příčina? Pálenka, která všecko ovoce usilovnosti zežírá. —“

„Mnohá obec dávno by se byla mohla od svého panstva odkoupiti, a svobodnou býti; — ale jakože se hospodáří s obecnými důchodkami? Znám jednu dědinu, kde se každoročně na dvětisíc zlatých na stříbře na obecné vynaloží; to jest jinými slovy: kde každoročně túto hroznou summu rychtář s vrchníky propije. — Jak bohaté byly předešle naše cechy! Najvětší páni, ba králi požičívali si od nich peníze. A dnes i tam samá žebrač! Proč? ,Řemesla zle jdou:‘ dostanete odpověď. A předce poctivá cecha kožkářská jednoho dosti chaterného městečka znala při svojej výročnéj pijatice, za tři dny, krom jiného nápoje, 60 okovův vína vychlastati, ačkoli sotva výše 80 mistrův, — ovšem samých žížnivých bratrův, — počituje. — — A co se ve mnohých stolicech děje, když zemanstvo úřady stoličné obnovuje, když volí těch, kteří o obecné štěstí krajiny pečovati mají: o tom haňba i mluviti. Jen jednu takou Reštauraciu na ukážku předložím. Ta byla jedna z pokojnějších a pořádnejších, a předce se při něj za tři dny, krom pálenky, 380 sudův, to je výše tisíc okovův, vína jen od samého pospolitého zemanstva vypilo.“

„Kdo si chceš té smutné zkušenosti nadobyti, jak velice opilstvo lid obecný zaujalo, poohledni se jen trochu v čas trhový a jarmareční, aneb v také dny, kde robotní lid svoj plat dostává, a to zvláště v městech baňských a jiných, kde lid stálý má zárobek a najvícej z hotových penězí žije; poohledni se jen, a sotva každého desátého uzříš při zdravém rozumě domův se ubírati.“ —

„A ještě kde ženy tomu proklatému nápoji navyknou, jako to u baníků a kováčův, u plátěníkův, šefraníkův a čipkárův, u pltníkův a roubařův už všeobecné je: — to je ohava nade všecky ohavy. Máme na sta příkladův, kde ženy, skleničku za skleničkou a pohářik za pohářikem, veliké domy a hospodářstva mužům svým propily. Předtím byla by si to poctivá žena téměř za hřích pokládala, pálenku okusiti: nyní se už ani děvka za to nezahaňbí. Ba vidíme často, že zhovadilí rodičové i jen dětem ten pekelný nápoj podávají. — Nu, či se potom může náš lid dobře míti?“

„Ale co duši křesťanskou najvícej zarmucovati musí, je to: že i jen ty dny a případnosti, kteréby každému křesťanovi posvátné býti měly, opilstvo svobodně poškverňuje a znesvěcuje. Nebo cože má býti křesťanovi každá neděle a svátek, každý sobáš, křest, vádka a pohřeb? Příležitosť, kdeby spasitelné známosti sobě nadobudnouti, k pobožnosti se probuditi, a v něj upevniti měl. A cože se hanebným zvykem světa a nedbalostí představených z těchto posvátných dnův a případností u nás stálo? Příležitosti k opilstvu a skrze opilstvo k tisícerým jiným neprávostěm. Tak udušuje se ve člověku všecko dobré! Vidíme zajisté, kdo se oddal na pití, zvláště na tú prokletou pálenku, ten ani na Boha, ani na rozum, ani na poctivosť nic vícej nedbá, a málokdy napraven býti může, ale silu a zdraví kazí, své povolání a svůj obchod, řemeslo, hospodářstvo zanedbává, jmění svoje mární, ženu i děti do hanby a bídy uvrhuje, a naposledy jako hovado hyne. Opilstvo je hlavní příčina toho, že se necudnosť a chlipnosť, záhalčivosť a zlodějstvo z roka na rok vždy víc mezi lidem rozpelešuje.“

„A přijdeli nějaká nákaza, jako horoučka, červenka, cholera a podobné nemoci: tu jen vidno zpustošení v lidu. Dosť umělých lekářův máme, a předce padají lidé jako muchy. A svět moudrý vidí to, ale nepohýná se, aby zametal pramen, vyrval kořen všeho toho zlého, totiž, aby zamezil užívání tuhých nápojův, zvláště pálenky.“

Počím starý pán mluvil, stála se ve světlici veliká tichosť. Hostinský přisvědčoval mu vždy hlavou a zvolal konečně: „Pravda, samá pravda, pane notáriuši!“

Ale nikdo neposlouchal řeč túto pozorněji, než Kalinský, který nyní opět přejal slovo: „Ne, milí rodáci, tobych si nikdy nebyl myslel. Bolí mne, že takové věci slyšeti musím. O také zkaženosti mravův mezi slováky neměloby nikdy slýcháno býti. A předce kteráže je jiná toho příčina, že se opilstvo a zvláště pití pálenky, té ohavné otravy, mezi lidem tak hrozně rozmohlo, než lakomstvo a ďábelská zisku žádosť u krčmářův?“

Ale hostinský, pokroutiv hlavou, odpověděl: „S dovolením, moji vděční páni! Připouštím, že krčmáři radi sou, když se mnoho pijákův k nim sejde, a peníze u nich troví; a tak že i oni vinni sou tím, že obce na chudobu přicházejí, a rozpustilosť a choroby mezi lidem se rozšiřují. Ale, můj vděčný pane, jestli vy pálenku otravou nazýváte, tedy povědíti musím, že těch otravníkův o mnoho vícej jest, než by ste na první pohled mysleli, a nejsou jen samí krčmáři. Víc nepovím. Mluvte vy, pane notáriuši. Vám to lepši svědčí.“

Táto slova promluvil k onomu starému pánovi, ku kterému se nyní i Kalinský obrátil s prosbou, aby mu vysvětlil, která je toho příčina, že se užívání pálenky asi od třiceť rokův tak velice rozmnožilo?