ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Náš pán richtár byl dobrý řečník. Byl on jen hospodář, ale člověk skušený; a uměl, ne sice učeně, ale rozumně a mocně od srdce k srdci mluviti. A předce řeč jeho neměla těch následkův, které sem očekával. Jen tři měšťané, kteří ještě do malého našeho spolku nepřináleželi, hlásili se jeden za druhým, že se žádají podepsati a k Braterstvu připojiti.

Víc než tito tří potěšil mne jeden zababraný, ošarpaný chlap, který jako opilec celému městu znám a právě proto Slopákem přezýván byl. Jej na cestě anebo v příkopě oslopaného naleznouti, nebyla žádná novina. Pomálu, z nohy na nohu, přibližoval se ku stolíku pána richtáře a žádal do Braterstva střízlivého přijat týti: Aby i jeho jméno do té veliké knihy zapsali; nebo sám že neumí písať, ale že křížik podpíše. Celé shromaždění dalo se do hlasitého smíchu a dlouho nemohlo se utišiti. Když trochu utichlo, obrátil se chlap ten k rozsmíchotěnému lidu a zvolal: „Najsmějte se jen do sytosti! I já se časem nejednomu z vás vysmějem. Býval sem i já někdy hodný chlapík, jako kterýkolvěk z vás. Ale pálenka, to vyznávám, mne hovadem učinila. Pro ni má dobrá žena tisíc a tisíc slz vyplakala. A moje děti, úbožátka přináležejí ovšem mezi ty, které boso a naho se potulují. Od toho času, co sem se do pálenky oddal, nemám chuti ani do jedla ani do práce; nejsem ani zdrav ani nezdrav; jsem jeden bídný, politování hodný člověk. Mám mnoho na svědomí. Bůh mi ráčiž odpustiť a pomáhať! Ale Bůh odpusť i těm, kteří mne k pálence svedli. A to sou všickni ti, kteří mi, když sem u nich v robotě býval, pálenku dávali. Ti mne pomálu k tomu naučili. Ale prokletá buď každá kapka toho pekelného nápoje, kteráby do tohoto okamnutí na můj jazyk přišla!“ —

Veliká tichosť nastala při této řeči jeho. Na všech tvářech čítať bylo podivení a nedověru. Já sám pochyboval sem, žeby ten úbohý člověk zostal věrný svému dobrému předsevzetí. Ale on stojí ve svém slovu. Neupokojil se, až byl do knihy Braterstva zapsán, a shromaždění se rozešlo.

Že se jich hned na počátku více k našemu Braterstvu nehlásilo, toho příčiny byly rozličné. Někteří, souce na pálenku příliš navyknuti, nazdávali se i potom, že ona jim pro zdraví potřebná jest a škoditi že jim nemůže, když ji do opití nepijí. Jiní si posměchy z nás dělali a prorokovali, že to svatouškování skoro přestane, a že našemu Braterstvu nezadlouho konec bude. Jiní by se byli asnad radi k nám připojili, ale zas jich mrzelo to, že povolavše tohoto neb onoho, i jich k založení braterstva sme nepovolali. Bohatším zas a vzácnějším nezdálo se slušné, do takého spolku se dati, do kterého i ten nejchaternější přináležeti mohel, jestli jen slib střízlivosti učinil. Oni mluvili: Střízlivými můžeme být i bez takého Braterstva, a cností svou nemá se člověk vyvyšovati a pýšiti. A že by se to ani nesvědčilo, hostovi, který tomu navyknul, rozoliše aneb jiné lepší pálenky nepředložiti. Jiní ještě jiné příčiny si našli, jakby se mohli sprostiti té pro každého člověka svaté povinnosti, vlastním odřeknutím se pálenky k tomu dopomáhati, aby se opilstvo vykořenilo, a tím aby dobřemajíčnosť a mravnosť mezi lidem se množila. Že páleníci, hostinští a krčmáři na naši stranu nepřestáli, to se rozumí.

My ale ostatní zostali sme si věrní. Od té hodiny vyhostili sme všecky pálenky z našich domův, a nedali sme ji nikomu víc, ani domácímu ani cizému, kdo nás navštívil aneb u nás robotoval. Poněvadž nás takých vícej v městě bylo, neostýchal se žáden v také případnosti do prosta povědíti, že náležíme ku střízlivému braterstvu, a že sme, lidu k dobrému ten slib učinili, žádné pálenky ani nepiť, ani jiným nedávať. Právě to nám často zavdalo příležitosť, jiných o této věci poučiti. Tím se stalo, že pomálu jeden za druhým spolu se svými rodinami ku nám zapisovati se dávali, potom jak u pána richtáře, kterého Braterstvo na ten rok za svého představeného vyvolilo, slib střízlivosti složili. O několik měsícův bylo nás už na dvě sto duší.

Naše stálosť měla dobré následky, ač tu i tu podivné pletky z toho povstávaly. Někteří robotníci, slúzi a tovaryšové řemeselníčtí nechtěli se našemu zákonu poddati, a žádali při robotě svou obyčejnou sklenici pálenky, a když se jim to odepřelo, odcházeli ze služby a z roboty. Tim mnohý z nás přicházel do úzkosti. Ale v také případnosti věrně sme jeden druhému pomáhali. Nechybělo i na takých, kteří lid obecný proti nám podpalovali.

Onino dvanácti vybraní údové našeho Braterstva scházívali se častěji; nebo zvláště na počátku nalezalo se mnoho, oč společně se poradiť potřebné bylo. Poněvádž tím způsobem malá vojna proti nám se zdvihla, museli sme se brániti, a bránili sme se šťastně. Jestli sme někdy na pohář vína nebo piva do hostince spolu vstoupili, a nějaký známý opilec k nám přisednul, tu vstala hned celá naše společnost a odešla, a hostinskému se povědalo, že my se žádným opilcem společnosť míti nechceme; a tak jestli si žádá, aby sme ho my navštěvovali i budoucně, nech podobným lidem hostinec svůj vypoví. Hostinský ale nedbal na naše napomenutí, a my nenavštívili sme ho vícej, ale nanosili sme se k jinému. Tento najprv se vymlouval, a chtěl nám osobitnou světlici dáti; ale my stáli sme na svém. A on usmýsliv sobě, ukázal všem opilcům dveře, nechtěje utratiti nás, kteří sme ku přednějším v městě náleželi. Nyní je onen hostinský sám údem našeho Braterstva, a neprodává žádné pálenky vícej. Proto ale nemá škodu; nebo i my časem radi se u něho zabavíme, i cuzým hostům, kde máme příležitosť jen jeho hostinci poroučíme. U něho zajistěn jest pokoj a bezpečnost, a není potřebné obávati se nejakých nepříjemností, do kterých člověk mezi opilci a rozpustilci snadno přijíti může.

Tak pomálu oddělili se střízlivci od těch, kteří se pálenky odřeknouti nechtěli, anebo jinými nápojmi se opíjeli. Zle obstáli při tom zvláště robotníci a řemeselníci, kteří v domě aneb krom domu pálenky užívati nepřestáli. Nedostali práce a zárobku. My zajisté obrátili sme se k takým, kteří žili střízlivě, a těchto napomáhali sme podle naší možnosti. To mělo velmi dobrý účinek. Mnozí robotníci a řemeselníci připojovali se k nám, aby staré své známosti nepotratili, anebo že nechtěli podlejšími a planšími býti, než jiní měšťané. Tak pomálu začali si to lidé za čest pokládati, že do našeho Braterstva, jakožto mezi lepších, náležejí. Ba i ti bohatší, kteří z počátku jakosi pyšně a z vysoka na nás pozerali, jeden za druhým k nám přistupovali. Rok nepřešel, a už viděti bylo dobré následky naší usilovnosti. Rvačky a bitky po dny nedělní přestály. Málokdy bylo vidno opilce, dětem na posměch po ulici se tackati. Lidé naučili se ze skušenosti, že robotníci, kteří pálenku nedostávali, o třetinu víc a lepše zrobili, než milovníci pálenky. My nelenili sme si lid vyučovati, a chudobnějších, kteří k nám přistali, napomáhali sme, jako sme jen mohli. Pamatné je při tom, že čím víc údův ku braterstvu našemu přibývalo, tím větší horlivosť u nich byla, jiných k němu nakloňovati. Nebo kteráže může býti větší a svatější rozkoš, jako ta, kterou cítíme, když se nám podařilo, duši zbloudilou na cestu pravou obrátiti, a blížního našeho od mnohého neštěstí časného i od věčného zatracení zachovati.

Ale podivu hodné je zvláště to, co onen Slopákem přezývaný chlap z ohledu na střízlivosť našeho města vykonal. Od času obrácení svého nepil ani kapku pálenky, jen vodu a mléko; tu i tu pak pohář vína když ho někdo ponuknul, i to s vodou. Aby zachován býti mohel, pomáhali sme mu a dávali robotu. Sila a zdraví na vidomoči se mu navracovaly. Ale i on nezanedbal nikde tím se chváliti; a rozprávěl každému, kdokoli ho slyšeti chtěl, že je zase šťastný od toho času, jako mu Bůh to vnuknutí dal, aby do střízlivého braterstva vstoupil. Jen prvé dva týdně že ho ďábel ještě pálenkou pokoušel; on ale že se s modlitbami k Pánu Bohu udatně proti němu postavil, a s pomocí Boží zvítězil. Chodí teď už spolu se ženou a s dítkami slušně ošatěn, a žádného dne nechybí ho zárobek.

Vídať ho nyní u sedlákův stávati a velikým hlasem, ano i výpoveďmi písma svatého proti opilstvu horliti. Jako opravdový apoštol střízlivosti často v neděli a ve svátek vyběhává do okolních dědin, a tam napomíná, prosí, přehovárá; má odpověď na všecko hotovou a nedá se nikomu a ničím pomýliti. Sedláci ho velmi radi poslouchají. Konec jeho kázně obyčejně jest: Já sem byl opilcem jeden a dvaceť rokův, a mnohou duši sem svedl na cestu nepravosti mé. Nyní jest má povinnosť aby Pána Boha se sebou smířil, a lidí, kolik mohu, od zkázy zachoval.

A v skutku on má najvětší zásluhu o to, že i některé okolní dědiny ku střízlivosti se obrátily. Z počátku dali se i dědinci do našeho bratrstva zapisovati: od roka ale mají už dvě dědiny podobné spolky samy pro sebe, a v třetí se nyní počíná. Bůh dá, že se to i dalej rozširovati bude; nebo dobrý příklad daleko účinkuje. Jdouli naši lidé do jiných obcí, nepřijímají žádné pálenky, nech se jim jakkolvěk ponouká. Přijdouli cuzí k nám, hned jim do očí padá ta proměna, která se u nás stala. Opilců nevidno: nebo i ti, kteří se ještě neobrátili, aspoň se hanbí, na ulici se ukázať. Některé předtím chlévům pobobné chalupy sou nyní už pěkně vystavené; chudobné děti čistě ošatěné; mladí i staří zdraví a čerství. Tak z roka na rok se všecko na lepší proměňuje, a příčinu toho zná každý. Cuzinci berou si často zákony našeho braterstva, které sme vytlačiti dali, se sebou. Věřím, že to dobré semeno i jinde se zakoření, a blahoslavené ovoce lidem přinese.