ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

„Množstvo hostincův a krčmí,“ odpověděl starý pan, „není jediná této zkázy příčina, ačkoli ovšem zavdávají příležitosť k opilstvu a ostatním nepravostěm. Ale mnoho dodává k tomu, že se pití pálenky tak hrozně rozmáhá, lacnota tohoto nápoje v přirovnání k vínu a pivu; a potom i to, že táto chlastanina z ledačeho napáliti se dá, z obilí, ze zemákův, z matolin, z ovocí, ze sliv, višní a čeřešní, z borovek: skoro všecko se k tomu nápoji užiti dá, kterým se, jako ste pravili, lidské zdraví z nenáhla a nevědomky otravuje.“

„Náš pán hostinský ale má pravdu, že počet těch, kteří lidí tímto jedem otravují, nezáleží jen ze samých pálenkářův a prodavačův pálenky. Sou ještě i jiní, kteří neumělý lid, chudobných i bohatých k pití tohoto jedu zvozují, kteří chudobu a smilstvo rozmnožují, a temnice, blazince a nemocnice bídníkami naplňovati pomáhají. To sou ti tak řečení vzácnější, bohatší a vzdělanější lidé. I z nich přináležejí mnozí mezi těch nemoudrých, ačkoli se sami za moudrých pokládají. I v jejich společnostěch, krom všakových domácích a cuzozemských tuhých vín, po kávě, po pivě, před obědem na dobrou chuť a před spáním na dobrou noc rozličné pálenky, rozoliše, arak, punč, krampampulu a jiné podávají. Mezi těmito vzdělanějšími, kupci, fabrikanty, řemeselníky, jest právě tolko takých, kteří k pálenému navykli, jako mezi pospolitým lidem. A právě proto nalezá se i mezi nimi tak mnoho neduživých a slabých, kterým doktor z domu nevychodí; a jejich děti sou hned od kořeně zkažené tvory. Tito vzácnější rozšiřují pití pálenky svým příkladem, nebo lid podle nich se zpravuje. Napomáhají ale zlý ten obyčej i skutkem. Nebo nech někdo do domu něco přinese aneb přiveze, uctívají ho obyčejně sklenkou pálenky. Oni dávají pálenku svým slúhům a slúžkám, svým nájemníkům a nájemnicem. Ba domnívají se ve své hlouposti, že sklenkou pálenky chuti a sily ku práci svým robotníkům dodají. Za chvílku ovšem zdá se, že pálenka člověka posilnila, a práce ubývá, ale nezadlouho nasleduje ospalosť, omrzelosť a slabosť. Robotník, který pálenku pije, podobný je pocestnému, jenž z počátku rychle běží, a jiných za sebou nechává, ale znenáhla se unavuje, a konečně daleko zůstává za těmi, kteří postupovali pokojným a pořádným krokem. To ti nemoudří vzdělaní lidé sami na sobě zkusiti mohli. To je dokázaná pravda, že ze dvou rově silných robotníkův ten, který žádné pálenky neužívá, víc udělá, a s větší opaterností práci svou koná, než opilec.“

Nízký jeden mužík, který se zdál být majetný sedlák, padnul notářovi do řeči a zvolal: Tak jest! To já dobře vím. Dva střízliví robotníci, kteří svou žížeň vodou aneb mlékem hasiti navykli, vykonají za den víc, než tří milovníci pálenky. Já takových v domě netrpím, a při tom se dobře mám. Opilec nehospodáří ani sobě, ani dětem, ani ženě, jakožeby mu mohlo tedy napadnouť, jinému osoh učiniť?

„Znám, pane kmotře!“ odpověděl notář, „že ste dom váš vypověděli každému, kdo pálenku miluje, a máte svůj užitek při tom: kdyby všickni počestní a moudří majetní lidé tak učinili, jako vy, nezadlouho bylby konec všemu tomu zlému. Ale když vzácnější sami zalíbení mají v tom nápoji, anebo ho aspoň obecnému člověku ponoukají, cože se od sprostého lidu očekávati může? — Nejsouli tedy i oni veliká příčina té zkázy?“

„Ba co víc, milí páni!“ pokračoval dalej notáriuš: „ti, kterých povinnost jest, o obecné dobré, o štěstí krajiny pečovati, sami často svou nerozumností, nedbalostí aneb i nesvědomitostí pomáhají pálenku rozšiřovať. Když za našich časův pán nějaké panstvo koupí, cože především na něm buduje? Pálenici. Na to nelituje žádných peněz; povolává mistrův z Německé, z Francúzské, z Anglické země, ba i hen z poza velikého moře, z Ameriky, aby mu zpravili nástroje , kterýmiby se co najvícej toho jedu natočiti dalo. Zná, že pálenka najvíc užitku mu nažene; na to nedbá, že ona tisícerým jiným na zkázu jest. Páni pronajímají často svoje pálenice a krčmy nesvědomitým lakomcům, kteří rozumějí úbohý, sprostý lid ku sobě vábiti. Pokolení Abrahamovo má k tomu zvláštní způsobnosť, sedláka k nápoji svoditi, a pomálu o všecko připraviti. Nemáli pospolitý člověk penězí, přijímá žid i obilí, ovocí, zemáky, husy a jiný hyd, peří, kože, máslo, sýr a jiné věci: ovšem všecko odpoly darmo. Anebo dává tolik nápoje na bradu, nakolik jen majetnosť poddaného stačí. Kde sou židi na krčmách, tam je lid všade chudobný a zkažený: o tom se přesvedčiti můžeš jak u nás, tak i v Polsku a Rusku. Na krčmě žid, bez Boha lid; aneb: Usaď na krčmu židáka, bude žebrák ze sedláka: povědá už obecné pořekadlo. A mnohý pán podobnému dráči, jenžto potem sedlákovým se vytálil, a ožebráčením tisícich z obecného lidu, který i krále i pána spláceti má, zbohatnul, ještě hajduka svého na pomoc posílá, aby dlužoby své posháněti mohel.“

„Kněžstvo tu i tu zažehře sice z kazatelnice proti opilstvu; najdou se tu i tam i školní učitelé, kteří mládeži v tomto ohledě naučení a výstrahu dávati neobměškávají. Ale kde to semeno padá do srdce opilstvím zatupeného a porušeného; tam nemůže přinésti užitku k spasení; a byťby se někde v srdci mladém ještě nezkaženém i přijalo, i tam moc jeho často zlými příklady starších a tisícerým pokušením udušena bývá. A i církevní osoby, byťby samy dobrým příkladem jiných předcházely, dopouštějí se ale té chyby, že svému služebnictvu a svým robotníkům pálenku dávají. Jestli pak církevníky své, zvláště po dědinách, počastovati chtějí, častouvají jich obyčejně sklenkou pálenky. Někde i ony mají své pálenice; ba na mnohých místech, zvláště mezi Rusňáky, pro malé důchodky, ani vyžitiby nemohly, kdyby své kotly neměly, a pálenku neprodávaly. Dařemné je tam potom všecko kázání a žehrání, všecko učení a vystříhání.“

„Povinnosť lekářův jest: o zdraví lidu pečovati. Jim je to dobře známo, jaké neduhy z pití pocházejí, a že každá nemoc o mnoho nebezpečnejší je tomu, kto zvláště ku pálenému navyknul, nežli takému, který ho neužívá. Ale skorobych myslel, že našim lékářům o to jde, aby chorých měli; nebo na zdravých nic jim nezáleží. Oni málokdy dávají naučení a výstrahu po domech, do kterých voláni bývají, a takým najmeněj, kteří sou vzácnější a majetnější.“

„Dobře to znají, jakou zkázu pálenka mezi lidem působí i ti, kteříby měli způsob a moc a vládu zlému tomuto konec učiniti. A předce až po dnes nic se neděje, aby se užívání té otravy umenšilo a zamezilo. Ale nic proti pravdě se neprohřeším, když povím, že tito lidé při tom očividném rozšiřování se pálenky svou nedbalostí a nesvědomitostí vícej zlého učinili, vícej vdovic a sirot, bídníkův a žebrákův, bezbožníkův a zločincův, zoufalcův a bláznův nadělali, nežby nepřítel a vojna nadělati byli mohli.“

Tu když stařeček náš mluviti přestál, zvolali někteří z přítomných: Jen dalej, pane notáriuši! — Všecko je to pravda! — Smutná ale pouhá pravda!

„Nu áno!“ odpověděl notář. Ale nač opakovati, co už pán hostinský pověděl? Pálenka hrozí zkázou všemu dobrému, co se v našej vlasti nalezá a děje. Tím meněj se pracuje o to, aby se užívání pálenky umenšilo, tím vícej sou lidé suroví, hloupí, lehkomyselní, marnotratní, leniví a chudobní a tím meněj vzdělanosti, pobožnosti a haňby mezi ními. Potom slyšeť žaloby, že mnoho chudoby mezi lidem. Ale kdože je příčina tej chudoby? Ten, kdo napomáhá rozšiřování pálenky. Chudoba a rozpustilosť přivodí k nesčíselným výstupkům, ku krádeži, klamstvu a zločinstvu. Málo se najde zločincův, kteříby si nebyli sklenkou pálenky ku zločinu smělosti a chuti dodali. Zbojník, zloděj, podpalič podpije se, a potom se odváží ku hříšnému předsevzetí svému. Na to se po dnes malý pozor dával při vyslýchání zločincův na soudních stolicech. Ale jen ohlednite jednoho za druhým těch, kteří v temnicech zavězeni sou, a naleznete jich, aspoň polovici, opilcův. A potom se naříká, že temnice tomu množstvu zločincův už nedostačují. Kdože ale rozmnožuje výstupky? Ten, který má moc a způsob užívání pálenky zameziti, a nezamezuje ho. — Ale víc o tom ani slova.“

Tu vstal jeden pán v atillovém kabátě, kterého sem radním pánem nazývati slyšel, a doložil: Pane notáři! Ještě jedno ste zapomněli, totiž to, že opilec i před právem obyčejně lepši obstojí, než třízvý.

“Toby bylo!“ zvolal notář s podivením.

— To pod jistým tak máte! — odpověděl radní pán. Nevíteli, že pro opilosť umenšuje se zločincovi jeho přestoupení a pokuta? Tu mluví se obyčejně: Nebyl sám při sobě, byl opilý. Kdyby byl třízvý býval, jistě by se nebyl toho dočinil. — — Ale taková výhovorka není spravědlivá a nemělaby nikdy platiti. Počím zajisté člověk třízvý jest, zná, že když se zvláště tou besnicí rozpálí, nemůže za sebe státi, či se v najbližší hodinu marnotratnosti, smilstva, rouhání, poranění anebo i vraždy na blížním svém nedopustí. Pálenka odběrá člověku rozum, otvírá mu bránu ku všelikým nepravostěm a zločinům, a uvrhuje ho do haňby, do temnice, do pout a na popravní místo. To on za třízva dobře zná, že do takého neštěstí i sám upadnouti může, jaknáhle si rozum propije: a předce leje nápoj do sebe. A potom by mu jeho opilosť za jakou takou výhovorku sloužiti měla? — Tak to bylo předtím v sjednotěných obcech Amerikanských. Ale jako přestáli opilstvo za vyhovorku zločincům přijímati, tak poznali, že se i počet zločinův značně umenšil. —

Táto rozprávka, která mnohé hádání mezi přítomnými způsobila, trvala až do noci, a ještě nebyla skončena, kdyť sme se Kalinský a já na odpočinutí odebrali.