ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Tak mluvil sem, a zdálo se, že řeč má nebyla dařemná.

„Dobře povídáte, pane kollego!“ řeknul starý doktor: „Kdyby to jen tak snadno i ku skutku přišlo. Ale vy ste mladý, vám se to všecko snadější vidí; mne ale staroba váhavějším činí. Věřím, že my Slováci nejsme ani lepší, ani horší od Angličanův, Rusův, Amerikánův, a jiných. Ale náš lid nedá se kývati a klátiti, jako trestina větrem. Čemu raz navyknul, od toho tak lehce neodstane, ať si je ono dobré aneb zlé. Řeknite mi jen na příklad, cože si počnete s těmi mnohými krčmami jen v našem městě, kde každý měšťan má právo pálenku i páliti i prodávati; a cože učiníte s těmi mnohými celému městu známými opilci, aby se obrátili, a pálenku do konce zanechali?“

Na tú otázku byl sem připraven, protož sem hned odpověděl: Cele takby si začal, jako si i jinde v této věci začínají. Myslíte, žebych od pijákův počátek učinil, jich ku založení braterstva střílivosti nahováral? Nikoli! Tu vím po předku, žeby má práce stracena byla. Ale započnu od počestných a pořádných lidí, kterých to nic nestojí, pálenky se odřeknouti, na příklad, páni moji, od vás. My se zavážeme a podpíšeme, že ani my, ani nikdo v našem domě žádné pálené piti nebude, a že i naše přátely, příbuzné a známé k tomu přemlouvati chceme, aby i oni ten závazek podepsali. Ne opilci, ale střízliví a mírní lidé musejí počátek k takému braterstvu učiniti. Či je to taká nesnadná věc?

Na to onen bohatý měšťan odpověděl, nedůvěřivě se usmívaje: „To ovšem nesnadné není, ale také ani nic neosoží. Já bez toho nepijem žádné pálené, jakéhokoli je ono jména. Načby sem se tedy měl dati do takého braterstva střízlivosti? Pro mne to potřebné není, odříkati se nápoje, který mi bez toho nikdy ani do ust nepřijde. Toby byla, věru, jedna směšná věc.“

Tu mi vzal náš pán farář z ust, co sem odpovědíti chtěl, a řekl k onomu měšťanovi: Milý můj, to já dobře vím, že se v málo domech tak pořádně a střízlivě žije, jak u vás; a že ste úpřimný podporovatel všeho toho, co našemu milému slovenskému národu ku štěstí slouží. O tom není žádné pochyby. Ale cože by ste tomu odpověděl, kterýby vám řekl: Já sem krom toho s tělem s duší národu našemu oddaný, a dalby zaň vděčně krev i život. Pročžeby sem se tedy měl v čas potřeby k jiným vlastencům připojovati, a s ními držeti? Anebo, cože by ste řekli tomu, kterýby vám v čas ohně pověděl: Já súsedův mých úpřimně milujem; můj dům ale není v nebezpečenství, tedy mi není potřebné u jiných hasiti. — Vím už po předku, cobyste takému spoluobyvatelovi odpověděli. Braterstvo střízlivosti je spolek dobromyselných lidí ne pro nich, ale pro jiných potřebný. Udové takého spolku bez velikého ustávnání už tím samým mnoho dobrého vykonávají, že se, jiným jako na výstrahu oddělují od těch, kteří vícej-meněj nápoji oddáni sou. Že se oni odřekli tuhých nápojův, to slouží za příklad jiným, povzbuzuje pozornosť u milovníkův nápoje, tak že se o tom dálej vyzvědávají a sami u sebe rozmýšleti se počínají. Kde ale lid rozmýšleti se počíná a zpytovati: Či užívání pálenky, i když se ona mírně pije, je nezdravé, nebezpěčné a hříšné? tu v pravdě už první krok ku polepšení učiněn jest.

A ctihodný měšťan přisvědčil pánu farářovi a řeknul: Dost o tom, dvojíctihodný pane; máte úplnou pravdu. Sem dokonále přesvědčen, že je to povinnosť každého statečného měšťana, k takému spolku se připojiti, a ten přirozeným způsobem nemá záležeti z pijákův, ale ze střízlivých lidí, kteříby jiným za příklad sloužili.

„Nejen to;“ dodal sem já: „ale podobné braterstvo už proto je užitečné, že těch, kteří od pijanstva ještě pošpiněni nejsou, i na dalej od něho čistých zachovává; a i takých, kteří se nazdávali, že jim sklenka páleného neškodí, ale pro zdraví právě užitečná jest, od něho odvodí, a jich o tom přesvědčuje, že člověk ani by nepomyslel, jako ho i mírné užívání palenky, proti všemu dobrému předsevzetí, do propasti nestřídmosti zavést může. Nebo, pokuď žádných zlých následkův při sobě neskusil, říkavá každý: to mi neškodí.“

Tu ohnivý náš přísažník padnul mi do řeči a zvolal: „Neokolkujme mnoho. — Já sem při tom. — Ruku na to. — My ho začneme, to braterstvo střízlivosti.“

Já podav mu ruku, řekl sem: „Nuže tedy, beřem vás za slovo. Jen se sjednoťme, a buďme jedné mysli: tak, co je najtěžší, přemoženo bude. Počátek bývá obyčejně najnesnadnější.“

Všickni podali sme si ruky a braterstvo střízlivosti bylo založeno. Slíbili sme si svatě; že se páleky i každého tuhého nápoje navždy odřekneme, je z našich domovův vyhostíme a ani domácím ani cizému nikomu nepředložíme; že žádného slúhu aneb služku, kteříby pálenku pili, do služby nevezmeme, a ji nikdá robotníkům a robotnicem piti nedáme.

„Tak nám pomáhaj Bůh!“ zvolal pán rychtár: „Já sem to vždy pozoroval, že kteří na tú prokletou chlastaninu nenavykli, vždy sou lepší robotníci, než milovníci pálenky, a bylby sem už dávno pálenku z mého domu vyobcoval; ale to nešlo. Byliby mne vysmáli, a nebylby žádné služebné čeledi a robotníků dostál. Jeden hospodář to nevyvede, aby se pálenka čeledi a robotníkům nedávala. Kde ale vícej domův razem to započnou, tam to půjde.“

Střetli sme se tedy, ještě víc hospodářův k tomu nakloniti, aby se k nám připojili, a jména takých hned sme si naznačili, kteří střízlivý život vedli, a kterých to mnoho nestálo, pálenky se odřeknouti. Vyučováním a přesvědčováním účinkovali se na všecky strany mezi bohatými i chudobnými. Nutěním a násilím v takých věcech nedá se nic vykonati. Každou neděli scházívali sme se spolu, aby sme jeden od druhého zvěděli, jako se naše předsevzetí daří. A když sme mysleli, že nás už dostatečný počet jest, umínili sme si veřejné shromaždění, do kterého každý svobodný přístup měl, držeti. Tam se mělo lidu představiti předsevzetí, tam přečítati i zákony našeho spolku, aby se pod ně podepsal každý, kdokolvěk by údem braterstva střízlivosti býti chtěl. Otcové čelední měli podepsati tyto zákony nejen svým jménem, ale i jménem svých manželek a dítek.