Cesta na sever

Člověka potěší, když shledá, že knihy nelhou. O Bergenu je psáno, že tam často prší; a pršelo tam vskutku, až to pleskalo. A je psáno, že nad ním se tyčí sedm horských hřebenů; já spočítal jenom tři, neboť ostatní byly v mracích, ale věřím, že jich je sedm; Norové jsou poctivci a nebudou chtít cizinci namluvit něco, co není svatá pravda.

Proto potvrzuji, že Bergen je staré a slavné město hanzovní; po té hanze^[110] tu ještě zbývá Německé nábřeží neboli Tyskebrygge se starými prkennými domečky; a Hanzovní muzeum, kde se uchovaly truhly, do kterých hanzovní kupci zamykali na noc učně a písaře, aby se netoulali a aby jim nebylo zima; a staré obchodní domy, zborcené jako harmonika, s vysunutým vikýřem, do kterého se po kladkách vytahovalo zboží přímo z lodi.

A pak je tam rybí trh, páchnoucí nepamětnou rybinou a plný modrých a stříbrných ryb; a staré uličky z prkenných, bíle natřených, tuze milých domků; ale těch už mnoho shořelo, a následkem toho Bergen vypadá většinou jako město moderní a blahobytné. A je tam starý kostel Tyskekirken, do kterého se platí vstupné; ale stojí to za to, neboť uvnitř je pěkný gotický oltář a staré votivní obrazy, znázorňující početné a dobře živené kupecké rodiny; a nadto se tam zrovna koná svatba, zrzavý námořník si bere pihovatou dívku, jež panensky pláče, zatímco je sezdává mladý pastor, vypadající jako rekordman ve skoku na lyžích; též příbuzní, dílem v hedvábí, dílem ve smokingách s frakovými kravatami, dojatě a slavnostně slzí; a tak člověk mimo nadání přijde na své peníze.

A ještě je v Bergenu Hakonova korunovační síň a Rosenkrantzova věž; a zrovna pod nimi kotví loď, která nás poveze na Trondheim. Pozdrav bůh, lodičko; už jsme tady.