SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Skane

Jezera pšenice pod křídly větrníků, země se úrodou chlubí, jdou nitě potůčků houštinou tavolníku osvěžit staleté duby. Kamenné stodoly jak tetky blahobytné v strakaté zástěře si uprostřed luk sedly, červeným domečkem šťavnatá louka chytne, červené dvorce svítí v hlubokém stínu jedlí. Pastvinám kraluje rod těžkých valachů, kadidlem sena voní požehnaná země, paprsky kopretin a prsty palachu[158] laskají tichých krav houpavě plné vémě. Kameny starých run v úrodném údolí posvátně míjejí velcí a čistí voli; tu dnešní úrodu minulost nebolí, ať byla jakákoli. Zvoneček kostela nad krajem se snopy svolává k večeři svou boží vesnici: smí cizí vetřelec ze zlobné Evropy žít s sebou tento mír — a smeknout čepici?



[158] palach — rákos