ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Pravda, byla to pěkná loď; byl to zbrusu nový poštovní parník se vším pohodlím, jehož si může přát skromné lidské srdce; celý malér byl jenom v nákladu, který ta loď vezla na sever. Tím nemíním zelí, mouku a takové věci, které jsme naložili pod Bergenhusem; ale horší to bylo s nákladem duchovním, jenž pozůstával z hromadné výpravy jakési americké církve nebo křesťanské společnosti, která jela někam na Nordkapp; neodvážil jsem se zeptat se jich, co vlastně jsou, z obavy, aby mě neobrátili na svou víru.

Nevím tedy přesně, čemu ta americká církev učí; pokud bylo možno zjistit, tož 1. hází s bujarým povykem lanové kroužky na kolíky nebo honí po palubě takové dřevěné kotouče, které se pletou ostatním cestujícím mezi nohy, čímž se ta svatá obec vítězně a nadobro zmocnila celé lodní přídě, ještě než jsme zvedli kotvy;

2. s ohromující družností a živostí zapřádá hovory jednak mezi sebou, jednak s druhými pasažéry; následkem toho rázem opanovala celou lodní záď se všemi sedátky a lehátky, jež ostatně hned obložila svými šálami, romány, biblemi a taškami na znamení svého trvalého užívání a vydrženého vlastnictví;

3. zpívá u stolu křesťanské válečné písně, takže zatlačila nás ostatní, neorganizovanou a slabou menšinu, i z lodní jídelny;

4. dává dohromady samé společenské hry, tance, zábavy, hromadný zpěv, pobožnosti a jiné radovánky; nejspíš pěstuje jakési radostné křesťanství a bez oddechu šíří kolem sebe nevinné a bohulibé veselí ducha; říkám vám, bylo to děsné;

5. horlivě provozuje účinnou lásku k bližnímu, ujímajíc se lidí stížených mořskou nemocí, psů, novomanželů, dítek, námořníků, domorodců i cizinců hlavně tím, že je oslovuje a povzbuzuje, že na ně bodře pokřikuje, zdraví je, usmívá se na ně a vůbec je ohrožuje samou přívětivostí; i nezbylo nám ostatním než se zabarikádovat v kabinách a tam se tiše a urputně rouhat. Bůh buď milostiv naší duši!

Je to tu vlastně krásné; jen se podívej, ten tichý a světlý fjord mezi skalami Nord-Hordlandu a žulovými břehy holých ostrovů; jen se podívej, ten západ slunce vlhce a růžově rozlitý po celém nebi, po širém moři, mezi horami, jež mlžně a indigově modrají; a ta rybářská loď, co nás přízračně míjí se svým červeným světýlkem, — bože, jak je to krásné! A svatá obec počala v božském večeru mečet duchovní hymnu.

Zdá se, že přijímá za své členy hlavně dámy jistého věku; po pravdě řečeno, byly to spíš báby jako kyrysníci, krom několika vetchých, dřímajících, víceméně stoletých stařenek; potom šedesátiletý šotek v sukýnce nad kolínka a v dětském kloboučku, jedna dáma s kobylí tváří, jedna s nádechem lupusu^[111] a jedna bez nápadné tělesné vady; hlouček vdov různých věkových stupňů od nabarvených vlasů až po stříbrné šediny; jeden pán s veverčími zuby a jeden letitý, drobný čipera, podobný sušené šprotce a trpící patrně na játra; skupina starších dívek celkem statečně nesoucích svůj stav; zkrátka vypadalo to jako obyčejný dobročinný spolek, ale nemělo by jich být tolik pohromadě; to prostě pobuřuje. A neměli by zpívat ke cti a oslavě Stvořitele. Nebo aspoň tady ne. Kdyby jim někdo řekl, koukejte na Jeho dílo a slávu Jeho a držte ty zobáky —

Teď církev dozpívala a rozhlédla se kolem. Dáma s kobylí tváří si nasadila skřipec. „Isn’t it nice?“

„Wonderful!“^[112]

„A co budeme hrát teď?“

Prostě nezmaří; to je úžasné, jakou sílu lidským duším dodává víra!

*

Takhle to dál nepůjde; pojďme ty americké svaté naházet do moře; nebo pojďme se aspoň rouhat těm dřevěným kotoučům, co postrkují po palubě; já vím, je to těžký hřích, ale ať je aspoň nějaká zábava! A pojďme se napít, aby do nás vstoupil zlý duch vzpoury; a pak, široce rozkročeni a utahujíce své opasky, kopneme do těch jejich kotoučů a rozmetáme jejich kroužky: Jděte spát, svatí! Tady jsou lidé, kteří mají nějaké delší řízení s večerem, mořem, oblohou, mlčením a tak dále; koukejte mazat, nebo se něco stane.

Ale nestalo se nic, neboť na norských lodích se neprodává alkohol.

*

Byl to patrně zázrak. Američtí svatí zrovna chtěli načít novou hymnu, a jejich duchovní pastýř — byl to obtloustlý agent se spásou, hubu měl jako šlejfíř a jako odznak své duchovní hodnosti nosil bimbající se křížek asi tam, kde obyčejní lidé mají ledviny, — tedy tento duchovní pastýř nafoukl na píšťalce áčko; a ta nejtlustší svatá vylezla na pódium, sedla si na bedničku s ampliónem, zavřela oči a otevřela ústa, aby pěla; v tu chvíli jí pod sukněmi spustil řinčivý a svrchovaně světský foxtrot. Ctihodná dáma vyskočila, jako by si sedla na řeřavou plotnu; ale duchovní pastýř se ukázal velkým mužem; prostě zastrčil áčko do kapsy u kalhot a zatleskal. „Well, let us dance!“^[113] A vzal k tanci dámu s lupusem.

*

Ráno na širém moři; to asi plujeme kolem výběžku Stattland; tady v otevřeném Sildegapetu to vždycky drobet houpá. Je to taky hned vidět; několik lidí na palubě čile a bez námahy zvrací, zatímco jiní s tím mají zoufalé potíže. Církev zůstala v kabinách; asi se modlí.

Jen se podívej, není-li to krása: to šedé moře s bílými hřebeny vln; a po pravé ruce holý, zubatý, svalnatý břeh Norska; a ti křičící rackové, jak se plavně nesou na dlouhých vlnách větru. Můžeš se dívat do zvířené kýlní vody; je zelená jako skalice zelená, jako malachit, jako ledovec nebo co; a zuřivě zpěněná do běla, vroubená ornamenty pěny, koukej, ta cesta za námi, značená pěnou až po obzor; a jak to hází tou rybářskou bárkou, stojí na ní člověk a mává na naši loď tlapami jako polární medvěd —

„Hallo,“ huláká duchovní pastýř a mává na něj čepicí; zřejmě to činí jménem své církve, Spojených států a křesťanského světa vůbec.

*

Už je zase fjord sevřený skalami z obou stran; voda se ztišila, je milostně hladká a zářivá; církev vystupuje na palubu a rozdává úsměvy. „A fine day!“ „How beautiful!“ „Wonderful, isn’t it?“^[114] Ovečky se zabalily do plédů a obsadily veškerá sedátka; načež si na to vzaly brejle a počaly číst romány a jiné svaté knihy, horlivě klepajíce o svých přátelích v Americe. Duchovní pastýř je obchází, bodře poplácává stařenky a hlaholí; zdá se, že vůbec převzal na lodi velení. Co dělat, jsme všichni vydáni všanc jeho lidumilnému působení; ten chlap nás ještě spasí, nevysadíme-li ho násilím na nějakém pustém ostrůvku. Spojil bych se na to s několika muži, ke kterým mám důvěru; je to jeden norský novomanžel, který si právě vzal chudou, hezkou a chromou dívku; jeden pán, který vypadá jako italský hrabě a jede s krásnou černou paní; jeden podvodník v texaském klobouku a khaki košili, který věčně sedí u piva a vypravuje lidem o životě kovbojů, zlatokopů nebo lovců kožišin; zkrátka bylo by nás na to dost, ale nemůžeme se jaksi smluvit, protože se na lodi nedostane nic pořádného k pití. Ikke^[115] alkohol, to je ta bída.

Konečně loď přistává v Alesundu; je to pěkný, větší přístav řádně páchnoucí rybinou. Americký pastýř organizuje vpád své církve do Alesundu; a my druzí, my se podíváme, co se tu dostane koupit. Pravda, v každém druhém obchodě prodávají mnohoslibné láhve, na kterých je psáno, že to je rumový nebo ananasový nebo punčový extrakt; ale žádný alkohol nemají. Ikke alkohol, říkají rozhazujíce rukama. Cože, ikke alkohol? A co tu tedy pijí stateční námořníci? Ikke alkohol, opakují a krčí s politováním rameny. Divné město, ten Alesund.

Dobrá, nechtě si to; však my pojedeme do Molde. Molde je prý město květů; to by bylo, aby se tam nedostalo něco koupit! Tak tedy Molde; pěkné město, a mají tam na druhé straně Romsdalsfjordu krásné špičaté hory; a zahrádky plné růží a ostrožek; a dřevěný kostel, ale tam už vnikl americký pastýř a začal kázat. Kvetoucí město, pravda; ale ikke alkohol. Sorry, povídá prodavač, ale tady se žádný alkohol nedostane; tady nemáme vinmonopolet.^[116]

Dobrá, nechtě si to; však my se teď na loď nevrátíme, ať si tam ta církev zatím řádí, jak chce; ať obrátí na víru třeba kapitána nebo styrmana^[117] i s mužstvem; pojedeme tady přes ty hory na Gjemnes a tam se někde zase nalodíme. Auto už zatroubilo, zahrkalo, a najednou stop; do vozu se cpe duchovní pastýř se třemi ovečkami a sedl si nám víceméně na klín. „A teď můžeme jet,“ prohlásil bodře; načež počal pokřikovat na děti v Molde, městě květů: „Hallo, hallo! Do you speak English?^[118] No? No? No! A ty tam, ty umíš anglicky? Ne? Nu tak mluv, chlapče! Copak neumíš anglicky?“ Apoštol z Massachusetts to nemůže ani pochopit, i obrací se na mne: „But you speak English, yes? No? No? A odkud to jste? Z Prahy? Yes, Prague. I was in Prague. Very nice. Moc pěkné město.“

„Wonderful.“

To jsme jeli ronsdalskou riviérou podle Fannefjordu; krásné místo, modrý fjord, hory jako v Alpách; bože, chtěl bych to vidět, ale pastýř se pořád vrtí a naklání k ovečkám. Všude tu jsou farmy na stříbrné lišky, a rybáři tu suší tresky rovnou na zdích chalup, to jsem ještě neviděl; musí to být těžký život, když si člověk pomyslí, jak taková treska smrdí. Zatím pastýř rozvíjí své názory o výchově dětí nebo o čem; ovečky kývají hlavami a s obdivem piští yes, indeed a how true;^[119] potom si duchovní vůdce narazil hlavu o střechu auta a ztratil řeč; i podíval se oknem na žulové hory —

„Lovely, isn’t it?“

„Wonderful!“

„Well, o čem jsme to mluvili —“

Jelo se lesem a dolem, po deštivé planině smutné jako konec světa, pod sněhem hor, podle rybářských dědin; neúnavný pastýř zatím zurčí o tom, co by paní Jacksonová neměla dělat. How true! Yes. Indeed. A tahle smutná voda, to je asi Tingvollfjord, a tahle veselá voda, to je snad Batnfjord; a duchovní rádce probírá angínu, rakovinu a jiné případy; to jsou samé mravní choroby, tvrdí; jen mravní, ano. Yes. Right. Isn’t it so?^[120] Konečně Gjemnes, přístaveček jako dlaň, tři lidé tu čekají na motorku do Kristiansundu; nahoře sníh na zelených báních hor, dole zelená voda plná hnědých chaluh; je to jako zlatý a zašlý vzorek na zeleném brokátu. „Do you speak English?“ hlaholí duchovní pastýř a shromáždí kolem sebe ty tři čekající; nerozumějí mu a ocitají se v agónii rozpaků, ale to mu nevadí; plácá je po zádech a mluví vesele dál. Dobrák, jen co je pravda.

A pak přijela motorka, co tady po fjordu rozváží lidi. Apoštol nalodil svou církev a teď hledá, koho by oslovil. Církev obsadila všechno, na čem se dalo sedět, a jala se pilně štěbetat; i byl kolem pěkný fjord, a byl téměř večer; hory dýmaly parou ze spadlého deště, sklenula se duha, voda zezlátla a hedvábně zrcadlila modravé skály; zdola pulsuje šroub lodi a žoviální hlas pastýřův. Zvláštní, tam uvnitř fjordu bylo všechno tak požehnaně zelené, jako zahrada; čím blíž k moři, tím holejší skály, až není nic než holý kámen, tu a tam rybářská chata, a na šedých balvanech jakési velké díže; to asi je na solení tresek. Ani stromečku nikde, jen zahnědlé čupřiny trávy mezi balvany; tady zem nedá člověku nic než tu skálu, aby na ní sušil své ryby.

„Pěkné počasí, ech? co?“ provolává pastýř.

Yes, lovely.

Wonderful.

A tohle je Kristiansund, metropol tresek, chcete-li to vědět; dřevěné město, samý obchodní dům, samý vikýř na zboží; šedé, zelené, červené domky nahloučené kolem přístavu; a na hřebenu každé střechy samý racek, jakživ jsem neviděl pohromadě tolik racků; snad tu konají nějaké duchovní cvičení.

Tak tady musíme zpátky na naši loď; ale dostali jsme přírůstek, povezeme fotbalisty z Kristiansundu na zápas s Trondheimem; celé město doprovází své hrdiny k lodi. Ba i místní psi se seběhli a vrtí nadšeně ocasy. Duchovní pastýř září, neboť má rád davy; naklání se břichem přes zábradlí a obtěžuje vlídným pokřikováním zdejší psy. Co má takový pes dělat? Svěsí ocas a zmizí. A tu ten velký muž srdečně oslovuje místní lid. „Do you speak English? Yes? No? Pěkné počasí, co? Hahaha!“

Zavíří šroub, loď odráží od přístavu; celý Kristiansund mává klobouky a zdraví své národní hrdiny trojnásobným voláním slávy nebo čeho.

Duchovní pastýř točí čepicí a děkuje za hold Kristiansundu jménem Ameriky a celého vzdělaného lidstva.

*

Prosím vás, styrmane, kde se tady v Norsku dostane kapka alkoholu? Dejme tomu, že potřebuju zapít zlost, utopit červa, napít se na kuráž nebo tak; nedá se nic dělat?

Nedá, pane; tady je svaté pobřeží. Od Bergenu až po Trondheim ikke alkohol. Až v Trondheimu je vinmonopolet, potom v Bodo, Narviku a Tromso; tam dostanete koupit, co chcete. Ale tady ne, řekl styrman melancholicky; tady bydlí samí svatí lidé. U nás je sic na líh státní monopol, ale každé město si může samo odhlasovat, smí-li tam vinmonopolet prodávat nebo ne. Tady se dřív pívalo, pane, mávl styrman rukou. Ale v Trondheimu je to dobré.

*

V Trondheimu^[121] jsme z té lodi v noci uprchli. Jak říkám, byla to dobrá a nová loď; celý malér byl jenom v tom nákladu, který vezla.