ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Nic se neboj, šuhajíčku, však jsme oba mladí:
Co nemáme, to mít můžme — jen se mějme rádi!

Chudobná jsem, než mladá jsem: co mně do chudoby?
Zdravé ruky obě mám a — Hronka ráda robí.

Ty doneseš, já navařím, zasednem’ si k stolu:
Najeme se, napijem’ se, pomodlím’ se spolu.

A Pán Bůh jest i náš otec, králť i naším králem;
Žijem Bohu, králi, lidu: spokojni jsme s málem.

V létě písně zapějem’ si, přijdeš-li k okýnku,
V zimě dím ti rozprávečku při jasném komínku.

Ty nakosíš, já nahřebem; naseješ, já nažnu:
Nebudem mít ni komůrku, ni stodolu prázdnu.

Malá jest má chaloupečka: uhni se, když přijdeš;
Doufám však, v naději zklamán z chaloupky nevyjdeš.

Čisté serdce, věrné slovo, milé přivítání
Dám ti, ba i kytku kvítí, i žert ku zasmání.

Dcera Hronu jsem já, líce jsem nelíčeného:
Co já zpívám, to zpívám ze srdce upřímného.

Pokud Hron náš téci bude, budu při něm bývat,
S družičkami, Slovenkami, vedno písně zpívat.

Hore Hronem, dolů Hronem duha vodu pije:
Kdo si Hronku zamiluje, ať žije, ať žije!

Nic se neboj, šuhajíčku, však jsme oba mladí:
Co nemáme, to mít můžme — jen se mějme rádi!