ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Přes dolinu tichá řeka šepce,
Vedle řeky bílá cesta běží,
I řeka i cesta povýš města;
A dle cesty, tam na příkrém břehu,
O samotě stojí kříž kamenný,
Kříž kamenný Krista Spasitele.

V noci němé němá cesta běží,
Luna lesklá, lesklá řeka šepce:
Hoj, kdo to tam jde po tiché cestě,
Kdo se dívá tam na lesklou řeku?
Zda to cizí spát chce pode křížem,
Neb to žebrák čeká na almužnu?
Ani je to cizí pode křížem,
Neb kdo spát chce cizí v pustém poli,
Ani je to žebrák pro almužnu,
Neb kdo žebrák žebře v pusté noci:
Aj, Svatoboj to Svatoplukovič,
On to stojí při kamenném kříži,
Stermým zrakem ponad lesklou řeku,
Ponad řeku do luny se dívá,
I vyroní selzy z kalných zraků,
Padá selza po šedivé bradě.
A on snímá zlatostrunnou harfu,
Snímá harfu s vysokého plece,
Harfa upí tichým větrem noci,
Lkavě upí luny lesklým světlem,
Hlas se třese po třesavé vlunce:

Vůkol stermí nebenosná Tatra
A pod Tatrou rozlehlé Slovensko;
Přes Slovensko Váh, i Hron, i Nitra,
Po jich břehách pravoslavný národ,
Pravoslavný národ to Slováci:
Ó, kdes ty má pravoslavná choti,
Pravoslavná choti má, Slovensko?
Kdeže dlíš ty, či u bystrém Hronu,
Či u Váhu, či u svaté Nitry?
Tebe hledám, pravoslavná choť má,
Tebe hledám z města já do města,
Z dědiny tě hledám do dědiny,
S vrchu na vrch vláčím nohy svoje,
Z doliny je vláčím do doliny. —
Ach, vy děti, děti moje dobré,
Vy pijete Váh, i Hron, i Nitru,
Kalné moje selzy to pijete!
Ach, vy kraje, kraje moje dobré,
Čemu vy tak bolně žalostíte?
Hledím na vás, vy moje dědictví,
Než dědictví na vás nenacházím!
Vidělas ty choť mou, lesklá luno,
Vidělas ji za stoletím dávným?
Čis ji viděla ty, vlunko tichá,
Vidělas ji ve mhle tmavé Tatry?
Nuž jí rciž ty, stříbrozraká luno,
Že ji hledám stoletím již dávným!
Nuž jí rciž ty, vlunko tiché řeky,
Že ji hledám ve mhle tmavé Tatry!
Ach, kdes ty, má pravoslavná choti,
Pravoslavná choti má, Slovensko?

Hlas se třese po třesavé vlunce,
Luna bledne, blednou jasné hvězdy,
Již nad Tatrou růžolibá záře.
A Svatoboj na plece si harfu
I odejde vzhůru lesem dlouhým,
Na Zoboru zmizne s pervým světlem.
Nikda ve dne nezřet Svatoboje;
Než když v tiché noci luna svítí,
Nad řekou ho vidět pode křížem,
Pod kamenným křížem, povýš Nitry.