ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Zpět se vrací zpěvec do své vlasti,
Do své milé vlasti podtatranské,
Tichá vluna Dunaje ho nese;
Měkký páper je na bradě jeho,
V čistých ňádrách serdce — čírý oheň.
Hah! i uzří Děvín u Moravy,
U Moravy smutné, smutné rumy:
Hoj, an jste vy rumy hroby šeré,
Hroby šeré slávy otců našich —
Padá selza po páperu brady,
Kalná selza, tobě, Rastislave!

Dál se nese zpěvec do své vlasti,
Do své milé vlasti podtatranské,
Tichá vluna Dunaje ho nese;
Hah! i uzří rumy Ostrihomu,
Tam kde Hron se do Dunaje valí:
Hoj, an jste vy rumy, hroby šeré,
Hroby šeré slávy otců našich —
Padá selza po páperu brady,
Kalná selza, tobě to, Ratbode!

I vystoupí zpěvec na břeh pravý,
Na břeh pravý tam, na rumy hradu,
Obzírá se po své milé vlasti;
Kypí serdce v mladých čistých ňádrách,
Kypí píseň z harfy zlatostrunné:
Hoj, Budíne a ty Vyšehrade,
A ty Velehrade mnohověžný —
Padá selza po páperu brady,
Kalná selza, tobě to, Privino!

I obrací zpěvec svoje zraky,
Na břeh levý obrací je vzhůru:
Hoj, vy Tatry, Tatry nebenosné,
A ty otče, slávorodný Kriváň!
Nechcete vy slyšet píseň moji?
Píseň moji z vroucí serdce tužby;
Novohrad, a Zvolen, a ty Muráň,
Makovice, Liptov, Trenčín, Nitra,
Hoj, ty Nitra, ty slovenská máti —
Padá selza po páperu brady,
Kalná selza, tobě, Svatoboji!

I pozdvihne harfu zpěvec mladý,
Mrští harfou o sbořené rumy;
I vyrykne harfa jekem hrozným,
Jekem hrozným rumy ozvají se.
Mrští sebou zpěvec o zem sirou,
Žhoucí ňádra rozhalená k zemi,
Hojná selza topí tvrdé skály.

Chodí zpěvec chudý po své vlasti,
Po své chudé vlasti podtatranské,
Chodí břehem Nitry, břehem Váhu,
Němým chodí slavíkem v podzimu.
Prázdné pusto pod Tatrami leží,
Pusto prázdné leží v serdci pěvce:
Hah! co dám ti, ty můj rode chudý?
Zpěvů nemám — praskly struny harfy,
Vlasti nemám, ni lásky, ni žele…

Mine Beckov, Budatín i Strečno,
Mine Mních, Králová pláče Hronem;
Hoj, ty Hronu, ty má rodní řeko,
No, ty ovlaž moje žhoucí ňádra,
Zotav city serdce vypráhlého!
I přilehne zpěvec k toku svému,
Nový život střebají mu žíly;
Ovlaží si zpěvec suché serdce,
Nová mysel, nová naděj vstává.
Aj hle, slyší zpěvec píseň libou,
Píseň libou z libých outlých ňáder:
I ožijí zpěvy v ňádrách zpěvce,
Ožije žel, radost, hněv a láska.
Nová harfa zpěvce zněje Hronem,
Zněje tužba, báseň, naděj, žádost;
Ona Hronka pěla libou píseň.