Verše drobné
Autor: Karol Kuzmány
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Michal Belička, Daniel Winter, Eva Lužáková, Ivana Černecká, Erik Bartoš, Slavomír Kancian, Katarína Tínesová, Ľuboš Tines
(,Květy České‘ 1836, příloha XXVI)
Das ist das Los des Schonen
auf der Erde.
Schiller.
Hynku! Hynku! Hynku!
On sám.
Lístku malý, v zármutku tichém jda do Karlova sídla,
Veršem nehlazeným vem tu žalosti slzu!
Věř, že mi vůle není zvonivé teď písně vymýšlet,
Neb mé serdce mi jen „Hynku“ a „Hynku!“ upí.
Plačte, vy pěvci čilí, Vltavou nad plačte šumící,
Na hrobě Máchy ležíc, Čechie „Hynku!“ volá.
Krásnou’s byl hvězdou, mihající lesky nebeské,
Máj pěl jsi květný, červa v květě pěl jsi slzící;
Smrt svou pěl jsi, pěvec, v serdci si červa tušiv.
Krásný, marmorový byl tvůj zpěv, pěvče žalostný,
Marmorový, studený v serdci ti háral oheň.
Ach, ty upíš v životě, básník teď po smrti káráš,
Zlost káráš života, z ráje že vinně ušel.
Vím, nejeden stinnou Šumavou den zhasne ti, Česko,
Rozdrapaný v souzvuk než sleje Máchy se pěv.
Než třikrát sleje se, třikrát zase bolně rozerve,
Rána pokud zacelí, teď slzu nám co točí.
Plačte, vy pěvci čilí, Vltavou nad plačte šumící,
Na hrobě Máchy ležíc, Čechie „Hynku!“ volá.
O autorovi
Karol Kuzmány
básnik, prozaik, prekladateľ, organizátor literárneho života, vydavateľ almanachu Hronka
Galéria obrázkov
Obrázok
