ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

10. novembra 1936 učinil min. predseda Hodža v rozpočtovom výbore programový prejav v otázke menšín: Vláda chce riešiť menšinové problémy, nakoľko nie sú ešte riešené. (Tomuto predchádzal 21. mája 1936 prejav min. zahraničia Dr. Kroftu na sjazde ľudovýchovných organizácií nemeckých, kde dáva nemeckej menšine právo, aby sa považovala za druhý štátny národ, pravda, s podmienkou, že budú loyálni.)

Rokovania medzi vládou a nemeckými aktivistami

Koncom januára 1937 podávajú nemecké aktivistické strany vláde svoj memorandum a vo februári dejú sa medzi zástupcami nemeckých aktivistických strán a vládou pokonávania (aj s reprezentantmi maďarských aktivistických strán), ktorých výsledkom je dohoda z 18. februára 1937.

V rámci pokonávania predložili nemeckí aktivisti 7 bodov,^[31] z týchto týkaly sa dva rečovej otázky, a to o rokovacom poriadku snemovne a voľby parlamentárnej komisie pre rečové otázky a boly parlamentu postúpené, ostatných päť bodov bolo vládou prijaté. (Čo sa s tými prvými dvoma bodmi stalo, nie je mi známe.)

1. Pri investíciach má sa brať zreteľ na regionálne a nacionálne záujmy.

2. Nemcom sa uznáva právo, aby boli v úradoch zastúpení v pomere ich počtu k obyvateľstvu. V súdnictve a v školstve je tento pomer zachovaný, ale nie v politickej a finančnej správe. Prisľubuje sa pribrať mladých Nemcov do týchto správ. Aby sa požiadavkám Nemcov aj v kvalitatívnom ohľade vyhovelo, prevedie sa prekladanie nemeckých úradníkov z I. do II. inštancie a z II. inštancie do ministeriá vo väčšom množstve, a to aj na vedúce miesta.

3. Sociálna pečlivosť. Štátna dotácia pre zemskú komisiu pre ochranu dietok a pečlivosť o mladistvých sa zvyšujú.

4. Kultúrne otázky. Štátne subvencie pre nemecké divadlá, nemecké ústavy umelecké a vedecké a pre pečlivosť o študentstvo sa zvyšujú, takže dosiahnu asi 20 % všetkých pre tieto ciele vydaných súm.

5. Rečová otázka. Politickým a finančným úradom, nie ale súdom, bude uložené stýkať sa s obcami, ktoré majú niže 3000 obyvateľov, dvojrečove tak, že sa k rozhodnutiu napísanému v štátnej reči pripojí nemecký preklad.^[32]

Úradné vyhlásenie o pokonaní s nemeckými aktivistami zneje podľa Lid. nov. č. 94/1937, zo dňa 21. II. 1937 takto:

„V dobré snaze trvale přispívat k vzájemnému porozumění v národnostních vztazích republiky a k odstranění všeho, co by mohlo obyvatelstvo státu na této křižovatce národnostních zájmů ve střední Evropě vzdalovat, prozkoumala československá vláda nynější stav menšinové politiky v Československu a navazujíc na tradici československé demokratické politiky menšinové stanovila její další směrnice.

Zcela zvláštní pozornost a péči věnuje vláda hospodářské situaci krajů postižených světovou krisí v některých odvětvích průmyslové výroby. Shodou okolností jsou kraje tyto obydleny převážně našimi spoluobčany jazyka německého. V té skutečnosti, že veliká většina státních záruk poskytovaných výrobě průmyslové povolena byla podnikům německým, je důkaz, že nemůže být nic neloyálnějšího, než vinit vládu z nedostatku péče o německé hospodářství. Vláda investuje do veřejných prací a staveb ve všech oblastech státu stejnoměrně podle potřeby a bude dbát o to, aby všude, tedy také v územích obydlených Němci, zaměstnáváni byli především podnikatelé a dělníci místní. Zadávajícím centrálním úřadům ukládá se přísný dozor nad všemi jim podřízenými orgány také v tom smyslu, aby této zásadě hospodářské spravedlnosti v plném rozsahu bylo činěno zadost. Vláda zvláště upozorňuje všechny orgány na osobní odpovědnost za plnění této instrukce a upozorňuje na důsledky, jež by plynuly z pomíjení tohoto služebního příkazu.

Vláda bude přihlížet při provádění opatření sociální péče a sociálně-zdravotních opatření nejen k počtu obyvatelstva, nýbrž i k výši nezaměstnanosti v jednotlivých obvodech. V oblasti sociální a zdravotní péče o mládež bude vláda dbát jako dosud toho, aby řízením péče o mládež byli pověřováni příslušníci vlastního národa a vynasnaží se, aby instituce péče o mládež byly zabezpečeny a dále budovány.

Pro přijímání sil do státních služeb stanovila ústavní listina československé republiky ve druhém odst. paragrafu 128 zásadní směrnice, když prohlásila, že rozdíl v náboženství, víře, vyznání a jazyku není žádnému státnímu občanu republiky československé v mezích obecných zákonů na závadu, zejména pokud jde o přístup do veřejné služby, k úřadům a hodnostem. Vedle této ústavní zásady přiznává vláda stejně trvalou platnost zásadě, kterou pokládá jednak za svou, a jež je zároveň zásadou přijatou mezinárodními příslušnými činiteli, že totiž bezpodmínečná loyalita k státu je samozřejmým předpokladem práva národních menšin.^[33]

Vláda může objektivně konstatovat, že se čím dále, tím plněji osvědčuje mravní síla československé státnosti také ve směru tvůrčí národnostní součinnosti. Tato skutečnost a pak stále se šířící znalost úředního jazyka umožňuje vládě učinit další krok v přijímání příslušníků národních menšin do státních služeb a mít zřetel v míře čím dále tím větší na zájmy nejen obecné, kvalifikační a pak regionální, ale také na zájmy menšinové ve směru k spravedlivé úměrnosti. Jazykové potřeby národních menšin při jednání s veřejnými úřady a orgány jsou do nejzazší proveditelné míry zabezpečeny ústavním jazykovým zákonem. Vláda pokládá za samozřejmý příkaz politické mravnosti a moudrosti, aby zákony republiky byly bez výhrad plněny na všech úsecích veřejné správy. K jazykovému nařízení o dopisování okresních a některých jiných úradů s obcemi, jejichž převážná většina je jinojazyčná, učinila vláda opatření, aby k přípisům osnovaným v jazyku úředním bez zvláštního dožádání a bezplatně přikládány byly překlady v jazyku národní menšiny obce.

Vláda je ochotna upravit rozsah jazykových zkoušek podle skutečné potřeby se zřetelem k užití uchazeče ve veřejné službě a přispět k vydání příslušných pomůcek. Vládní návrh státního rozpočtu bude projevem odhodlání československé vlády, že státní politika demokratické republiky pokládá za svůj velký politický a mravní úkol podporovat až do nejzazších svých finančních možností osvětu, jež je krásnou tradicí lidu českého a slovenského, stejně však, a to v duchu slušné úměrnosti osvětu svých spoluobčanů a národů jinojazyčných, tedy nejen Němců a Maďarů, ale všech národních menšin.

Vláda bere v úvahu také spoluobčany národnosti polské. Nyní, když do naší menšinové politiky na této oblasti nezasahují žádné zahraniční vlivy, můžeme ve shodě se svými spoluobčany polského jazyka v duchu spravedlnosti a bratrství rozřešit, co snad rozřešení vyžaduje.

Ve školské organisaci je již zvlášť významně uplatněn zřetel ke kulturním potřebám jednotlivých národností a vláda se nikterak neuzavírá možnému dalšímu prohloubení v rámci dosavadní organisace. Kde se v samosprávě zjistí ze stanoviska zájmu národních nebo menšinových skupin závady, přičiní se vláda o jejich odstranění. Vláda důsledně trvá na zásadách přísně spravedlivé politiky menšinové a bude ji rozvíjet a přizpůsobovat zájmům státu a národních menšin.“

Kritika, dohody

Z nemeckej opozičnej strany vytýka sa dohode podľa Prager Tagbl. dohody. č. 21. II. 1937 menovite:

Že počet miest, ktoré Nemci vo verejných úradoch stratili, rešp. požadovať oprávnení sú, činí 40.000, že nie je udané v akom čase dosiahnu Nemci proporcionálnu účasť vo verejných úradoch.

Na kulturálnom poli nie je zabezpečená nemecká výučba pre nemecké dieťa a aby rodičia — menovite štátni úradníci — dietky svoje len do nemeckej školy posielať mohli.

Ustanovenia na jazykovom poli neobsahujú v sebe podstatnú nápravu.

Menovanie Nemcov do štátnej služby je závislé od ich lojality, a nie je povedané, ako sa ona bude skúmať. Trestné ustanovenia zákona o ochrane štátu urobia menovania iluzornými.

Nemecké aktivistické strany považujú (tak min. Spina v tom istom čís. Prager Tagbl.) dohodu pri tom všetkom za dobrý základ pre všetko ďalšie.

Dr. Kramář za dohodu

Dr. Kramář víta podľa zprávy, uverejnenej v tom čísle Prager Tagbl., pokusy vlády odstrániť isté tvrdosti, ktoré podľa neho väčším dielom negatívnym stanoviskom Nemcov k nášmu štátu boly vyvolané.

Podobrotky dá sa v záujme pokoja v štáte niektorá krivda odstrániť, nie ale na rozkaz zvonku.

Sekcia pre prijímanie úradníkov Nemcov

Koncom februára 1937 zriadená sekcia pre prijímanie úradníkov Nemcov.

Amnestia

Politickým previnilcom udelená z príležitosti dňa narodenie prezidenta Osloboditeľa Masaryka ďalekosiahla amnestia. V mesiaci apríli 1938 udelil prez. Beneš ďalšiu ďalekosiahlu amnestiu.

6 návrhov zákona sudetonem. strany

27. apríla 1937 predkladá sudetonemecká strana snemovne 6 návrhov zákona na usporiadanie menšinových otázok.

1. Návrh zákona o ochrane národnosti, podľa ktorého sa majú jednotlivé národnosti organizovať ako verejnoprávne korporácie.

2. Návrh zákona o národnostnej rovnoprávnosti vo všetkých odvetviach verejnej správy.

3. Návrh zákona o ručení štátu a iných verejných sväzkov za škody, ktoré spôsobily orgány pri výkone svojej pôsobnosti.

4. Návrh zákona proti odnárodňovaniu.

5. Na základe §§ 106, 126, 128, 130, 131 a 134 úst. listiny návrh zákona na zavedenie národnostného katastra.

6. Návrh zákona, ktorým sa dáva národným korporáciam právo žalovať u ústavného súdu všetky protiústavné činy zákonodarných sborov a vlády.

Prípad v Tepliciach-Šanove

Dňa 17. X. 1937 na politickej schôdze Henleinovej strany v Tepliciach Šanove stal sa veľmi poľutovania hodný prípad: gumovými obuškami boli zbití poslanci strany henleinovej Dr. Frank, Kimat, Dr. Kollner, Richter, Sandner.

Keby v Tepliciach bola podľa charakteru obce prevažná časť štátnych policistov Nemcov, podobný prípad sotva by sa bol stal.

O veci rokovalo sa 29. X. 1937 v parlamente.

Nespokojnosť nem. aktivistov

Nespokojnosti nemeckých^[34] aktivistov s výdobýtkami po 18. feb. 1937 dal výraz v rozpočtovom výbore agrárny poslanec Böhm, uvádzajúc, že sľuby z 18. febr. 1937 dosiaľ neboly splnené.

„Ak nebude možno docieliť povahyhodnejšie výsledky, tak bude museť Bund der Landwirte revidovať svoje politické postavenie.“

Lidovky dokladajú, že ani druhé dve aktivistické strany nie sú spokojné s výsledkami dohody z 18. februára.

Usnesenia právnej sekcie o ďalšej úprave rečovej

Právna sekcia,^[35] zriadená pri predsedníctve vlády, usniesla sa pre nedostatočné vyplnenie dohodnutí z 18. februára na tom, že postará sa o rečovú úpravu v tých odvetviach verejnej správy, na ktoré sa prev. nariadenie z r. 1926 nevzťahuje, je to školstvo, národná obrana, zahraničné veci, poľné hospodárstvo, sociálna pečlivosť, železnice, pošta a telegrafy a štátne podniky.

Zvlášť u železníc a pôšt bolo dobrozdaniu úradníkov ponechané, ktoré stanice označili aj v reči menšín, u ktorých poštových úradov prijímali aj nemecké složenky atď.

Za vadný predpis sa považuje, že u telegramov a doporučených listov treba udať úradný názov miesta určenia.

Nový železničný zákon

Nový železničný zákon zo dňa 5. VII. 1937, Sb. z. a n. č. 86, bol povolaný upraviť používanie reči u železníc, ktorej úpravy dosiaľ nemáme.

Železničný zákon toto očakávanie nesplnil.

§ 111 tohto zákona hovorí: „Ve všech vyhláškách, oznámeních a označeních, jichž se tyká ustanovení předcházejících odstavců i ve všech obecenstvu určených nápisech, označeních, přepravních průkazech, oznámeních písemních neb ústních vůbec musí býti užito státního jazyka. Užije-li se ve shodě se zákonnými ustanoveními (ale takých niet) a koncesní listinou také jiného jazyka, musí býti zároveň text v jazyce státním na prvním místě a aspoň ve stejných rozměrech i ve stejné úpravě. Ustanovení tohoto odstavce platí zejména také pro uveřejňování jízdních řádů, tarifů a tarifních slev.

Železniční podnik upraví svůj styk s obecenstvem podle zásady účelnosti, jednoduchosti, rychlého jednání a ochoty, to platí i po stránce jazykového styku s obecenstvem.“

Zákon chráni len jazyk štátny, nezmieňuje sa ani len o tom, v akej reči majú byť vystavené príkazy a zákazy železničnej správy, nehovoriac o nadpisoch staníc, o vyvolávaní staníc atď. čo všetko deje sa na pr. na Žitnom ostrove len v reči štátnej.

V odpovedi na interpeláciu senátora Franka podal min. Bechyně (podľa Die Zeit č. z 23. III. 1937) o železničnej praxi túto odpoveď:

Výzva staničného personálu preukázať lístky deje sa v jazyku českom, lebo iných predpisov dosiaľ niet (od tých čias azda sú). Budúcne budú sprievodcovia vlakov upravení upotrebiť oproti cestujúcim, ktorí štátny jazyk neznajú, aj jazyk nemecký.

Polovičatosť tohto predpisu môžeme posúdiť jeho porovnaním s praxou švajciarskou, v Lausanne nemeckého sprievodcu vlaku zamení francúzsky sprievodca.

Návrh nem. aktivistov v rozpočt. výbore

V zasadnutí rozpočtového výboru snemovne prijaté boly 25. novembra 1937 tieto návrhy nemeckých aktivistických poslancov Jakscha (nem. soc. dem.), Mayer-Hartinga (nem. kresť. soc.) a Viereckla (Bund der Landw.) o veciach, ktoré tvorily predmet dohody medzi vládou a aktivistickou menšinou dňa 18. febr. 1937.

Vláda sa vyzýva, aby pri upotrebení prostriedkov v štátnom rozpočte povolených prísne dbala o to, aby zásada spravedlivej proporcionálnosti v smysle usnesenia vlády z 18. februára 1937 o smerniciach národnostnej politiky bola presne dodržaná.

Cieľom dosiahnutia spravedlivej proporcionálnosti vo verejnej službe treba dbať o primerané systematizovanie služebných miest.

Delenie dotácii pre účely kulturálne, má sa diať podľa pomeru k obyvateľstvu.

Pri vykonávaní opatrení v obore sociálnej pečlivosti a zdravotníctva, menovite aj pečlivosti o mládež, treba hľadeť nielen na počet obyvateľstva, ale aj na výšku nezamestnanosti v jednotlivých územiach.

Tá sama miera má byť upotrebená aj pri verejných stavbách a prácach, pričom sa má dbať na národnosť tak prácedávajúcich, ako aj robotníkov.

V železničnom rozpočte r. 1939 má byť postarané o nádražné stavby v Karlových Varoch, v Ústí, Podmokloch, v Opave v Svitave.

Prijatý bol i návrh posl. Viereckla, aby pri nemeckej technike v Prahe zriadená bola fakulta pre lesníctvo.

Pri tejto príležitosti minister Nečas konštatoval, že nezamestnanosť v nemeckých krajoch značne poklesla.

V rozpočtovej debate koncom roku 1937 vyslovené a čiastočne aj uznané boly sťažnosti vo veci vykonávania zákona na obranu republiky (neskoré vyplácanie náhrady za zabraté pozemky).

Podľa Prager Tagbl. (č. zo 7. XII. 1937), bola vo veci četníctva medzi vládou a aktivistickými stranami docielená dohoda, že uchadzači o miesta u četníctva, policie budú môcť nastúpiť službu 1. apr. 1938 s povinnosťou osvojiť si štátny jazyk za 2 roky. (§ 1. jazyk. zák. len pre brannú moc [vojsko] predpisuje jazyk štátny ako jazyk služebný).

Dohoda ohľadne četnictva

Podľa I. čl. belg. zák. z 28. júna 1932 o úprave reči v administratíve podlieha četníctvo čo do úradovania predpisom platným pre iné úrady administratívne.

Novoročný prejav preds. rep. strany o dohone s Henleinom

Udalosťou je novoročný prejav predsedu republ. strany Rud. Berana, ktorý tu uverejňujeme (Lid. nov. č. zo 4. I. 1938):

Novoroční projev předsedy republikánské strany poslance Berana ve Venkově budí a zajisté ještě vzbudí v politické veřejnosti a v tisku velkou pozornost. Nejdůležitější je ta jeho část, která se týká věcí národnostních. Poslanec Beran praví, že nejvíc republice přeje klid a mír doma i za hranicemi a pak pokračuje:

„Přejeme-li klid a mír, musíme se o to pričiňovat, abychom, pokud je to v naší moci, klid a mír zachovali. To tedy znamená, hledat cesty k dohodě a k přátelskému soužití doma a nedávat zbytečně nikomu příčinu k rušení míru na venek. Doma musíme hledat cesty, které vedou ke spolupráci všech státotvorných složek. Ve dvacátém roce mělo by býti naší snahou soustředit všechny státotvorné strany ke společné správě našeho státu a ke společné odpovědnosti. Má to bezesporně mnohé obtíže — ale má to také mnohé výhody. Čím více stran — tím těžší dohoda o vedení státu. Čím je ale větší jednota a odpovědnost za vedení státu — tím jsme silnější na venek vůči cizině. Pokládal bych proto za velmi správné, kdyby bylo možno rozšířiti koalici o národní sjednocení a o stranu ľudovou.

Také náš poměr k menšinám třeba upravit. Je nutno pokračovat v duchu přání předsedy vlády dra Hodži, projeveném známým usnesením vlády 18. února.

Dohoda naše, zejména s Němci, musí být důstojná a oboustranně poctivá. Kdyby se dohodovali čeští a němečtí zemědělci, jistě by již byli dohodnuti. Nesmí se přezírat, jaké je rozložení obyvatelstva u nás. Když při našich demokratických volebních řádech projevilo více než 1 a 1/4 milionu německých voličů důvěru straně S. D. P. — nutno s tím počítat a nutno z toho dělat příslušné závěry. Tady zastírání skutečnosti nebo jakékoliv zkreslování může jen škodit. Tady je možno jen poctivě se dohodnout. Němci musí uznávat náš stát — nesmí šilhat za hranice, a musí tam, kde oni vedou (v obcích a různých institucích), dát možnost zastoupení českému živlu — tak jako my musíme dát Němcům, co jim patří ve správě státu. Není možno pokládat všechny Němce, když se hlásí k určité politické straně, za velezrádce. Nelze také vykládat za hrdinný čin, když místopředseda poslanecké sněmovny nedá lístek do sněmovní lóže předsedovi strany, která dostala ve státě největší počet hlasů. Tak bychom k dohodě nedošli.

Politika vnitřní musí se dělat důstojně a odpovědně. Nelze jednou být hrdinou a za chvíli zase zbabělcem.

Příslušníci všech národních menšin u nás vědí, že ve chvílích nebezpečí stojí celý československý národ pohromadě, schopen třeba v milionech krvácet a umírat za svůj stát a svoji svobodu. Tento národ, který staletí trpěl, chce se však v přátelství se svými spoluobčany jiných národností našeho státu poctivě dohodnout. Takové je smýšlení nás republikánů, a jistě i více než devadesáti procent příslušníků celého našeho národa. Přál bych si proto, aby jubilejní 20. rok naší republiky přinesl dohodu a ještě užší spolupráci s těmi menšinami, s nimiž dosud máme mnohá nedorozumění.“

Diskusia o novoročnom prejave preds. Berana

Kritika Lidových novín vytýka prejavu, že je príliš všeobecný. Obmedzuje sa na vyhlásenie všeobecnej zásady, že je žiaducia dohoda so sudetonemeckou stranou. V tomto ohľade sa Beranov názor stretne so súhlasom. Všetci vieme, že pomer nemeckej menšiny je azda najvážnejším problémom nášho štátu.

Lenže tu vzniká otázka podmienok dohody: sudetonemecká strana žiada nemeckú národnú autonomiu.

O tom sa poslanec Beran nevyjadruje.

Jednou z hlavných dosiaľnych prekážok dohody so sudetonemeckou stranou bola nedôvera, či je táto strana nie politickým exponentom niektorej zahraničnej moci. Pokiaľ nie je o tejto veci zcela jasno, bolo by sotva možno nejak trvale sa s touto stranou dohodnúť.

Vytýka rečenej strane i jej názory na zahraničnú politiku.

Nový Slovenský hlas reaguje na túto udalosť takto (č. 3. z r. 1938). Henlein ante portas?

(+) Jednou z novoročných politických senzácií, ktoré vyvolaly živú ozvenu v českej i slovenskej tlači, podobne ako v tlači menšinovej, bol článok poslanca Berana, uverejnený v novoročnom čísle „Venkova“. Poslanec Beran dôrazne upozorňuje na to, že československá demokracia nemôže si nevšimnúť toho politického faktu, že päť štvrtí miliona našich nemeckých spoluobčanov dala mandát tej politickej strane, ktorej Henlein je predsedou. Bolo by mylné domnievať sa, pokračuje poslanec Beran, že každý Nemec, ktorý k tejto strane patrí, je vlastizradcom.

Beranovo slovo prišlo vskutku v pravý čas. Nič nás neoprávňuje tvrdiť, že spomenutá politická strana je v službách zahraničných záujmov, hoci o niektorých jej činovníkoch bolo to potvrdené. Ale nemožno pozornosťou pominúť ani tú okolnosť, že väčšina našich nemeckých spoluobčanov bola už vo vládnej majorite zastúpená. Strana kresťansko-sociálna, agrárna a potom sociálne-demokratická pred poslednými voľbami reprezentovala väčšinu našej nemeckej vložky. Že pri posledných voľbách táto veľká väčšina sa sdružila okolo Henleina, tento bryskný obrat možno vysvetliť len zmenou vládneho režimu Nemeckej ríše. Azda mali sme zametať predovšetkým pred vlastnými dvermi. A že tam bolo čo zametať, vysvitá na príklad z tohto prípadu: V Karlových Varoch sa stavala štátna budova, vari pre okresný úrad. Súbeh bol vypísaný v akomsi lokálnom týždeníku, vychádzajúcom v Českých Budějoviciach. Miestni uchadzači sa dozvedeli o tom až po vypršaní lehoty. Inú. Mamon vykonal svoju úlohu i v pomere česko-nemeckom práve tak, ako v česko-slovenskom. Kapitola o štátnych dodávkach bude v dejinách našej mladej republiky jednou z tých, za ktorú správcovia nášho štátu iste nedostanú pochvalu od historikov.

Kurážne slová poslanca Berana treba vítať, pretože znamenajú zmenu v nazieraní dôležitých politických faktorov pražských na záujmy regionálne.

Niektoré časopisy vytýkajú poslancovi Beranovi postup, nesrovnateľný s duchom koalície. Sme síce toho názoru, že sociálna štruktúra nášho štátu vyžaduje vládny systém koaličný, ale nie je našou úlohou, aby sme stoj čo stoj bránili konkrétnu, na príklad terajšiu koalíciu.

V súvise s novoročným prejavom predsedu republ. strany Rud. Berana vyvinula sa diskusia aj o vzniku Henleinovskej strany, ktorú podávame podľa Venkova (č. z 15. januára 1938):

(Ale ako schádza výchova nášmu obecenstvu v zachádzaní s menšinami, toho dôkazom je na pr., že hneď druhý deň v tomto samom časopise jeden pisateľ domáha sa expropriácie a nacionalizácie nemeckého priemyslu v Čsl. republike.)

Když chcete diskusi, tak ji provedeme

V nedělních „Lidových listech“ v článku poslance Dr. Staška napsali o Henleinově straně:

1. Henleinovu stranu vydupal ze země bývalý ministerský předseda rozpuštěním starých, ale slabých německých stran nacionalistických, tím však není truchlivá práce agrární strany skončena.

2. Politika agrární strany přímo vynutila roku 1935 Henleinově straně, aby mohla kandidovat.

Na obě výtky jsme napsali, že neodpovídají skutečnosti, že agrární strana nebyla pro rozpuštění obou politických německých stran a že o kandidatuře Henleinovy strany rozhodl zemřelý president.

Tomu odporovalo „Právo lidu“, „Lidové listy“ a „Nová doba“. „Právo lidu“ ve středu 12. ledna napsalo:

„Předpokládáme, že ,Venkov‘ odvolá své tvrzení, že zesnulý president Masaryk ,učinil rozhodnutí‘, aby Henleinova strana byla připuštěna k parlamentním volbám roku 1935. Nechť ,Venkov‘ nezavléká zesnulého presidenta do této věci a poptá se svých politických ministrů, jak tomu bylo.“

Soc demokratická „Nová doba“ z téhož dne přinesla své podrobné líčení, jak se rozhodovalo o Henleinově straně. Vylíčení takového druhu, že jsme považovali za nepřípustné jej otisknouti, ale z něhož vysvítalo, že tehdejší ministerský předseda prohlásil, že ponechá rozhodnutí presidentu republiky, a skutečně s touto vecí k němu šel.

Do diskuse zasáhly „Lidové listy“, které na rozdíl od svého nedělního úvodníku konstatovaly, že „pokud šlo o rozpuštění německé nacionální strany, bylo mínění agrárníků odchylné od ostatních stran, a že iniciativa vyšla k rozpuštění od národních demokratů.“ Čili „Lidové listy“ popřely to, co napsaly v neděli, že bývalý ministerský předseda vynutil si rozpuštění německých nacionálních stran a tím že vlastně vydupal ze země Henleinovu stranu. „Lidové listy“ obšírně se zmínily i o připuštění Henleinovy strany k volbám 1935. Nechceme opakovati podrobnosti z vylíčení „Lidových listů“, nýbrž konstatujeme jen jejich závěr, že šlo o výtah z rozhovoru mezi vyslancem Janem Masarykem a presidentem T. G. M. „To znamenalo, že rozhodnutí bylo přenecháno vládě, jak jinak v ústavním státě býti nemůže, nato se političtí ministři rozhodli ustoupit a respektovat názor presidentův. Henleinova strana byla k volbám připuštěna.“ To je opět v rozporu s tím, co napsaly v neděli „Lidové listy“, že si politika agrární strany vynutila kandidaturu Henleinovy strany a zejména je to v rozporu s kázáním o kolektivní odpovědnosti vlády, jak je v polemice tlumočily socialistické listy.

Autentický výklad k věci by mohl dáti jedině vyslanec Jan Masaryk. Chtějí-li pánové diskusi v tomto směru, ať se na p. vyslance Jana Masaryka obrátí. Zejména má tu možnost předseda sociálně demokratické strany posl. Antonín Hampl. Se své strany nemáme žádných námitek a souhlasíme, aby se zjistila historická pravda. Je nám pouze trapné, jak se dnes píše o presidentu T. G. M., několik měsíců poté, co zavřel oči — a jak se píše o něm se strany listů, které se vydávaly za nositele a vykladače jeho tradice a jeho politického testamentu. Z těchže důvodů jsme neocitovali ani co napsala „Nová doba“, ani co napsaly „Lidové listy“.

Diskusi, která by byla pro nás historicky i politicky snad lákavá, jsme se vyhnuli také z té příčiny, že nešlo o poslední čin zesnulého presidenta, že mu následovaly mnohé, další činy, a že bychom vyvolali trapné představy, kdybychom stejným měřítkem posuzovali tyto další činy, jako posuzují socialistické listy čin z roku 1935. Opakujeme, že naše stanovisko nevyplývá z obav před diskusí, nýbrž z politické slušnosti a ze skutečnosti, nebudovat a nevracet se k starým rozporům.

Jednoročný výsledok dohody s aktivistami

Jednoročné výsledky dohody medzi aktivistami a ministerstvom. Lid. nov. (č. z 10. II. 1938) sdeľujú podľa predsedu Bundu der Landwirte Hackera, že v ministerstve orby je 355 systemizovaných miest, z ktorých sú len štyri obsadené nemeckými úradníkmi. V býv. pozemkovom úrade sú medzi 147 úradníkmi traja Nemci. V správe štátnych lesov a statkov sú pomery podobné.

Podľa Lid. nov. č. z 18. II. 1938 bolo za rok prijato vo vysokoškolskej kategorii 14,2 % Nemcov, vo finančnej službe 13,5 % Nemcov, v súdnej službe 21,5 % Nemcov, v policajnej službe 17,3 %, v politickej správe 28,l % Nemcov. Okrem súdnej a politickej správy nedosiahlo sa teda na ten čas nikde toho percenta, ktoré by zodpovedalo národnostnému kľúču.

Pri prácach, ktoré podniká štát, bolo z celkového počtu robotníkov asi 14 % Nemcov.

V nižších služebných triedach bolo prijato z celkového počtu uchadzačov u četníctva 7,2 %. (Tento malý počet vysvetľuje tá okolnosť, že ešte nebolo dosť kvalifikovaných uchadzačov.) Celkový podiel Nemcov na počte novoprijatých štátnych zamestnancov je asi desaťpercentový; z nemeckého stanoviska sú najmenej spokojné z výsledkami u finančnej stráže, v poštovej sporiteľne a v zemských finančných ústavoch. Z centrálnych úradov boly najväčšie ťažkosti u ministerstva orby, u ministerstva pôšt a u najvyššieho účtovného kontrolného úradu.

Sú sťažnosti aj na malé výsledky pri zadávaní štátnych stavieb.

Určité úlevy nastaly pri jazykových skúškach, kde sa proti predošlej zbytočne prísnej praxi teraz žiada len to, čoho je potreba v príslušnom služebnom odvetví.

Niektorým uchadzačom u četníctva bol povolený jednoročný dišpenz.

Die Zeit č. z 18. febr. 1938 ponosuje sa na to, že od 18. febr. 1937 bolo na nemeckom území postavené 31 českých ľudových škôl, 13 meštianok a 4 stredné školy. Napriek tomu stoja na miešanom území len 2 ľudové školy a 2 meštianky nemecké. Vytýka, že sa menšinové školy stavajú bez opravdovej potreby.

Z druhej strany sú mestá, kde prekladačná prax už vykazuje, ako v Královom Hradci, na 477 Nemcov, ktorí školy nemajú.

Sú aj potešiteľnejšie zprávy.

Tak boly podľa Neue Fr. Presse (č. z 10. II. 1938) do politickej správy Moravy a Sliezska menovaní 3 radcovia a medzi desiatimi hlavnými radcami zemskej správy sú piati Nemci.

Okrem toho bol rad Nemcov ustanovený pre kancelársku službu.

Jednoročné výsledky považuje Henlein za celkom nedostatočné.

Spojenie Rakúska s Nemeckom

6. III. 1938 stalo sa spojenie Rakúska s Nemeckom.

Vystupovanie aktivistov z koalície

Podľa Venkova (č. z 23. III. 1938) došlo medzi sudetonemeckou Henleinovou stranou a nemeckou stranou agrárnou 22. III. 1938 k dohode o splynutí oboch strán, nemecká strana zemedelská vystupuje tým z koalície a svoje vystúpenie odôvodňuje neplnením usnesení z 18. febr. 1937, minister Spina demisionoval.

Podľa Slov. deníka č. 71/1938 vystúpili aj nemeckí kresťanskí socialisti 24. III. t. r. z koalície a spojili sa so sudetonemeckou stranou.

Aj nemeckí živnostníci učinili podobne.

Karlovarská schôdza sudetonem. strany 24. IV. 38

Podľa Venkova (č. 26. IV. 1938) karlovarská schôdza sudetonemeckej strany dňa 24. IV. 1938 usniesla sa na týchto požiadavkách. Žiada sa:

1. Úplná rovnoprávnost a úplná rovnost německé národní skupiny s československým lidem.

2. Uznání sudetoněmecké národní skupiny jako právní osobnosti k ochraně tohoto rovnoprávného postavení ve státě.

3. Konstatování a uznání německého osídlovacího území.

4. Vybudování německé samosprávy v německém území a to pro všechny obory veřejného života, pokud jde o zájmy a věci německé národní skupiny.

5. Zákonitá ochranná opatření pro ony státní příslušníky, kteří žijí mimo uzavřené území svého národa.

6. Odstraní se všechno bezpráví, které bylo učiněno sudetskému Němectvu od roku 1918, a náprava škod, která tímto bezprávím vznikla.

7. Uznání a provedení zásady: v německém území němečtí veřejní zaměstnanci.

8. Úplná svoboda přiznání k německému národu a k německému světovému názoru.