ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Do Prahy přijel politický kurýr kapitán J. A. Splítek z technického oddílu československych vojsk v Sibíři, který odevzdával presidentu Masarykovi dar našich sibiřských vojsk, určený ministru dru. Štefánikovi. Jest to čerkeská šavle, zdobená zlatem a drahokamy urálskými. Bylo o tom již psáno v listech. Chceme k tomu dodati zajímavé údaje, které kapitán p. Splítek sdělil o pobytu min. Štefánika u čsl. sibiřské armády.

Kapitán Splítek vyjel na rozkaz ministra dra. Štefánika s referáty politickými, hospodářskými a technickými, určenými československé vládě, dne 8. února 1919 z Jekatěrinburku a jel přes Sibíř, Čínu, Japonsko, Tichý oceán, Kanadu, Spojené státy, Atlantický oceán, a Francii do Paříže, kam tři dni po jeho příjezdu došel telegram o osudném skonu generála Štefánika. Tím vroucí přání sibířských hochů, podat generálu Štefánikovi důkaz oddanosti, nedošlo svého vyplnění. Naše sibiřská armáda čítala Štefánika za svého příslušníka, neboť on v létě roku 1916 zasáhl silnou rukou do neurovnaných poměrů českých na Rusi a dal svojí tvořivou silou celému dalšímu vývoji určitý směr. Při poslední jeho návštěvě v Rusku oslovovali jej všichni příslušníci československé ruské armády slovy „bratře generále“, tykajíce jemu, což i on vždy opětoval.

I při oficielních audiencích zachovávali důstojníci charakter naší sibířské armády, hlásíce se slovy „bratře generále“ a tykajíce mu.

Kapitán Splítek sděluje následující výjev ze života generála Štefánika, který dokazuje silnou vůli jeho, nedbající ani choroby těla:

„Generál Štefánik bydlil v Rusku ve svém vlaku, v němž pro audience měl k disposici nádherný carský salonní vůz. Návštěv přijímal ministr denně tak veliký počet, že přiváděl tím své lékaře do pochopitelného rozčilení. V hodinách odpoledních následkem únavy a nervosy stíhaly jej obyčejně srdeční záchvaty. Stalo-li se tak při návštěvě, znamenalo to konec audience.

Byli jsme proto naplněni určitými obavami, když nám byl doručen rozkaz, dle kterého zástupcové technického oddílu mají objeviti se u generála ve 3 hod. odpoledne.

Byli jsme uvedeni k ministrovi náčelníkem vojenské správy podplukovníkem Medkem. Audience konala se za přítomnosti vyslance československé republiky br. Bohdana Pavlů. Ministr nás přijal srdečně, skutečně bratrsky, a rozsadil nás tak, aby mu nepadalo v oči světlo oken při pozorování referenta.

První referát podával náčelník technického oddílu br. ing. Holna, zkušený odborník s dlouholetou praksí, jemuž právě vděčíme, že technický oddíl pronikl do uralského a sibířského průmyslu, a který rozvinul organisací české technické práce na Urale, založenou organisátorem inž. Znamenáčkem. Inž. Holna podal přehledný krátký nástin postupu našeho, směřujícího k vyplnění daného nám úkolu: Přivésti sibířské a urálské továrny opět do uspokojivé výkonnosti, zjednati potřebné tovary, odstraniti nezaměstnanost a uspokojiti tak týl armády. Generál Štefánik poslouchal celou svojí nervovou soustavou. Když inž. Holna podal jemu tabulky, v kterých graficky znázorněno je překvapující stoupání výkonnosti v továrnách stojících pod naším vedením, prohlížel všechny tabulky podrobně, rozhovořil se o nich a dával nám takové otázky k některým detailním věcem, z kterých viděli jsme, že i v technických vědách má určité vědomosti.

Druhý referát podával přednosta komerčního a finančního oddělení technického oddílu, podpor. Andrušek, mladý, talentovaný a nevyslovitelně pilný, který ve třech měsících přivázal k nám celý sibířský komerční svět, takže jeho oddíl byl jakousi centrální rozdělovnou tovarů a plodin v Sibíři.

Generál Štefánik věnoval i tomuto referátu svoji nejúplnější pozornost a i zde poznali jsme záhy, že nauky národohospodářské nejsou jemu cizí, a naopak že přináší nám jisté praktické pochopení jich, hlavně ve všeobecných otázkách, týkajících se našeho národohospodářského postupu.

V obou těchto referátech měl jsem příležitost na mnoha místech připojovati dodatečné poznámky a výklady na ministrovy otázky.

Kromě těchto dvou referátů byl podán ještě referát správce odboru pro dělnickou otázku br. Tomáše Skácela, výborně vypracovaný, podávající celou řadu statistických dat a ukazujících, jak vlivně působil tento odbor na urovnání velkého počtu sporů mezi dělnictvem a zaměstnavateli. Generál usmíval se radostně a vyjádřil se, že ve veškeré této práci jeví se mladá síla našeho národa.

Konečně přistoupil jsem já k svému referátu — o národohospodářském stavu Ruska všeobecně i detailně i o politických příčinách jeho, hlavně se zřetelem na problémy centrální Asie.

Když jsem skončil úvod a přistoupil jsem k vlastnímu referátu, uchopil se generál pojednou levou rukou za srdce a klesl na zad na lenoch křesla, při čemž tahy jeho obličeje rapidně se změnily.

My všichni vstali, považujíce audienci za skončenou, a očekávali jsme jen, až se generál probéře ze záchvatu. Obrátil jsem se k br. Bohdanu, aby vypracoval národohospodářský referát písemně, který pak dodatečně podám. Generál Štefánik pojednou otevřel oči a slabým, avšak pevným hlasem řekl:

,Ty to vypracuješ za týden a ne za čtyři neděle. Bude to snad míti tu vadu, že to nebude systematicky dokonalé, avšak bude to míti tu výhodu, že to přijde na místo včas.‘

Vypil sklenici čaje, čímž opět pookřál.

Dal nám rozkaz, abychom všechny své referáty napsali určitým, jím doporučeným způsobem (co se formy týče) i aby tabulky grafické dostaly vedle nadpisů českých i nadpisy francouzské.

Pravil, že pokládá za velice důležité, aby tyto zprávy dostali naši zástupci v Paříži, aby mohli dokumentovati světu, že naše činnost v Sibíři byla Rusku prospěšna a že jak ve vojenství a politice, tak i v národním hospodářství byli jsme vedeni jen jedním cílem: Pomáhati Rusku.

Generál se zas rozveselil, my se usadili a vedení hovoru přesunulo se na něho. Stěžoval si na své zdraví, toužil vyjeti si někam po saních, ,ujeti z vězení‘, ,střeliti si na lišku‘ a dát tak odpočinout svým nervům, a pak zase navrátit se znovu ke práci.

Záchvat uchopil jej znovu, než ani tentokráte nepropustil nás, nýbrž začal sám nový rozhovor, při němž jsme my již stáli, obávajíce se o jeho zdraví a očekávajíce, že nás propustí.

Než generál žádal nás o opatření velikého balvanu křišťálového, z kterého by se mohlo zhotoviti prisma o odvěsně průřezu větší než 12 cm. (Dosavad maximální.) Rovněž zajímal se o turmalínovou destičku a platinu pro zrcadlo, vesměs věci potřebné k sestrojení fysikálního aparátu, potřebného k spektrálnímu vydělení paprsků jím objevených. Konečně po dvouhodinové audienci byli jsme velice srdečně propuštěni, a každý z nás byl by šel pro Štefánika do ohně.

Generál Štefánik odejel na to do Omska a brzo potom do Paříže a já dostal 30. ledna písemní rozkaz náčelníka vojenské správy, připraviti se ihned na rozkaz ministra vojenství na cestu do Paříže.

Žádaný křišťálový kámen jsem také přivezl a sice zanechal jsem dva kameny u našeho vojenského ataché v Paříži do rozhodnutí, komu kameny mají býti odevzdány.“

(„Národní Listy“)