ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Jako když orlí mládě se rozletí z rodného skalního hnízda — ze mne jsi vyšel jednoho rána v podletí, strništěm vítr když hvízdá, Och, co jsem se tesklivě za tebou nahleděla! Prázdnota mučivá tehdy odevšad zela; byl jsi můj hoch! A pak jsem jen srdcem tě tušila v dáli. Ve hvězdných výšinách lidské své žaly jak jsi tišil; jak statečně rostl, se šířil a výšil tvůj duch. Jak posléze k činům dal velikou sílu, k slavnému dílu tě vyvolil bůh. A pak ohnivou září, jež proráží mrak, že s plamenným mečem se probíjíš ke mně do slovenské země! Tvá matka, tvá chůva jsem byla, houpala něžně tvou kolíbku — když pak jsi dorostl, věrná tvá milá: Co jsem se na tebe natěšila, tisíce chystala polibků, až vrátíš se mi… A ty se mi vracíš mrtvý a němý! Krví mne zbrotils, já tě slzami skropím, otevru náruč, rukama svýma tě skropím, zlíbám tvé zmučené tělo. Co v srdci touhou nám po léta vřelo, stane se v jediné chvíli. Spi, hochu milý! (Národní Politika)