Národní hrdina generál Dr. M. R. Štefánik

My často spolu, často sedávali za doby té, kdy málo znal Tě svět, kdy mnohá hořkost plnila Tvé srdce a mnohý bol Tvých křídel tížil let. A tehdy číš jsi pozved’ prudce jednou a jarým hlasem pronesl jsi k nám: „Dřív smrt mi nesmí vypít z prsou život, až poslání své velké vykonám!“ K nesmírným dálkám duch Tvůj tehdy tíhnul, hvězd neznámých jsi zbádati chtěl běh. V tom zemi naší bědnou, ustaranou zavanul války rozžhavený dech. A hvězdář mladý k meči rychle sáhl, samotář stal se vůdcem legií — a pluky jeho ve všech úhlech světa tmou zhouby ku světlu se probíjí — Že rzivá pouta padla s našich rukou, a otrok že svůj vztyčil opět týl, na vzkříšení tom, tichý samotáři, máš poctivý a veliký svůj díl! Po bouři chvátals k matce Svojí staré, však nedospěl jsi, kam Tvůj cit tě hnal. Smrt vypila Ti náhle život z prsou… Však poslání své přec jsi vykonal. Karel Jonáš (Venkov.)