ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

J. baron Autenrieth, dokazoval ve zvláštní knize, že rodina jeho jídá kaši, knedlíky, koláče, upravené prý z mouky dřevěné, bez žaludkových nesnází. I chléb, že jídají, upečený ze tří částí této mouky a z jedné části mouky pravé.^[8]

U nás pokusil se o to M. Kalina z Jäthensteina, podle vzoru Autenriethova. Chválí mouku, pokrmy z mouky, upravené ze dřeva, zejména březového, ale u lidí prý se tato výživa neosvědčila, jen u skotu. Kalina líčí tu s nadšením a uvádí osvědčené prý zkušenosti při tomto krmení „moukou“ březovou ve zvláštním díle o krmení dobytka moukou ze dřeva vůbec a z břízy zvláště. Vymyká se obšírné jeho líčení z rámce naší knihy, kde jde pouze o tehdejší úpravu výživy pro člověka. Zasluhuje však zapomenutý, zajímavý a časový dnes Kalinův spisek povšimnutí odborníků i s připojeným chemickým rozborem od professora chemie na pražské universitě, Dra. Ad. Mart. Pleischla, jenž rovněž krmení toto doporučuje.^[9]

Nechceme pochybovati o pravdivosti Kalinova tvrzení, ale proti němu svědčí svědek vážný, jehož tvrzení zase vzbuzuje nedůvěru tím, že se jako farář rozešel rozhněvaně se svým patronem, Kalinou, spisovatelem knížky o krmení moukou dřevěnou.

Vypravuje tento bývalý farář na patronátu Kalinově, ctihodný vlastenec Václav Krolmus, farář ve Zvíkovci na panství Mat. Kaliny z Jäthensteina (Kronika všech povodní, suchých a mokrých, ourodných a neourodných let v království českém, v Praze, 1845, str. 15) doslova: Hospodářové, když v létě suchém píce, sena a jetele neměli, ze stromů lupenatých a listnatých, z lip, habrů, buků, dubů, klenek, vrb, volší atd. listy škubali, větvičky lámajíce, sušili, a ze střech došky čili snopky trhali, z nichžto prach vymlátili, rozřezali a jimi krmili.

Na Zvíkovci p. Mat. Kalina z Jäthensteina, toho času (1834 — 1835) v suchém roce, na svém dvoře břízovým dřívím, jež na špalíčky vrátnému Řeháčkovi rozřezati a v Kalinovsi u mé přítomnosti ve mlýně u Řečka Matěje rozdrtiti a rozemleti kázal, pilinami březovými krávu krmil, zkoušel při tomto nedostatku (když prý divoká zvěř, jako jeleni, srnci a prasata na lesích větvemi zelenými, kůrami mladistvými i kořínky se v zimě živí) krávu krmiti, ale, tuším, dle udání p. Ant. Schönbergra (Krásnohorského), bývalého kontribučního, jenž dozorství nad krmením vedl, kráva, kterouž vrátná Řeháčková 6 neděl 2 mírkami zemčaty a 2 1/2 mírkou pilinami nařezanými krmila (nevědomím p. dozorce často otrubami promíchajíc), na jedno pokrmení podávala, po čemž kráva kašel dostala, (jehož prý před tímto krmením neměla) a na jaře po otelení, když zelenou píci požírati počala, na dvoře Hamouzském i s teletem zcepeněla!