ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

^[3]

Největší užitek poskytuje vodnice jako potrava těm, kteří si nemohou peníze na chlebovou mouku vytěžiti, neboť z vodnice a poměrného množství chlebové mouky dá se zdravý a záživný chléb upéci, který v témž poměru lacinější jest, co vodnice stojí méně, než chlebová mouka… Tak doporučuje Kalina r. 1817 a r. 1843 mouku z vodnice a pokračuje:

Vodnice zprostí se listí a malých kořínků, ve vodě se vypere, neloupaná, se slupkou na malé kousky se skrájí; aneb, je-li jí více potřeba, železným kyjem v díži se roztluče, při mírném ohni na kaši se uvaří, tak že se vařiti dá tolik liber vodnice v tolika též librách vody. Připálení musíme zabrániti pilným mícháním, varováním se prudkého, zvláště plápolajícího neb švihacího ohně.

Tato hmota se smíchá, po náležitém vychladnutí se žitnou moukou, nechá se zakvasiti a jako obyčejný žitný chléb, pouze s tím rozdílem vyváleti a péci, že chléb o něco více vyválen a vypečen býti musí, než chléb ze samožitné mouky.

Čím více obmýšlíme dělati chléb, žitnému chlebu se vyrovnávající, tím více musíme žitné mouky přidati. Čím jadrnější žitná mouka jest, tím více může se vodnice přidati. Dle mé zkušenosti dává jedna dolnorakouská libra syrové vodnice, s jednou librou vody na kaši svařená, s jednou librou žitné mouky na chléb vyválená a vypečená, bochník chleba, dvě a čtvrt libry těžký. Ze dvou liber vodnice, ve dvou librách vody vařené, s jednou librou žitné mouky vyválený a pečený chléb vynášel tříliberní bochník dobrého zdravého chleba. Při menší zásobě chlebové mouky můžeme i více vodnice přidati a obdržíme přece zdravý a chutný chléb.

Vlastnost obilí, ze kterého se mouka na chléb mele, působí ovšem na vodničný chléb, tudíž může dle rozličnosti mouky i rozličný chléb z vodnic býti. Když k pečení chleba z vodnice ustanovenou mouku chlebovou ze tří dílů žita a z jednoho dílu viky vezmeme, bude chléb ještě chutnější, jelikož trpkost viky sladkostí vodnice se vyrovná.

Krajinám, kde málo žita mají, mohu následující směs k dobývání dobré mouky na chléb raditi, totiž: jeden díl žita, jeden díl viky, a dva díly ovsa, to se všecko dohromady semele.

Setí vodnice schvaluje se dle těchto sdělených zkušeností, letošního roku jistotně samo sebou každému starostlivému hospodáři, ježto se již s měřicí chlebové mouky tak daleko vystačí, jako bez ní se třemi, čtyřmi neb pěti měřicemi. Pouze o to se jedná, aby si každý pro rozšířenější setí vodnice semeno záhy opatřil. Sůl a kmín zlepšuje chuť chleba z vodnice.

Aby náramným přimíchováním vodnice chléb tuze nenavlhl, aneb jak se říká, klihovatý (brousek) nebyl dejme k vaření méně vody, než tíže vodnice vynáší. Příliš vlhký chléb může se tím zlepšiti, když se z něho suchar udělá. To se stává, když upečený chléb na dlouhé, přes prst tlusté kousky rozkrájíme a opět, ale jen při mírném horku, vypéci dáme. Takový kus sucharu poskytuje, ve vodě vařený, chutnou polívku, zvlášť není-li zhola solena, nýbrž i spolu máslem neb špekem maštěna.

Zlepšení a rozmnožení nejen chleba z vodnice, nýbrž i každého jiného chleba dosáhneme tím, když otruby, jichž při mletí chlebové mouky obdržíme, ve vodě dobře vyvaříme, čímž moučné částky, které se v otrubách nacházejí, pilným mícháním s vodou se spojí a v ní se rozloučí. Když se pak vařená hmota skrze čisté a tenké plátno, aneb ještě lépe skrze drobné sítko procedí, proběhne voda s rozloučenými moučnými částkami, a v sítku zůstanou jen hrubé vymočené otruby, které sice málo potravných částek obsahují, jež ale dobytku dobře svědčí. V té vodě dáme k pečení chleba určenou vodnici vařiti a když uvedeným způsobem chlebové mouky přidáme, všecko vyválíme a chléb upečeme, obdržíme pečeného chleba znamenitě více, než kdybychom vzali čistou a ne dříve s otrubami vařenou vodu, protože v té vodě rozloučené moučné částky chlebovou hmotu rozmnožují.

Jestiť již starý obyčej, v čas nedostatku aneb drahoty obilí, přimichováním vodnice laciný a spolu zdravý chléb dělati. Již Neapolitán Jan Porta schvaloval ve své knize „Villa“ r. 1610, a W. H. z Hochbergu v knize r. 1715 vydané „Živobytí šlechtického venkovana“ (Adeliches Landleben), pak Straudberg v Štokholmu popsal ve svém návrhu, tamější akademii podaném, chléb z vodnice v čas nouze pro venkovský lid a pan z Rešů v Erfurtu poukázal roku 1804, když se žně nepovedly, ve své prospěšné knize: „O rozličných střídnicích obilního chleba vůbec a zvláště o připravování chleba z vodnice“ na tuto starou osvědčenou pomoc.

Vždyť pak jest u našich krajanů, kteří polí nemají, takměř vůbec obyčej, chléb z bramborů a chlebové mouky péci, a nikdo nepochybuje, že takový chléb chutný a zdravý jest. Proč by neměl chléb, an letos bramborů nemáme, a samoobilní chléb, zvláště chudšímu lidu jest drahý, též tak chutný býti, do kterého se místo bramborů vodnice přimíchala? Že vodnice vodnatější jest, než brambory, není na škodu, ježto delším ponecháním chleba v peci, zbytečné vodní částky se vypaří, a zasládlá chuť vodnice zmírní se přimíchanou moukou, a může se větším přídavkem kvasu docela odstraniti pro ty, kdož ji mají neradi.

Kdo by byl na to před 40 neb 50 léty pomyslil, že přídavek bramborů chléb nechutný a nezdravý nečiní? A předce jest takovýto chléb za našich časů mezi lidem dosti obyčejný. Tak se svým časem přesvědčíme, že se vodnicí, jako brambory, chlebová hmota může rozmnožovati a tedy pro ty, jimž chléb z čisté obilní mouky drahý jest, lacinější chléb dělati se může. Ano, vodnice jest zajisté nejlepší náhrada bramborů, nejen jako vařivo, nýbrž i k dělání chleba. Její sladkost svědčí, že obsahuje mnoho cukrové látky, která poskytuje potravu lidem i dobytku.

Vodnice poskytuje kromě toho ještě výhody, že se může síti dvakrát do roka, totiž na jaře a po první seči žita, as tak ke konci července do strniště. V šesti nedělích dokonale vyzraje a můžeme tedy vodnici již v polovici září ze strniště sklízeti.

Chalupník, který při své chalupě zahrádku má, kdež jest obyčejně trávník s několika ovocnými stromy, nemůže tohoto místa, zvláště letos, lépe upotřebovati, jako když je po rozmrznutí země, hodně hluboko zarýpá, a v polovici, neb ke konci dubna (podle povětrnosti) vodničným semenem poseje. Když ke konci máje neb v polovici června vodnici sklidil, může ve své zahradě ještě brukev, zelí, kapustu, řepu, turín a okurky nasázeti, jestliže si vypěstoval již dříve rostlinky ze semena v záhonku, dobře připraveném a hnojeném.

Pěstováním vodnice stane se sedlák dobrodincem svých sousedův a příbuzných, jež polností nemají a nebude z toho míti žádnou škodu, nýbrž jen užitek. Každý koupí rád od něho za levnou cenu vodnici, poněvadž při nedostatku bramborů, nemá lacinější a výživnější potravy. I kdyby sedlák neprodal vodnici k jídlu pro lidi, bude předce spokojen se setím vodnice, protože k tomu potřebuje toliko jedné části letošního úhoru, bez újmy setí pak na zimu následujícího. Také vodnice, která mu snad zbude, bude pro dobytek píce vhodná a vítaná.